Zahradní borůvky

Borůvka hroznovitá (Vaccinium corymbosum L) v literatuře uváděná také jako zahradní, velkoplodá, kanadská nebo chocholičnatá náleží do čeledi vřesovcovitých {Ericaceaé). Tato čeleď zahrnuje asi 150 druhů rozšířených po celé severní polokouli. V rámci rodu Vaccinium L. je v ovocnářské praxi nejvýznamnější asi tento druh. Pochází ze Severní Ameriky, kde je od konce 19. století intenzivně využíván. V současné době se nejvíce pěstuje v USA, Kanadě, Holandsku, Polsku a Německu, ale u nás bohužel jen velmi málo. Od většiny ovocných druhů se liší nároky na stanovištní a půdní podmínky. K dobrému růstu a vývoji potřebuje kyselou půdní reakci od 3,8 do 4,5 pH. Z půd této borůvce nejvíce vyhovují vlhčí polopropustné, písčitohlinité půdy a po-lostín rovin i velmi mírných svahů. Jedná se o vzrůstný keř, který v dobrých podmínkách narůstá až do výšky 2 m. Listy jsou celokrajné, oválné, sytě zelené, lesklé. Na podzim se vínově červeně zbarvují rostlinným barvivem antoky-anem. Květy má oboupohlav-né, čtyřčetné, uspořádané v hroznu. Bobule jsou tmavě modré, ojíněné, ploše kulovitého tvaru, průměru 10 až 15 mm. Dužnina plodu je světle žlutozelená, velmi málo zbarvená, na rozdíl od naší lesní borůvky černé V. myrtillus L.

Pěstování borůvek

  • termín výsadby borůvek je možný na jaře i na podzim
  • vysazujeme na polostinné stanoviště
  • vysazujeme vždy do kyselého substrátu
  • rostlinám může vadit i silně alkalické podloží
  • bal sazenic nesmí přeschnout
  • vysazujeme přibližně o 5 cm hlouběji, než bylo ve školce
  • v případě přísušku nezapomínáme na závlahu (alkalická voda rostlinám škodí)
  • nezapomínáme na dostatečnou výživu
  • nikdy nepoužíváme hnojiva s obsahem vápníku
  • během dozrávání keře chráníme sítěmi proti ptákům

Plody dozrávají postupně. Nejčastěji se sklízejí třemi sběry. Mají všestranné použití v kuchyni. V zahraničí, při pěstování a sklizni z větších ploch, nacházejí uplatnění ve zpracovatelském průmyslu. Obsahují cukry, ovocné kyseliny, pektiny, vitamíny skupiny B a v menší míře také vitamín C (18-30 mg%) a karoten. Ve srovnání s jinými ovocnými druhy jsou bohatší na minerální látky (hořčík, sodík, vápník, mangan, železo a fosfor).
V našich klimatických podmínkách dozrávají odrůdy borůvky hroznovité přibližně od 10. července až do konce srpna. Raně zrajícími odrůdami ‚Waymouth‘ a ‚Earliblue‘ sklizňové období začíná a prakticky pozdními odrůdami ‚Blueta‘ a ‚Lateblue‘ končí.
Borůvka hroznovitá se nejvčasněji rozmnožuje dřevitými řízky nebo hřížením. Sazenice se vysazují na vzdálenost 1,8 až 2,0 m v řadě. Pro dobré opylení je třeba vysazovat nejméně dvě současně kvetoucí odrůdy. U tohoto druhu dříve často uváděný názor, že
potřebuje tzv. „hluboké lož1 z rašeliny, lesní hrabanky a písku až do hloubky 1,0 m, není správný. Tomuto mělce kořenícímu druhu postačí před výsadbou do hlinitopísčité i písčitohlinité půdy doplnit do jam, o velikosti 0,5 x 0,5 m, kyselejší lesní hrabanku, zetlelý hnůj a rašelinu, u které je známo složení nebo aspoň pH. V prvních letech po výsadbě rostliny nijak řezem neupravujeme, v dalších letech je zpravidla potřeba začít prosvětlovacím řezem odstraňovat zaschlý obrost, přebytečné jednoleté výhony a odplozené větve, zhruba starší pěti let. Po výsadbě a především v době nástupu do plodnosti udržujeme požadovanou kyselost půdy vhodnými hnojivy, která neobsahují vápenitou složku. V zásadě nikdy nepřihnojujeme ledkem. Jelikož hroznovitá borůvka potřebuje, a to zejména po nástupu do plodnosti, vyváženou výživu s kysele působícími hnojivy, je nutné základní makroelementy N,P,K dodávat výhradně v síranu amonném, superfosfátu a síranu draselném. Mikroelementy dodáme speciálními hnojivy, případně Koniferinem, Vega-florem nebo ředěnými koncentráty stopových prvků. Na podzim nebo brzy na jaře k rostlinám opatrně zapravu-jeme zetlelý hnůj, kyselejší kompost, osvědčilo se i zelené hnojení. Využití mulče se doporučuje při dostatku vláhy nebo při možnosti doplňkové závlahy vodou, která neobsahuje vápník a chlór.
Borůvka hroznovitáV teplejších, sušších, arid-ních podmínkách, na svazích s vápnitým podložím, kde dochází po každé srážkové činnosti k opakovanému ovlivňování rostlin vápníkem, nenachází borůvka hroznovitá uplatnění.
Ze Severní Ameriky pocházejí také druhy Vaccinium ashei Reade a V. angustifoli-um L, které se v USA a Kanadě také uplatňují v ovocnářské praxi. Druh V. ashei Reade je relativně tolerantnější k pH půdy a jeho odrůdy jsou cizosprašné (pro opylení musí mít k dispozici pyl jiné vhodné odrůdy). V praxi to znamená, že je nutné společně pěstovat vybrané osvědčené série, obvykle tří až čtyř odrůd. V. angustifolium L. se polorozlo-žitým habitem rostliny a výškou okolo 0,5 m relativně nejvíce podobá evropské borůvce černé (V. myrtillus L). Ve srovnání s ní má výrazně stejnoměrnější dozrávání plodů v hroznech a podstatně vyšší výnosnost. Její odrůdy jsou vysazovány na větších plochách a mechanizovaně sklízeny.

zdroj: časopis zahrádkář 12/97

Přečetli jste članek, teď ji můžete ohodnotit:

1 bod2 body3 body4 body5 bodů (2 hodnocení: 5,00 bodu z 5)
Loading...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

Webové stránky vseoyahrade.eu používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací zde.

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close