Zahrada na střeše

Před rokem 1990 u nás jen skalní optimisté věřili, že se zakládání zahrádek a zahrad na střechách budov stane požadovanou součástí našeho života. Patřil jsem k těm skalním optimistům a bylo to i mou částečnou profesní pracovní náplní ve Výzkumném ústavu okrasného zahradnictví v Průhonicích. Na západ od našich hranic se totiž problémem dostat vegetaci na střechy domů a umožnit tak částečný návrat přírodních prvků na místa, odkud byly stavbami vytlačeny, zabývali velmi seriózně již v padesátých letech. Zkoušely se nové hydroizolační hmoty, nové technologie a objevovaly se první realizace střešních zahrad. Pochopitelně se nejdříve vyskytly na střechách administrativních budov „bohatých“ firem, bankovních domů a hotelů (u nás jsme přibližně v téže fázi teprve nyní). Vývoj se však nezastavil a v době, kdy jsme v republice řešili „vážný problém“ nedostatku česneku na trhu a zahrádkářské organizace byly vyzývány, aby tento problém pomohly uvědoměle vyřešit, začalo být budování střešních zahrad v západní Evropě (zvláště pak na území bývalé NSR) dostupné i pro stavebníky vil a rodinných domků a v osmdesátých letech se už ozeleňovaly střechy kdejakých garáží, přístřešků, hospodářských budov nebo výrobních hal.

1. Střešní konstrukce
2. Dělicí vrstva
3. Hydroizolační fólie testovaná proti prorůstání kořenů
4. 3cm rohož (minerálníplsť) s kombinovanou funkcí ochrannou, drenážní a filtrační
5. 4cm vegetační substrát
6. 2cm hrubší antuka s funkcí mulčovací
7. Vegetační pokryv

Idea ozeleněných střech se mnohde stala žádoucí a státem podporovanou činností pro nesporné přínosy pro životní prostředí. V Německu, kde se doslova puntičkářsky a s tužkou v ruce propočítává výhodnost nebo nevýhodnost čehokoliv, zjistili už dávno, že podaří-li se jim ozelenit jen 5 % stávajících střech (hlavně tzv. plochých), bude to významný přínos pro společné životní prostředí. Spočítali i úspory, které vzniknou rozvojem střešního ozeleňování třeba tak, že vegetační souvrství na střechách zachytí i polovinu přirozených vodních srážek, takže se mohou instalovat okapové (odtokové) roury menších průměrů (úspora materiálu), do kanalizace se dostává méně vody ze střech, takže i kanalizační potrubí nemusí být předimenzované (opět úspora materiálu a tím i nákladů) a to vše jsou pak konkrétní argumenty, které vedly k tomu, že stavebník, který se rozhodne zřídit si na střeše svého domu střešní zahradu, může požádat místně příslušný stavební úřad o dotaci, tj. o finanční částku, která je rozdílem mezi cenou za vybudování standardní, neozeleněné střechy a cenou, která se musí zaplatit za únosnější střešní konstrukci a dokonalou hydroizolaci, do které by nevrůstaly kořeny rostlin. V Německu lze obdržet dotaci až 100 %, v Rakousku v současné době zatím 35 %. U nás to bude určitě ještě několik let trvat, než se uzákoní něco podobného.
O ozeleňování střech – střešních zahradách – bylo u nás již publikováno poměrně dost informací. Chceme-li si na střeše rodinného domu, na terase, na střeše garáže nebo jiných stavbách zřídit nějaký vegetační pokryv, musíme si zjistit a zajistit především dva základní předpoklady:

1. Jakou má naše střešní nebo terasová konstrukce únosnost.
2. Čím a jak uděláme izolaci, aby do střešní konstrukce nezatékalo a nebyla narušována kořeny rostlin.

Únosnost střešní konstrukce musí spočítat specialista – stavební statik na základě známých údajů o stavbě, tj. z jakých materiálů Porost vesměs suchomilných trvalek na střeše garáže tři roky po výsadbě. Porost by měl působit záměrně přirozeně. 1 – 2x ročně je třeba vyplet rostliny, které samovolně na střeše vyklíčí. byla střešní konstrukce budována jaké jsou nosníky ap. Z výpočtu únosnosti pak vyplyne, kolika kilogramy na metr čtvereční plochy můžeme ještě střešní konstrukci navíc zatížit, aniž by se zdeformovala, nebo aby se nám stavba nezhroutila. Rozprostře-me-li totiž na ploché střeše drobný štěrk, tak vrstva 1 cm zatíží každý 1 m2 hmotností 16 – 18 kg (nutno počítat hmotnost při plném nasycení vodou). Vrstva 1 cm zeminy průměrné kvality a složení zatíží střešní konstrukci hmotností 16 – 20 kg/m2. Jednoduše si pak vypočteme, že pokud bychom na střeše rozprostřeli vrstvu 3 cm drobného štěrku jako drenáž, překryli ji geo-textilií, která má úlohu filtrační vrstvy a na ní navrstvili např. 20 cm zeminy pro výsadbu rostlin, pak musí mít naše střešní konstrukce únosnost v rozmezí zhruba 360 – 500 kg/m2 (něco váží i geotextilie a něco i rostliny, které se časem rozrůstají a zvyšují svou hmotnost). Dokonale izolovat střešní konstrukci tak, aby odnikud nemohla pod tuto izolaci vtékat nebo prosakovat srážková (nebo zálivková) voda, je druhým bezpodmínečným požadavkem pro úspěch střešního ozelenění. Na střešní konstrukci je třeba vytvořit doslova neprodyšnou vanu z tzv. hydroizolační fólie a navíc testovanou proti prorůstání kořeny rostlin.

Postup při ozeleňování střechy garáží v Průhonicích.

1. Střešní konstrukce dokonale překryta hydroizolační fólií a připravené balíky geotextilie, která fólii uchrání před možným poškozením při navážení vegetačního souvrství.
2. Po rozprostření drenážní vrstvy (drobný štěrk) se opět rozprostírá geotextilie s funkcí filtrační a začíná se navážet zemina.
3. Po rozprostření zeminy se po střeše rozmístily ploché kameny, po kterých se lépe přechází při údržbě, vysázely se rostliny (v daném případě suchomilné trvalky). Aby se sazenice ujaly, bylo nutno zajišťovat pravidelnou zálivku.

V Německu musely takové fólie splňovat požadavky tamních norem DIN 18 195 a DIN 18 531 anebo mít tzv. FLL-test (jde o náročnou, čtyři roky trvající zkoušku, po níž, pokud zkoušená fólie obstojí, dostane příslušný certifikát, že je možno ji používat pro ozeleňované plochy). Po roce 1990 se takové testované hydroizolační fólie dostaly i na náš trh prostřednictvím organizací zastupujících u nás zahraniční výrobní firmy. Pokládání, lepení nebo svařování těchto fólií je lépe svěřit odborné firmě, která pak ručí za kvalitu provedení. Není totiž nic horšího, než navrstvit zeminu na izolační fólii, která byla nedů-, sledně položena a vysázet rostliny a zjistit, třeba po roce, že střechou vniká do stavby voda. Aby se totiž našla „porucha“, musí se zpravidla zemina i s rostlinami skrýt, odhalit celou hydroizolaci a hledat skulinu (špatné slepení nebo nedokonalé svaření nebo dodatečné mechanické narušení), kudy do střešní konstrukce voda vniká.
A pokud jsme zajistili výše uvedené dva hlavní předpoklady, můžeme se již věnovat vytváření vegetačního souvrství a rostlinného pokryvu. Nikde není striktně určeno, co má na střechách růst. Existují však určitá doporučení vyplývající ze zkušeností. Musí se jistě respektovat určitá extremita takových stanovišť. Na některou střechu dostaneme jen pár centimetrů zeminy (tzv. extenzivní střešní ozele-ňování), což nám velmi omezí výběr rostlin -budou to většinou suchomilné skalničky, tuč-nolisté rostliny ap. Ovšem zajistíme-li takové střeše závlahu, hned se nám rozšíří výběr. Chceme-li mít na střeše trávník (často nebo občas kosený), potřebujeme k tomu mít vrstvu zeminy 10 cm – lépe však 15 cm. Jiná skladba vegetace bude na úplně zastíněné střeše, jiná na plném slunci, jiná v poloze částečně zastiňované. Samozřejmě, bude-li mít naše střecha únosnost 300 a více kg/m2 (tzv. intenzivní střešní ozeleňování), pak na vrstvě zeminy 20 až 50 cm lze už i úspěšně zahrádkařit. U nás to bylo prokázáno na „historické“ střešní zahradě na střeše bývalých koňských stájí v areálu zámku v Lipníku nad Bečvou, která vznikla prokazatelně v roce 1911. Po „znárodnění“ zámku po druhé světové válce začala být střecha zahrádkářsky využívána lidmi, co obývali část zámku. Až do konce osmdesátých let se tam na vrstvě asi 40 cm zeminy dařilo okurkám, rajčatům, pórku, mrkvi, cibuli, salátu, květáku – prostě prakticky všem zeleninám i drobnému bobulovitému ovoci. Nevidím důvod, proč by to nešlo též na střešních zahradách založených nyní.
Jsou zprávy ze zahraničí, že se tu a tam pěstují na střechách s úspěchem léčivé a aromatické rostliny a samozřejmě skalničky a trvalky. Jednotný recept tedy na to, co se má na střechy vysazovat, není. Vzduchem stejně neustále poletují nějaká semena dřevin a bylin, takže i když zeminu na střeše neosázíte vůbec ničím, přesto vám tam během pár let vznikne zajímavé společenstvo rostlin, v němž budou zastoupeny i mechy, rozchodníky, smetanka lékařská, turan kanadský, břízy, topoly, javory a řada dalších. Za-ložíte-íi své vlastní společenstvo rostlin, stejně bude třeba nejméně jedenkrát ročně vyplet to, co se tam samovolně vysemenilo.
Takže dávám vám, čtenářům, k úvaze, zda třeba i u vás nenažrala situace, že byste si chtěli třeba na jaře příštího roku založit zahrádku na střeše. Všem, co se tak rozhodnou, přeji hodně zdaru.
zdroj: časopis zahrádkář 12/96

Přečetli jste članek, teď ji můžete ohodnotit: