Výchovný řez ovocných stromků

Francouzský filozof J. J. Rousseau kdysi napsal, že „… výchova je proces, při němž obětujeme čas, abychom jej později získali.“ S obdobným přirovnáním lze souhlasit i v případech výchovného řezu ovocných dřevin. Jestliže totiž zanedbáme včasné formování stromku na začátku jeho vývoje, s následky se setkáváme několik let a stojí nás to mnohem více času a energie.

V čem tento výchovný neboli tvarovací řez spočívá? Někdy zapomínáme, že jeho začátek byl dán již ve školce, tedy ještě před vlastní výsadbou na trvalé stanoviště. Toto zapěstování však obvykle nemůžeme ovlivnit a musíme proto spoléhat na profesionální přístup školkařských firem. My si pak vybereme stromek pro naši zahrádku nejvhodnější. Jak by měl vypadat?

Začínáme s výchovným řezem

Bude to rozdílné podle ovocného druhu, způsobu pěstování, sponu výsadby a použité podnože. V každém případě by však měl být dostatečně silný, pro vřetena jabloní a hrušní s několika (5 až 7) dobře vyvinutými postranními výhony s tupým úhlem odklonu od terminálu (střední osy). Může být jednoletý i dvouletý. Z našich školek dáváme u jabloní a hrušní přednost dvouletému stromku s dobře zapěstovanou korunkou. Jednoleté očkovance bývají často bez předčasného obrostu (obr. 1). U peckovin bude naopak pro výsadbu vhodnější správně zapěstovaný jednoletý silný štěpovanec než přerostlý stromek dvouletý, který se hůře ujímá.

 

Výsadba stromů

U většiny druhů je výhodnější výsadba na podzim. Stromky se lépe ujímají díky využití zimní vláhy, dobře zakoření a na jaře mají rychlý start do růstu. Výjimkou jsou broskvoně, které sázíme zásadně na jaře při rašení, a to z „půdy do půdy“ (po jarním dobývání stromky co nejdříve vysadíme a důkladně zalijeme). Úspěšně můžeme na jaře vysazovat i meruňky. Jsme-li z různých důvodů nuceni vysazovat zjara i jiné ovocné druhy, seřízneme je vždy hlouběji než po výsadbě na podzim (obr. 3). Stromky vysazené v říjnu až listopadu neřežeme v témže kalendářním roce, ale až zjara dalšího roku, zpravidla začátkem března, i když hovoříme stále o řezu v 1. roce. Na jaře (druhá polovina března až začátek dubna) vysazené stromky řežeme ihned po výsadbě (tentýž, nejpozději následující den), a to hlouběji (krátce).

Řez v 1. roce po výsadbě upravuje porušenou rovnováhu mezi kořeny (vyoráváním ve školce se značně redukují) a nadzemní částí rostliny. Je nezbytný pro řádné ujmutí a růst. Ve vzácných případech výsadby s kořenovým bálem (při množení v kontejnerech) není nutné uplatňovat zkracovací výchovný řez, pokud je korunka správně vytvarována (silnější terminál převyšuje postranní výhony, jejichž konce jsou přibližně v jedné rovině). Odstraňujeme jen případné konkurenční výhony, rostoucí v ostrém úhlu odklonu.

Při tradiční výsadbě prostokořenných výpěstků (bez balu) nezkracujeme zbytečně kořeny, již tak oslabené, pouze ostrými nůžkami obnovíme zaschlé nebo roztřepané rány tlustších kořenů, aby mohly co nejdříve přijímat vodu z vlhké půdy. Veškeré slabší kořeny a kořenové vlášení ponecháváme. Zdá-li se nám, že stromky utrpěly přepravou nebo nevhodným založením a nemají svěží kůru, ponoříme je na jeden až dva dny do nádoby s vodou a pak teprve vysazujeme.

Během vlastní výsadby je důležité prosypávat kořeny zeminou nebo kyprým, dobře rozleželým (vyzrálým) kompostem, přičemž pomocník stromkem potřásá a současně při-šlapuje půdu nohou. Tak se zabrání vzniku vzduchových prostor v kořenové zóně a předejde se šíření plísní.

Místo štěpování (ztluštělá část kmínku nad kořenovým krčkem), nejde-li o stromky získané roubováním v korunce, má být nejméně 50 až 100 milimetrů nad úrovní půdy. Pokud bychom vysadili stromky (hlavně jádroviny) příliš hluboko, je nebezpečí, že ušlechtilá část zakoření. Kořenový systém podnože pak přestává plnit svou funkci, koruny začnou bujně růst a zpravidla méně plodí, anebo se plodnost výrazně oddálí.
U většiny tvarů (zákrsky, ovocné stěny jádrovin, čtvrtkmeny peckovin a jiné) se korunka upravuje jarním výchovným řezem. V prvním patře a také u bezpatrovité koruny se jako její základ ponechávají čtyři až pět výhonů (obr. 2).

V případě podzimní výsadby se jednoleté postranní výhony zkracují na jaře o jednu až dvě třetiny jejich délky tak, aby po řezu zůstaly v jedné rovině. Dále se hladce u kmínku odřízne, nejlépe ostrým zahradnickým nožem, konkurenční výhon, popř. další konkurující výhony, u peckovin jen tehdy, ne-jsou-li příliš silné; v opačném případě se zkracují podle principu Zahnova řezu na oslabeně aktivní čípky. Terminální výhon se seřízne podle druhu, odrůdy a systému pěstování o 0,1 až 0,3 m nad úrovní zkrácených postranních výhonů. Při jarní výsadbě nutno postranní výhony řezat více, většinou na dva až tři vyvinuté pupeny. Vždy platí, aby nejvrchnější pupen směřoval ven z korunky.

V dalším období intenzitu výchovného řezu, jehož podstatou je zpětné zkracování jednoletých přírůstků hlavních větví, rok od roku omezujeme (obr. 4 až 5). Odstraňujeme konkurenční výhony a mírně zkracujeme postranní výhony prodlužujících větví přibližně do roviny. Takto pojatý výchovný řez omezujeme u jabloní nebo hrušní na zakrsle rostoucích podnožích na dobu dvou až tří let, u jiných druhů nebo v případě vzrůstnějších podnoží jádrovin na tři až pět let. Platí zásada, že čím stromky silněji (pravidelně) rostou, tím méně je řežeme a naopak.

Při vyrovnaném růstu odstraňujeme řezem pouze konkurenční výhony nebo „vlky“, které zahušťují korunu a nehodí se pro další tvarování. V některých případech (řídká koruna, dostatečné přírůstky a nasazené květní pupeny) můžeme řez v daném roce zcela vynechat a o rok později přejít přímo k udržovacímu řezu (obr. 6).

Abychom zbytečně nezbržďovali růst a neoslabovali kondici mladších stromků, neřežeme je příliš hluboko během vegetace (v odlišném stavu), spíše se soustředíme na vyvazování letorostů v srpnu do šikmé nebo vodorovné polohy.

Omezený řez přispívá k rychlejšímu nástupu do plodnosti. Většinou však musíme pamatovat na zapěstování pevné koruny, která bude později schopna unést bohatou úrodu.

Přečetli jste članek, teď ji můžete ohodnotit: