Mechanická ochrana chorob a škůdců na zahradě.

VELKÝ POMOCNÍK ZAHRÁDKÁŘE

Mnozí drobní pěstitelé poněkud opomíjejí některé staré, osvědčené způsoby mechanické likvidace zdrojů chorob a škůdců na zahradě. Považují je za pracné, pomalé a oproti chemické ochraně málo efektivní. Je sice pravda, že zásah postřikovačem je jednodušší, ovšem pouze za předpokladu, že je udělaný ve vhodném termínu a správně zvoleným přípravkem. To však předpokládá dokonalou odbornou znalost pěstitele, spojenou s podmínkami, které umožňují chemický zásah bez nežádoucí kontaminace prostředí kolem obydlí rodiny. Tyto podmínky se právě na domácích zahrádkách jen málokdy sejdou v přijatelné konstelaci a tak po kratší nebo delší době dochází k problémům biologickým, ekologickým a hygienickým, které se jen pomalu napravují a výsledkem je nakonec stejně znehodnocená úroda.
A proto je čas připomenout si, co vše můžeme udělat na zahradě po stránce ochranářské pro to, abychom mohli snížit potřebu chemických přípravků na minimum. Metody mechanické ochrany nás provázejí prakticky po celý rok, nikoliv pouze v zimním období. Přesto je doba vegetačního klidu vzhledem ke své délce velmi vhodná pro řadu důležitých opatření. V první řadě je to hrabání listí. Nemělo by jít pouze o ledabylé vyhrabání překážející organické hmoty, ale o důsledné vyčištění půdy od základních zdrojů listových chorob. Jen při zběžném nahlédnutí do fytopatologické literatury lehce zjistíme, že na ovocných kulturách může jít o hezkou řádku onemocnění.
Na jádrovinách je nejdůležitější bezesporu strupovitost (Venturia inaequalis a V piri-na), která dokáže eliminovat veškeré naše celoroční pěstitelské snažení. Zde bychom měli postupovat celoplošně a v sousedské pospolitosti vyhrabat všechna zákoutí, odkud se na jaře při rašení mohou šířit větrem spory houby (askospory) na nově rašící listy a infikovat i stromy na sousedících parcelách. U hrušní zůstává i po důkladné likvidaci listů ještě nebezpečí přetrvávání původce stru-povitosti v napadeném dřevě. Bezpečně se však zničí zdroj septoriózy hrušní, známé též pod názvem bílá skvrnitost (Mykospharerella sentina) a hnědnutí hrušňových listů (Diplocarpon soraueri).

Abychom při chytání vos zabránili úhynu včel, používáme namísto sladkých tekutin raději nízkostupňové pivo nalité asi do jedné čtvrtiny nádoby kterou zavěsíme na strom se zrajícími plody

U peckovin přezimuje ve spadaných listech rovněž řada významných chorob. Třešně a višně lze shrabáním listů ochránit před silnou jarní infekcí skvrnitosti listů třešní (Brumelliela jaapii), která zvláště ve vlhčích letech může způsobit až totální opad listů již koncem června. To má pak negativní dopad na kvalitu plodů, velikost listů a přírůstků a i na postižení mrazem v roce následujícím. Dále lze na višních a třešních omezit výskyt strupovitosti třešní (Venturia cerasi), postihující plody i listy. U slivoní lze takto silně omezit červenou skvrnitost švestek (Polystigma rub-rum) a tetovničku švestkovou (Phyllosticta prunicola). Pro meruňky bývá v některých letech pravou pohromou gno-monióza (Gnomonia erytro-stoma), přezimující rovněž ve spadaných listech. Biologicky odlišná rasa této houby, nepřecházející na meruňku, vyvolává poměrně vzácné hnědnutí listů třešňových, kdy postižené listy zhnědnou a zkroutí se do tvaru doutníků. Často zůstanou viset na stromech a pak je nutné i jejich oklepání.
Obě hlavní choroby ořešáku, hnědnutí listů (Gnomonia leptostyla) a suchou skvrnitost listů (Ascochyta juglandis),lze rovněž omezit na minimum důkladným shrabáním listí. Je to prakticky jediné opatření, které lze proti těmto chorobám dělat.
Velký význam má tento zásah i u drobného ovoce. Omezíme jím silně výskyt pakustřebky rybízové neboli antraknózy (Drepanopeziza ribis). Odstranění starých listů a všech odumřelých částí je velmi důležité i u jahodníku. Přetrvává na nich červená skvrnitost jahodníku (Myco-sphaereila fragariae), padlí jahodníkové (Sphaerotheca macularis sp. fragariae), fialová skvrnitost jahodníku (Diplocarpon earliana) a v neposlední řadě i botrytida neboli plíseň šedá (Botryotinia fuc-keliana).
Z uvedeného přehledu je zřejmé, že důkladné, pečlivé a celoplošné odstranění opadaného listí je na domácí zahradě velice užitečným ochranářským opatřením. Likvidace shrabaného materiálu je jednoduchá. Postačí zkompostování takovým způsobem, aby napadané listy nezůstaly ležet navrchu a nemohly se z nich na jaře šířit choroby. Jejich pálení není nutné a z ekologického hlediska ani žádoucí.
Při zimní mechanické ochraně přijde bohatě ke slovu i pilka. Je třeba odstranit všechny nemocné a odumřelé větve a ošetřit rakovinné rány a jiná poranění na místech, kde není možné odstranit napadenou část. Ošetření spočívá ve vyřezání odumřelých pletiv do zdravých částí a jejich zamazání štěpařským voskem, stromovým balzámem či latexovou barvou s přídavkem některého z fun-gicidů, užívaných při běžné letní ochraně proti houbovým chorobám. Existuje též řada osvědčených prostředků (jíl, kravinec apod.), které jsou těž plně použitelné. Velmi důležité je též odstranění všech zaschlých moniliových plodů, které zůstaly po sklizni viset na větvích, zvláště u peckovin. Ty jsou pak na jaře bohatým zdrojem infekce pro tzv. moniliový úžeh, postihující za nepříznivého počasí v době květu zvláště višně a meruňky.
Častý opad nevyvinutých lískových oříšků má rovněž na svědomí monilióza, a proto i zde se důkladná asanace vyplatí. Na hrušních je nutné odstranit všechny větévky napadané strupovitostí a důkladně je zničit, neboť mohou být na jaře bohatým zdrojem nákazy. Na myceliu, kterým je kůra větévek porostlá, se na jaře tvoří přímo letní konidie. Během řezu jabloní odstraňujeme i výhony napadené padlím, i když nejsou pro jarní infekce již důležité. Na třešních a švestkách vyřežeme čarověníky, na rybízech všechny odumřelé větve, které mohou hostit některou dřevokaznou houbovou chorobu nebo nesytku rybízovou. Odstraníme i odumřelé pruty maliníku a spolu s nimi i všechny plodné pruty, které jeví příznaky jakéhokoliv ochuravění.
Některé zahrady v sousedství silničních stromořadí mohou být na mnoha lokalitách ohroženy housenkami beky-ně zlatořitné (Euroctis chrysorhoea). Desítky až stovky housenek přezimují v pevných pavučinových hnízdech na koncích větévek po obvodu korun ovocných stromů. Jejich odstříhání pomocí nůžek na tyči (užívaných k řezání roubů) a následné zničení (pošlapat, spálit) je nejjednodušší prevencí před holožíry, kdy je buď málo nebo vůbec neúčinný chemický postřik. Jak jednoduchá by mohla být ochrana a mnohdy i záchrana holožíry totálně zdevastovaných silničních alejí!
Z hlediska výskytu chorob a škůdců v průběhu vegetace
je nesmírně důležitý i správný prosvětlovací a u mladých stromů výchovný řez. Ve vzdušných korunách s dostatkem slunečního záření se žádnému škodlivému činiteli příliš nedaří.
Do rámce mechanické ochrany patří i péče o zpěvné ptactvo na našich zahradách. Tito drobní pomocníci dovedou zlikvidovat během vegetace velké množství škůdců a proto na ně zvláště v zimě nezapomínejme.
Na jaře po vyrašení jabloní sledujeme listové a květní růžice a jakmile se objeví některé napadené padlím jabloňovým (jde o infekce z minulého léta), ihned je vylamujeme. Zabráníme tak druhotnému šíření na nové listy a výhonky. V pozdější fázi vegetace se mohou objevovat lokálně různé housenky, žijící v pavučinových hnízdech. Na jabloních bývá nejobvyklejší mol jabloňový (Hyponomeuta padellus subsp. malinellus). Někdy se může objevit i bou-rovec prsténčivý (Malacosoma neustria), bourovec třešňový (Eriogaster lanestris) nebo ploskohřebka hrušňová (Neurotoma flaviventris) či třešňová (Neurotoma nemoralis). Zcela postačí hnízda odstříhat a zničit. Rovněž některé mšice, které příliš zkrucují listy (např. na broskvoních, rybízech aj.) je lépe zničit odstříháním konců větévek. Podobně ničíme pruty maliníku, pokud se na nich objeví větší (žlabatka maliní-ková – Diastrophus rubl) či menší hálky (bejlomorka maliníková Thomasiniana theobaldi).
Lapací pásy z vlnité lepenky na obaleče jablečného instalujeme na kmeny jabloní nejpozději začátkem června a při jejich podzimní likvidaci dáváme pozor, abychom nezničili užitečné škvory, kteří se zde rádi ukrývají. Lepové pásy, natřené nevysychajícím lepem (Chemstop) jsou nezbytné zvláště v letech, kdy se hojněji vyskytují píďalky. Na rozdíl od lapacích pásů na obaleče dáváme tyto lepové pásy na kmeny všech ovocných dřevin asi začátkem října a použijeme na ně tužší, nepromokavý papír. Aplikace lepu přímo na kmeny není příliš výhodná.
V průběhu léta pokračujeme ve sběru a likvidaci moniliových plodů na všech ovocných dřevinách, i když v letech silného výskytu vos je to práce nekonečná a zdánlivě mamá. Omezení šíření monilióz v sadu též nepomůže rozmístění lapacích nádob se sladkými tekutinami na větve se zrajícím ovocem. Nachytá se do nich značné množství nežádoucích návštěvníků korun stromů. Moniliové plody se nejlépe likvidují ve vykopaných jámách, nebo i uvnitř kompostu, ovšem vždy posypaná nehašeným vápnem.
Na plochách jahodníků je dobrým letním opatřením sež-nutí porostu ihned po sklizni. Prakticky se tak zlikvidují výše zmíněné listové choroby, nebo se jejich výskyt alespoň silně omezí. Posečený porost je však nutné přihnojit, aby do zimy rostliny obrostly a dobře přezimovaly. Předjarní „úklid“ jahodníkových záhonů pak bude jednodušší.
Závěrem lze konstatovat, že v oblasti mechanické ochrany má zahrádkář otevřené široké pole působnosti a že při troše pečlivosti lze protichorobám a škůdcům mnohé udělat, aniž by bylo nutné být stále v pohotovosti s postřikovačem. A právě toto je výhoda, kterou má drobný pěstitel oproti velkovýrobě, kde většinu těchto opatření z technických důvodů nelze dělat.
Uvedená opatření se zabývají pouze zásahy v rámci klasické mechanické ochrany. Bylo by možné se ještě zmínit o dalších nechemických metodách, užívaných zvláště proti některým škůdcům během vegetace (vizuální lapače na vrtuli třešňovou a pilat-ky, feromonové lapače na motýlí škůdce aj.). Ty však vyžadují speciální pomůcky a znalosti a budou jistě předmětem některých jiných pojednání.