Ptačí problémy v zahradách

Hejnko sýkor koňader

Vnímavým zrakům zahrádkářů, zejména těch poněkud starších, kteří mohou kvalifikovaně srovnávat dění v přírodě v průběhu delšího časového rozpětí, rozhodně nemohou uniknout změny, které postihují kvalitativně i kvantitativně ptačí populace všude kolem nás. Výsledkem těchto pozorování je smutný povzdech nad skutečností, jak těch opeřených pěvců a vítaných pomocníků z našich zahrad (a z přírody vůbec) ubývá.

Popravdě řečeno, prapříčinou snižování početních stavů ptáků a mnohdy přímou likvidací druhů, byl a stále ještě je člověk. Není účelem tohoto článku detailně rozebírat, jaké ztráty vznikají po aplikaci nejrůznějších hnojiv a chemických přípravků při ničení rostlinných škůdců, jak kontaminovaná potrava způsobuje často trvalou sterilitu (neplodnost), nebo jak moderní zemědělská technologie ničí každoročně tisíce životů ptáků, savců i jiných živočichů; o tom je napsáno mnoho fundovanějších prací. Nálepku ničitele přírody nám, lidem, však nikdo neodpáře.

Mezi ptačí ničitele nepatří jen člověk a jeho technika, na ptačím národě se přiživuje mnoho druhů predátorů (živočichů, kteří loví živou kořist) z řad savců, ptáků i plazů. Ti by za normálních podmínek nemohli ptačí populace nijak hrozivě snížit, protože dostatečný počet např. sýkor koňader nebo modřinek by vzniklý úbytek snadno nahradil. Pokud však predátoři loví svou kořist v populacích oslabených činností člověka, může se kritická situace ještě prohlubovat. V žádném případě však úbytek některých ptačích druhů nelze přičítat jen na vrub predátorů; ti odjakživa působili a působí jako přirozený a do značné míry selektivní regulátor.

Straka obecná

Straka obecná si buduje kulovité hnízdo z trnitých větviček. Celá stavba měří v průměru asi 50 cm a shora je krytá mřížovím ze suchých klacíků. Je stálá, hnízdí jedenkrát v roce a vychová pět až sedm mláďat Potrava je smíšená, přednost však dává živočišné složce.

V posledních létech potkávají lidé mnohých měst a vesnic v parcích, zahradách, alejích nebo v okrajových lesících ptáky, které zde dříve nevídali a které jen tu a tam zahlédli při toulkách v odlehlejších a málo frekventovaných končinách. Je to např. sojka obecná, straka obecná, vrána obecná šedá a černá, holub hřivnáč, případně krahujec obecný. Někteří z těchto ptáků si osvojují chování vrabců domácích, kteří již dávno poznali, že v blízkosti člověka je mnohem více příležitostí k nalezení potravy než kdekoliv jinde. Pozvolna se zbavují své přirozené plachosti a strachu před lidmi a celoročně obývají prostředí lidských sídlišť, kam je přitahují nejrůznější poživatelné odpadky.

Až na holuba hřivnáče, který se vůči ostatním opeřencům chová naprosto mírumilovně, patří ostatní jmenovaní ptáci mezi významné ptačí predátory. Sojky, straky a vrány se specializují na vybírání vajec a mláďat ptáků, kteří si budují snadno přístupná hnízda na zemi, v křoví a na stromech; tato jejich činnost spadá zejména do jarního a letního období. Naproti tomu krahujec obecný je vzdušný lovec létajících ptáků a svou dokonalou technikou přepadového letu loví drobné opeřence po celý rok.

Je zajímavé, že člověk, který je největším kořistníkem přírodních zdrojů a sám pro svou obživu spotřebovává miliony tun masa, stojí vždy na straně kořisti, pokud vidí, jak např. liška nebo jestřáb uloví zajíce. Stejně tak je do kraj-nosti pobouřen každý zahrádkář, když zjistí, že jím tolik obdivované a chráněné hnízdo pěnice černo-hlavé nebo pěnkavy obecné totálně zlikvidovala straka nebo jiný predátor. Může na jeho hlavu svolávat hromy a blesky, může ho proklínat, ale pomoci si může jedině tak, když bude různé pre-dátory zaplašovat, což je ovšem časově velmi náročné a prakticky neuskutečnitelné. Nejrůznější zákonná opatření a nařízení totiž normálnímu smrtelníkovi nedovolují, aby tyto predátory jakýmkoliv způsobem chytal nebo usmrco-val. Porušovat tyto regule nikomu nedoporučuji.

Zcela však chápu rozhořčení zahrádkáře, kterému je líto zmařených životů i úbytku pomocníků při ničení nejrůznějších rostlinných škůdců. Význam ptáků při hubení škůdců nelze přeceňovat, ale nelze ho ani podceňovat. Skutečností však zůstává, že hmyzožraví ptáci fungují celoročně jako přirozený regulátor škůdců, že udržují jejich hladinu na snesitelném stupni, že pracují zdarma, a hlavně že nijak přírodu neohrožují, nepoškozují a neničí.

hrdlička zahradní

Od konce druhé světové války se běžným obyvatelem zahrad, sadů a parků stala hrdlička zahradní. Rozšířila se k nám z jihoevropských oblastí a stala se běžným spolubydlícím lidských sídlišť. Rozhodně nepatří, podobně jako holub hřivnáč, mezi predátory, kteří by ohrožovali stavy drobných ptáků.

O složení potravy hmyzožravých ptáků existuje spousta údajů, jejichž citace by se nevešla ani na stránky celého tohoto portalu. Ale dovolte mi, abych si přihřál vlastní polívčičku. Asi před 40 léty jsem si nechal zhotovit ze starého telegrafního přístroje „ptačí píchačky“, registrační aparaturu, která automaticky zaznamenávala každý přílet dospělých koňader do budky, v níž vykrmovaly 9 vylíh-lých mláďat. Aktograf, jak se takovému přístroji odborně říká, pracoval, dokud mláďata z budky nevylétla. Konečný výsledek mne přímo ohromil. Během 9 dnů přilétli staří ptáci do budky 7580krát, přinesli nejméně 8000 kusů hmyzu, což představovalo 3/4 kg živé potravy. Práci jsem prováděl na hrázi jihočeského rybníka v době, kdy zde vrcholilo přemnožení housenek obaleče dubového, obávaného škůdce dubových porostů. Za použití jiné metody jsem mohl konstatovat, že mých 9 pokusných koňader spolykalo za celou dobu pobytu v budce 6400 housenek obaleče dubového, tj. něco málo přes 0,6 kg, zbytek tvořily jiné druhy hmyzu. A to vše za necelých 20 dní, nepočítaje v to příjem potravy rodičů.

Samozřejmě, že se koňadry podobným způsobem chovají i v jiném prostředí, tedy i v docela malých zahradách, což každý majitel ovocných keřů a stromů rád vidí. Příště si povíme něco o tom, jak těmto vítaným pomocníkům při očistě zahrad pomáhat a jakými metodami je přilákat tam, kde bychom jejich přítomnost vítali. Znovu však opakuji: přítomnost hmyzožravých ptáků v zahradách a sadech je vítaná, ale jejich ekonomický význam nemůžeme kategoricky zveličovat, nemůžeme je považovat za jediné, byť „ekologicky čisté“ ochránce zeleně. Ostatně, to není hlavní důvod, proč je drtivá většina naší avifauny zákonem chráněna. Moderní zákony nechrání koňadru proto, že pohubí spousty škodlivého hmyzu, ale spíš proto, že v přírodě existuje a jako její důležitý článek musí existovat i dále.

Přečetli jste članek, teď ji můžete ohodnotit:

1 bod2 body3 body4 body5 bodů (3 hodnocení: 4,67 bodu z 5)
Loading...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Webové stránky vseoyahrade.eu používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací zde.

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close