Netýkavky a balzamíny a rozdíly mezi nimi

Netýkavka je český název pro rod Impatiens z čeledi netýkavkovitých – Balsaminaceae. Jeden druh, který se i u nás pěstuje jako letnička, se jmenuje Impatiens balsamina a česky se jí říká balzamína. Někdy se jako balza-mřny označují všechny zahradnicky pěstované druhy. U nás i v Německu. A to je trochu odlišuje od netýkavek, které skutečně jako netýkavky vypadají. A není to zavádějící, protože čeleď se jmenuje Balsaminaceae, má jen dva rody a druhý se Balsamina nejmenuje. Budu tedy těm zahradním říkat balzamíny.

Rod Impatiens je velmi obsáhlý. Botanici uvádějí, že může mít více než 850 druhů. O všech se ještě asi neví a některé se jednou za samostatný druh považují a jindy zase ne. Jsou rozšířeny po celém světě, s výjimkou Austrálie a Jižní Ameriky. Tři druhy rostou ve volné přírodě i u nás. Pouze netýkavka nedůtklivá (Impatiens noli-tangere) je však původní. Zbývající dva druhy jsou zavlečené a zplanělé; je to netýkavka malokvětá (/. parviflora), která vytváří obrovské porosty v lesním podrostu a nápadná netýkavka žláznatá (/. glan-dulifera), která dorůstá výšky i přes dva metry, ojediněle se pěstuje ve venkovských zahrádkách a šíří se podél potoků a řek.

Rada afrických a asijských druhů je zajímavých a některé se objevují v botanických zahradách. Zahradnicky se využívají jen 3 až 4 druhy. Již výše zmíněná 1. balsamina z jihovýchodní Asie, která se pěstuje již několik staletí jako letnička na zahradách. Dnes pouze v plnokvěté formě. V posledních letech se objevuje na trhu zajímavá, převisle rostoucí a žlutě kvetoucí /. repens, původem z Ceylonu, kterou lze pěstovat na světlém a teplém místě v bytě, přes léto i na chráněném balkonu nebo na verandě.

Ovšem daleko nejvýznamnější jsou dva druhy, a to africká 1. walleriana a novoguinejská 1. – Nová Guinea – hybrid. I když je rod Impatiens druhově bohatý, nepodařilo se šlechtěním získat mezidruhové hybridy, snad až na ojedinělé bezvýznamné výjimky. Obě zahradnicky nejvýznamnější balzamíny mají dnes velkou tvarovou a zejména barevnou bohatost, která však byla získána vždy v rámci jednoho variabilního druhu. Nepodařilo se dosud ani do jednoho z těchto druhů vnést vlohy např. pro žluté zbarvení květů ze žlutě kvetoucích druhů Impatiens.

IMPATIENS WALLERIANA „AFRICKÁ BALZAMÍNA“

Dříve uváděná také jako /. holstii nebo I. sultáni je v kultuře již od konce minulého století. Pochází z tropické východní Afriky a ze Zanzibaru.

Historie

U nás se již dávno rozšířila za okny vesnických chalup a je známá pod názvy sultánka, ančička, pilná Lízinka (z němčiny) aj. Původně se množila hlavně vegetativně a tak se v minulosti rozšiřovaly různé typy i u nás. Protože tvoří snadno semena a dobře se z nich pěstuje, snažili se zahradníci vyšlechtit odrůdy množené ze semen. Běžně semenem množené typy se objevovaly již začátkem století, ale bouřlivý rozmach pěstování a použití nastal až po vyšlechtění hybridních odrůd, které se vyznačují raností kvetení, větší odolností k povětrnostním vlivům a zejména vynikající vyrovnaností. To umožňuje široké použití jako záhonové květiny na velkých plochách. Barevná škála je bohatá, od bílé přes různé odstíny růžové a růžovofialové po fialovou a na druhé straně od lososově růžové přes oranžovou, šarlatově červenou, po tmavě červenou. Kromě odrůd s celobarevnými květy jsou odrůdy s očkem, s tmavšími okraji a s hvězdou.

Druhy

Dnes jsou na trhu odrůdy v několika sériích, které se mohou lišit habitem, zbarvením listů, kresbou květů apod. V každé sérii je vždy několik barev a jednotlivé odrůdy se označují názvem série a barvou. K nejznámějším sériím patří ,Accent F1′ ,Bellizzy F1′, ,Blitz F1′, ,Florette F1′ ,Fortuna Compac-ta F1′, ,Impuls F1. Pro méně náročné použití se někdy také nabízejí levnější F2 hybridy. Nejvýznamnějšími šlechtitelskými základnami jsou Pan American Seeds v USA a Sluis a Groot v Nizozemí. V sortimentu afrických balzamín (/. walleriana) jsou zastoupeny také plnokvěté odrůdy s velmi ušlechtilými květy ve všech základních barvách, které se u nich vyskytují. Ty se množí ovšem pouze řízkováním a používají se jako hrnková květina.

Pestovani africké balzamíny

Semena afrických balzamín se vysévají obvykle nejdříve začátkem února. Zakrývají se jen slabou vrstvou substrátu a při teplotě 18 – 22 °C vzcházejí během 2 až 3 týdnů. Po zesílení se pře-pichují na vzdálenost 3 x 3 cm a dále se pěstují při teplotě kolem 16 °C. Od března se přesazují, zpravidla do květináčů o průměru 9 -10 cm nebo do kul-tipaků a pěstují se dále při teplotě 12 -16 °C. Používá se substrát s nízkým obsahem živin a s pH 5,5 – 6,5. Semenáče se přepichují hluboko, rostliny v květináčích se včas povolují, aby nevytáhly, popřípadě se mohou zaštípnout. Od dubna se rostliny stínují. Ven se mohou vysazovat samozřejmě až po polovině května, kdy již nehrozí nebezpečí jarních mrazíků. Pěstební doba (od výsevu do kvetení) je 10 -12 týdnů, v pozdním jaře a v létě kratší.

Vegetativní rozmnožování řízkováním je zcela snadné. Důležitá je dostatečná teplota kolem 20 °C. Řízky zakořeňují i bez stimulace a to i ve vodě.

IMPATIENS – NOVÁ GUINEA – HYBRID, „NOVOGUINEJSKÁ BALZAMÍNA“

Pochází skutečně z ostrova Papua – Nová Guinea. I když v literatuře se běžně uvádí, že vznikla křížením druhů /. hawkeri a /. linearifolia, je podle botaniků rodičovským druhem pouze velmi variabilní /. hawkeri (/. linearifolia je pouze jedním z četných typů tohoto druhu). V přírodě se vyskytuje mnoho různých typů s rozdílným zbarvením listů a květů a s různým habitem. Ty atraktivní se rozšiřují na Nové Guinei jako pěstovaná okrasná rostlina.

Historie

Zahradní historie novoguinejských balzamín je velmi krátká. /. hawkeri sice byla v botanických zahradách již od konce minulého století, ale v neatraktivní formě a pouze jako sbírková rostlina. Až okolo roku 1970 dovezla americká expedice nový rostlinný materiál z Nové Guineje do USA, který byl šlechtitelsky zpracováván nejprve u firmy Balí. Větší tržní význam měly však až odrůdy skupiny „Sunshine“, které uvedla další americká firma Mikkelsen. Po polovině osmdesátých let se začaly objevovat na evropském trhu odrůdy německé firmy Kientzler, která se zasloužila o uvedení novoguinejských balzamín do evropské květinářské produkce. S tím, jak vzrůstal jejich tržní význam, se začaly šlechtěním a množením zabývat další firmy, především německé.
Odrůdy novoguinejských balzamín jsou klony, které se rozmnožují vegetativně, vrcholovými řízky. Množení semeny je sice možné, ale prakticky málo významné.

Druhy

Dosud existuje pouze jedna odrůda v několika barevných odstínech .Spectra F1. Odrůdy ,Tangerine F1 nebo ,Tango F1 s jasně oranžovými květy, se v cenících také označují jako Impatiens – Nová Guinea, ale patří druhu /. platypetala, který nepochází z Nové Guineje, ale z Jávy, Sumatry a Bornea a s novoguinejskými bal-zamínami se nekříží. Ve srovnání s nimi má tento druh méně kompaktní vzrůst a je celkově měkčí.

Pestovani Novoguinejské balzamíny

Vrcholové řízky, dlouhé asi 5 cm, se zakořeňují při teplotě 20 – 22 °C. Za 3 týdny se hrnkují a dále pěstují při teplotě 16-20 °C. Novoguinejské balza-míny jsou teplomilné rostliny a dostatek tepla je podmínkou úspěšného pěstování. Vyžadují stále mírně vlhký substrát, ale nadbytek vody, zejména po nahrnkování nebo po přesazení do větší nádoby, může rostlinu zahubit. Přihnojování by mělo být plynulé a slabšími dávkami. Pěstební doba je 2 – 4 měsíce, podle termínu množení a požadované velikosti rostlin. Běžné termíny množení jsou od prosince do dubna až května.

Jaké jsou tedy vlastně rozdíly mezi těmito dvěma balzamínami, novoguinejskými a africkými, z hlediska amatérského pěstitele?

Novoguinejské balzamíny mají tuhé, lesklé, kopinaté listy v přeslenech, v různých barvách, od světle zelené až po červenohnědou a také se žlutou kresbou v okolí středového nervu. Květy jsou na stopce vždy po jednom, velké, ploché, tuhé. Barevná škála je obdobná jako u afrických balzamín, ale barvy jsou sytější, svítivé, „exotické“. Rostliny jsou celkově pevnější, snad náročnější na teplo a „cennější“. A to ve smyslu finančním i ve smyslu použití. Uplatňují se především jako hrnková květina na jaře, k velikonocům, ke Dni matek a mohou se po přesazení pěstovat na okně až do zimy. Vhodné jsou do truhlíků, mis, závěsných nádob, na menší plochy záhonů v pohledově exponovaných místech. Snesou větší oslunění než africké balzamíny, ale asi se hůře přezimují (na světlém okně, při teplotě 15 – 20 °C, opatrně zalévat).

Africké balzamíny mají měkké, zpravidla světlezelené listy, vejčité až oválné, s delším řapíkem, na stonku střídavě uspořádané (ve spirále). Květy jsou na společné stopce 2, 3 i více, jsou měkčí a zpravidla zvlněné. Rostliny jsou později méně pevné, stonky slabší. Uplatňují se především jako záhonová a truhlíková rostlina, ale krásné jsou i v závěsných nádobách. Nemilují sluneční úpal, nejlépe se jim daří na mírně zastíněném, čerstvém stanovišti.

Předností všech balzamín je malá náchylnost k chorobám a ani škůdci je příliš nevyhledávají. Pozor však při nákupu rostlin na onemocnění virovými chorobami.

Přečetli jste članek, teď ji můžete ohodnotit: