Škvor obecný | Forficula auricularia

Charakteristika škvora

Málo které zvířátko je tak všeobecně známé, jak škvor obecný. Nebývá proto ve školách zařazován mezi zkušební exponáty, protože by ho každý hned poznal. Hnědě zbarvený hmyz, mírně zploštělého těla s nápadnými klíšťkovitými přívěsky na zadním konci, veliký zpravidla méně než 2 cm.

legenda

Příčinou všeho jsou právě ty klíšťky. Každému dítěti, již v předškolním věku je zpravidla vštěpována závažná informace: pozor na škvora – leze do ucha, aby tam prokousl
bubínek. Každé dítě si prohlédne takto ošklivě pomluveného tvora, na vlastní oči vidí klíšťkovitě uspořádané zadečkové přívěsky, a uvěří. Není to však pravda. Není znám žádný doklad takového počínání u škvorů. Přesto, na rozdíl od českého národa, skoro
všechny běžně známé jazyky mají tuto pomluvu podchycenou přímo v názvu tohoto živočicha. Slováci mu říkají ucholak, podobně jako Angličané earwig, Němci „ušní červ“ Ohrwurm, Rusové dokonce „uchovrtka“ uchověrtka. Pikantní je ovšem skutečnost, že i druhé slovo mezinárodního vědeckého názvu, který vymyslel sám slavný Linnaeus (1758), zní podobně: Forficula auricularia L.
Důvody, proč škvoři potřebují klíšťkovitě přívěsky na konci těla, jsou přibližně tři:

1. Především slouží k rozvinutí a zase ke složení létacích křídel uložených v klidu pod krátkými krytkami, které upomínají na krovky brouků, zejména drabčíků. Letuschopná zadní křídla, jsou-li roztažena, bývají dlouhá až 10 mm a zaujímají při tom plochu až 44 mm2. Naproti tomu v klidu jsou dlouhá maximálně 4 mm. Náš škvor obecný však nerad létá. Prostě to nepotřebuje. Vynahrazuje si to svojí všeobecnou přítulností k člověku. Do uší mu sice neleze, ale nikdy nepohrdne žádnou příležitostí proniknout do jeho domácnosti. A to už byl jenom krůček k tomu, aby se stal kosmopolitním živočichem, jak nazýváme ty tvory, kteří jsou přítomni na všech kontinentech.
2. Druhý důvod je uplatňován u škvora obecného nejčastěji. Pomocí klíštěk zastrašuje, koho jen může. Zadeček prohne vzhůru, takže se rozevírající a svírající klíšťky ocitnou přímo nad jeho hlavou. Dokonce podle tvaru klíštěk můžeme odlišit samečka od samičky. Zatímco samička má klíšťky jednoduché, sameček má na vnitřní straně několik zoubků a koncové hroty jsou proti sobě uspořádány do oblouku. Lidskou pokožku však ohrozit nemůže. Přesto jsem zažil velice dojemnou příhodu, kdy moje tříletá vnučka, zdatný lovec hmyzu a pavouků, zaplakala, když ji sameček škvora sevřel klíšť-kami prstíček. V lovu však neustala.
3. Třetí důvod je uplatňován především u velikých druhů, kde klíšťky běžně slouží jako nástroj lovu. Škvor si přidržuje larvu nějakého hmyzu nad hlavou tak, aby na ni dosáhl poměrně slabě vyvinutými kusadly, kterými potravu zpracovává.

Škvoři v Česku

Škvor obecný (Forficula auricularia) se štítí světla. Ve dne je uschován pod kameny, v listí, ve svinutých listech, pod kůrou stromů, pařezů i neživých kůlů. Je všežravý. V noci vyhledává měkkou rostlinnou potravu, zejména různé plody a měkké lupínky. Zvláště rád si pochutnává na okvětních lístcích různých okrasných rostlin. Současně však zahubí mnoho mšic, včetně mšice krvavé. Větší hmyz nedovede ulovit, leda nějaké zeslabené jedince. Spokojí se však i s rozmanitými mrtvolkami členovců.
Je-li škvor živočich škodlivý, či užitečný, to z uvedného jednoznačně nevyplývá. Přesto je velice poučná historie o nevědomém zavlečení škvora obecného do Austrálie a na Nový Zéland. Protože tam neměl přirozených nepřátel, neuvěřitelně se tam přemnožil a tropil veliké škody pěstitelům rostlin. Škody se zmírnily teprve tehdy, když byly za škvorem dovezeny dva druhy středoevropských much z čeledi kuklicovitých (Tachinidae). Jeden druh napadal škvory v podobě aktivní malé larvičky, která se jim prokousala do těla, samičky druhého druhu kladly vajíčka na potravu škvorů a larvičky se z nich vyvíjely až v jeho vnitřnostech. Tím jsem naznačil, že i na našich zahrádkách žijí společně se škvory četní jejich nepřátelé, kteří jejich počet udržují za normálních okolností na únosné úrovni. Nadměrným používáním jedovatých chemikálií se však tato
přirozená rovnováha citelně porušuje a často se může stát, že z toho nejvíce vytěží sám škvor.
Škvor obecný žije přibližně rok. Samička naklade vajíčka zpravidla ještě v zimě (často až v únoru) v podzemní chodbičce, kterou sama vyhrabává a v níž též přezimuje. O vajíčka velice účinně pečuje. Přenáší je v ústech. Neustále je olizuje a zbavuje zárodků plísní. Z vajíček odebraných z péče samičky se zpravidla nic nevylíhne. Po vylíhnutí mláďat, která jsou hodně podobná dospělým (mají bledší zbarvení, jen slabé klíšťky upomínajíci na situaci u samiček a nedostatečně vyvinuté základy křídel), je matka ještě nějaký čas ochraňuje. Vývin do dospělosti trvá 5 – 6 měsíců a dojde při tom k pětinásobnému svlečení kutikuly.

zdroj: časopis zahrádkář 12/97

Přečetli jste članek, teď ji můžete ohodnotit: