Ovocné stromy se u nás pěstují od pradávna. Byly to zejména jabloně, hrušně a slívy, které v přírodě rostly volně jako plané formy ve tvaru vysokokmenů. Protože každý ovocný strom vyrostl ze semene, byly i jeho plody různé a lišily se od sebe velikostí i chutí. Ty chutnější a krásné si lidé přesazovali ke svým příbytkům a začali o ně pečovat. Ovocné zahrady začaly vznikat hlavně u panských sídel, klášterů a školních objektů.
Takto začalo vznikat pěstitelství, které se zaměřovalo na výběr nejlepších druhů a odrůd dřevin, na jejich pěstování a křížení. Postupně začaly vznikat křížením nové odrůdy, ale byl problém udržet u jejich potomstva stejné vlastnosti, protože semenáče získané výsevem semen si převážně nepodrží vlastnosti rodičů.
Změny v rozmnožování kvalitních odrůd přineslo až poznání, že naroubováním ušlechtilé odrůdy na planou podnož si tato ušlechtilá odrůda podrží své vlastnosti a vznikne nový strom stejných kvalit a vlastností, jako má ten, z něhož byl roub odebrán. Tím bylo vyřešeno rozmnožování kvalitních odrůd a druhů, které však měly jeden nedostatek. Mladé vysokokmeny začínaly rodit až po dvanácti nebo patnácti letech. Pěstitelé se proto snažili urychlit nástup do plodnosti ovocných stromů a zjistili, že snižováním výšky kmene dochází k urychlení plodnosti. Tak začaly vznikat tvary, jako jsou polokmeny, čtvrtkmeny a zákrsky, které sice na se-menáčové podnoži vytvářejí stejně veliké koruny jako vysokokmeny, ale níže u země, začínají dříve plodit a snadněji se ošetřují.
Šlechtitelé zjistili, že v oblastech od Středozemního moře až po Kavkaz rostou plané jabloně keřovitých tvarů různých velikostí, které se dají množit odkopky a dají se na ně úspěšně roubovat i očkovat ušlechtilé odrůdy. Tyto podnože však měly velmi rozdílné vlastnosti v růstu i kvalitě plodů.
Proto anglická šlechtitelská ovocnářská stanice v East Mallingu soustředila všechny dostupné plané podnože keřovitého vzrůstu, které se dají množit vegetativně (odkopky) a prověřila jejich vlastnosti růstu i vliv na kvalitu plodů. Jednotlivé typy podnoží seřadila a označila římskými číslicemi. Jsou uváděny pod typovými podnožemi EM I. – XXXII. Tyto podnože však nejsou srovnány číselně podle vzrůstu.
V současné době se v ovocnářství používají podnože z Těchobuzic, které jsou seřazeny podle vzrůstnosti, pod označením JTA – JTH a některé další typy.
Tímto je dán základ modernímu ovocnářství a velkovýrobě. Byly zakládány ovocné sady nízkých tvarů, od volných zákrsků, přes vřetena a různé typy ovocných stěn, jak je známe dnes. U hrušní byl vývoj obdobný. Z vysokokmenů na semenáčích se přešlo na zakrslé formy stromů, kde zakrslou podnoží je kdoule, která se dá rovněž
množit vegetativně a strom si ponechá zakrslý růst. Některé odrůdy hrušní však nemají trvalou srůstovou schopnost s kdoulovou podnoží, a proto se musí u nich použít meziště-pování odrůdou, která má s kdoulovou podnoží trvalou srůstovou schopnost (afinitu). Nevýhodou slabě rostoucích typových podnoží u jabloní a kdoulových podnoží u hrušní je jejich rychlé stárnutí. Jejich životaschopnost je zhruba od 20 do 30 let. Záleží ovšem na druhu podnože -čím silněji rostoucí, tím déle vydrží. Dále na výživě, ošetřování a také na odrůdě, která může životaschopnost stromů značně ovlivnit.
Podobné příspěvky:
Přečetli jste članek, teď ji můžete ohodnotit:
(zatím žádná hodnocení)
Loading...
