Balzamín a netýkavka jsou dva názvy spojované se stejným rodem rostlin. Netýkavka je český název pro rod Impatiens z čeledi netýkavkovitých (Balsaminaceae). Slovo balzamín (nebo balzamína, lidově také „balzamina kytka“) je zahradnické a lidové označení pěstovaných okrasných druhů tohoto rodu, především pro africkou Impatiens walleriana, novoguinejské hybridy a pro letničku Impatiens balsamina, které se říká netýkavka balsamina.
V tomto článku najdete rychlé srovnání obou hlavních zahradních balzamínů, jejich historii, doporučené pěstování, tipy pro balzamín v truhlíku i odpovědi na nejčastější otázky. Pro úsporu místa používáme dál výraz balzamín pro zahradně pěstované druhy rodu Impatiens a netýkavka pro plané druhy v české přírodě.
Balzamín a netýkavka: rychlé srovnání
Pokud váháte, kterou balzamínu vybrat, pomůže tato tabulka. Čísla jsou orientační, konkrétní podmínky se liší podle stanoviště a odrůdy.
| Vlastnost | Africká balzamína (Impatiens walleriana) | Novoguinejská balzamína (Impatiens New Guinea hybrid) |
|---|---|---|
| Listy | Měkké, světle zelené, vejčité, střídavě uspořádané | Tuhé, lesklé, kopinaté, v přeslenech, často s barevnou kresbou |
| Květy | Po 2–3 na stopce, měkčí, často zvlněné | Po jednom na stopce, velké, ploché, sytě „exotické“ barvy |
| Stanoviště | Polostín, vlhčí a chladnější místa | Světlé místo, snese více slunce než africká |
| Typické použití | Záhon, truhlík, závěsný květináč | Květináč, truhlík, exponovaný balkon, dárková rostlina |
| Množení | Semeno i řízky | Téměř výhradně vrcholové řízky |
| Náročnost na teplo | Střední | Vyšší, je to teplomilná rostlina |
Jeden druh, který se i u nás pěstuje jako letnička, se jmenuje Impatiens balsamina a česky se jí říká balzamína. Plané druhy netýkavek na druhé straně vypadají skromněji než pěstované balzamíny a v zahradě se zpravidla nevysazují.
Rod Impatiens je velmi obsáhlý. Botanici uvádějí, že může mít více než 850 druhů. O všech se ještě asi neví a některé se jednou za samostatný druh považují a jindy zase ne. Jsou rozšířeny po celém světě, s výjimkou Austrálie a Jižní Ameriky. Tři druhy rostou ve volné přírodě i u nás. Pouze netýkavka nedůtklivá (Impatiens noli-tangere) je však původní. Zbývající dva druhy jsou zavlečené a zplanělé: je to netýkavka malokvětá (I. parviflora), která vytváří obrovské porosty v lesním podrostu, a nápadná netýkavka žláznatá (I. glandulifera), která dorůstá výšky i přes dva metry, ojediněle se pěstuje ve venkovských zahrádkách a šíří se podél potoků a řek.
Řada afrických a asijských druhů je zajímavých a některé se objevují v botanických zahradách. Zahradnicky se využívají jen tři až čtyři druhy. Již výše zmíněná I. balsamina z jihovýchodní Asie, která se pěstuje již několik staletí jako letnička na zahradách. Dnes pouze v plnokvěté formě. V posledních letech se objevuje na trhu zajímavá, převisle rostoucí a žlutě kvetoucí I. repens, původem z Ceylonu, kterou lze pěstovat na světlém a teplém místě v bytě, přes léto i na chráněném balkonu nebo na verandě.
Ovšem daleko nejvýznamnější jsou dva druhy, a to africká I. walleriana a novoguinejské hybridy (Impatiens New Guinea hybrid). I když je rod Impatiens druhově bohatý, klasické skupiny walleriana a Nová Guinea byly tradičně šlechtěny především v rámci jednoho druhu; v posledních letech se v sortimentu objevují i mezidruhové kultivary, klasické skupiny ale dosud převažují. Obě zahradnicky nejvýznamnější balzamíny mají dnes velkou tvarovou a zejména barevnou bohatost, která však byla získána vždy v rámci jednoho variabilního druhu. Nepodařilo se dosud ani do jednoho z těchto druhů vnést vlohy například pro žluté zbarvení květů ze žlutě kvetoucích druhů Impatiens.
Africká balzamína (Impatiens walleriana)
Dříve uváděná také jako I. holstii nebo I. sultani je v kultuře již od konce devatenáctého století. Pochází z tropické východní Afriky a ze Zanzibaru.
Historie
U nás se již dávno rozšířila za okny vesnických chalup a je známá pod názvy sultánka, ančička nebo pilná Lízinka (z němčiny). Původně se množila hlavně vegetativně a tak se v minulosti rozšiřovaly různé typy. Protože tvoří snadno semena a dobře se z nich pěstuje, snažili se zahradníci vyšlechtit odrůdy množené ze semen. Běžně semenem množené typy se objevovaly již začátkem dvacátého století, ale bouřlivý rozmach pěstování a použití nastal až po vyšlechtění hybridních odrůd, které se vyznačují raností kvetení, větší odolností k povětrnostním vlivům a zejména vynikající vyrovnaností. To umožňuje široké použití jako záhonová květina na velkých plochách. Barevná škála je bohatá, od bílé přes různé odstíny růžové a růžovofialové po fialovou a na druhé straně od lososově růžové přes oranžovou, šarlatově červenou až po tmavě červenou. Kromě odrůd s celobarevnými květy jsou odrůdy s očkem, s tmavšími okraji a s hvězdou.
Druhy a odrůdy
Dnes jsou na trhu odrůdy v několika sériích, které se mohou lišit habitem, zbarvením listů nebo kresbou květů. V každé sérii je vždy několik barev a jednotlivé odrůdy se označují názvem série a barvou. K nejznámějším sériím patří ‚Accent F1‘, ‚Bellizzy F1‘, ‚Blitz F1‘, ‚Florette F1‘, ‚Fortuna Compacta F1‘ a ‚Impuls F1‘. Pro méně náročné použití se někdy také nabízejí levnější F2 hybridy. Nejvýznamnějšími šlechtitelskými základnami jsou Pan American Seeds v USA a Sluis & Groot v Nizozemí. V sortimentu afrických balzamín (I. walleriana) jsou zastoupeny také plnokvěté odrůdy s velmi ušlechtilými květy ve všech základních barvách, které se u nich vyskytují. Ty se množí ovšem pouze řízkováním a používají se jako hrnková květina.
Pěstování africké balzamíny
Semena afrických balzamín se vysévají obvykle nejdříve začátkem února. Zakrývají se jen slabou vrstvou substrátu a při teplotě kolem 18–22 °C vzcházejí zpravidla během dvou až tří týdnů. Po zesílení se přepichují na vzdálenost asi 3 × 3 cm a dále se pěstují při teplotě okolo 16 °C. Od března se přesazují, obvykle do květináčů o průměru 9–10 cm nebo do multipaků, a pěstují se dále při teplotě 12–16 °C. Používá se substrát s nízkým obsahem živin a s pH zhruba 5,5–6,5. Semenáče se přepichují hluboko, rostliny v květináčích se včas rozestavují, aby si nestínily a nevytahovaly se do výšky, popřípadě se mohou zaštípnout. Od dubna se rostliny stínují. Ven se mohou vysazovat samozřejmě až po polovině května, kdy už zpravidla nehrozí jarní mrazíky. Konkrétní termín se ovšem v jednotlivých regionech liší a v chladnějších oblastech je rozumné počkat ještě o týden či dva déle. Pěstební doba od výsevu do kvetení je obvykle 10–12 týdnů, v pozdním jaře a v létě bývá kratší.
Vegetativní rozmnožování řízkováním je zcela snadné. Důležitá je dostatečná teplota okolo 20 °C. Řízky zakořeňují i bez stimulace a to i ve vodě.
Balzamín v truhlíku a v závěsných nádobách
Africká balzamína patří mezi nejvděčnější truhlíkové letničky. Pro pěstování netýkavky v truhlíku je vhodný kvalitní zahradnický substrát, dostatek prostoru na rostlinu (zpravidla 15–20 cm na sazenici) a stanoviště v polostínu, kde rostliny netrpí poledním sluncem. V truhlíku se dobře osvědčuje pravidelná, ale ne přehnaná zálivka a slabší dávky tekutého hnojiva zhruba každých 10–14 dní. Pravidlem je kontrolovat substrát prstem a zalévat ve chvíli, kdy povrch začíná osychat. Ve vlnách veder a v dobře propustných nádobách může být potřeba zalévat častěji menšími dávkami, vždy podle skutečné vlhkosti substrátu.
Novoguinejská balzamína (Impatiens New Guinea hybrid)
Pochází z ostrova Nová Guinea. I když se v literatuře běžně uvádí, že vznikla křížením druhů I. hawkeri a I. linearifolia, podle botaniků je rodičovským druhem pouze velmi variabilní I. hawkeri (I. linearifolia je pouze jedním z četných typů tohoto druhu). V přírodě se vyskytuje mnoho různých typů s rozdílným zbarvením listů a květů a s různým habitem. Atraktivní typy se na Nové Guineji pěstují jako okrasné rostliny.
Historie
Zahradní historie novoguinejských balzamín je velmi krátká. I. hawkeri sice byla v botanických zahradách již od konce devatenáctého století, ale v neatraktivní formě a pouze jako sbírková rostlina. Až okolo roku 1970 dovezla americká expedice nový rostlinný materiál z Nové Guineje do USA, který byl šlechtitelsky zpracováván nejprve u firmy Ball. Větší tržní význam měly však až odrůdy skupiny „Sunshine“, které uvedla další americká firma Mikkelsen. Po polovině osmdesátých let se začaly objevovat na evropském trhu odrůdy německé firmy Kientzler, která se zasloužila o uvedení novoguinejských balzamín do evropské květinářské produkce. S tím, jak vzrůstal jejich tržní význam, se začaly šlechtěním a množením zabývat další firmy, především německé.
Odrůdy novoguinejských balzamín jsou klony, které se rozmnožují vegetativně, vrcholovými řízky. Množení semeny je sice možné, ale prakticky málo významné.
Druhy a odrůdy
Semenné odrůdy novoguinejských balzamín jsou na trhu spíše výjimkou; první výraznější série tohoto typu se jmenovala ‚Spectra F1‘ a převážná většina komerčních odrůd se i dnes prodává jako vegetativně množené rostliny. Odrůdy ‚Tangerine F1‘ nebo ‚Tango F1‘ s jasně oranžovými květy se v cenících také občas označují jako Impatiens Nová Guinea, ale patří druhu I. platypetala, který nepochází z Nové Guineje, ale z Jávy, Sumatry a Bornea, a s novoguinejskými balzamínami se nekříží. Ve srovnání s nimi má tento druh méně kompaktní vzrůst a je celkově měkčí.
Pěstování novoguinejské balzamíny
Vrcholové řízky, dlouhé asi 5 cm, se zakořeňují při teplotě 20–22 °C. Zhruba za tři týdny se hrnkují a dále pěstují při teplotě 16–20 °C. Novoguinejské balzamíny jsou teplomilné rostliny a dostatek tepla je podmínkou úspěšného pěstování. Vyžadují stále mírně vlhký substrát, ale nadbytek vody, zejména po nahrnkování nebo po přesazení do větší nádoby, může rostlinu zahubit. Přihnojování by mělo být plynulé a slabšími dávkami. Pěstební doba je zpravidla dva až čtyři měsíce, podle termínu množení a požadované velikosti rostlin. Běžné termíny množení jsou od prosince do dubna až května.
Jaké jsou rozdíly mezi africkou a novoguinejskou balzamínou v praxi?
Novoguinejské balzamíny mají tuhé, lesklé, kopinaté listy v přeslenech, v různých barvách od světle zelené až po červenohnědou a také se žlutou kresbou v okolí středového nervu. Květy jsou na stopce vždy po jednom, velké, ploché a tuhé. Barevná škála je obdobná jako u afrických balzamín, ale barvy jsou sytější, svítivé, „exotické“. Rostliny jsou celkově pevnější, náročnější na teplo a vzhledově reprezentativnější. Bývají také o něco dražší a uplatňují se tam, kde má jejich okrasná hodnota nejvíce vyniknout. Uplatňují se především jako hrnková květina na jaře, k Velikonocům, ke Dni matek a mohou se po přesazení pěstovat na okně až do zimy. Vhodné jsou do truhlíků, mís, závěsných nádob a na menší plochy záhonů v pohledově exponovaných místech. Snesou větší oslunění než africké balzamíny, ale obvykle se hůře přezimují (na světlém okně, při teplotě 15–20 °C, opatrně zalévat).
Africké balzamíny mají měkké, zpravidla světle zelené listy, vejčité až oválné, s delším řapíkem, na stonku střídavě uspořádané ve spirále. Květy jsou na společné stopce dva, tři i více, jsou měkčí a zpravidla zvlněné. Rostliny jsou později méně pevné a stonky slabší. Uplatňují se především jako záhonová a truhlíková rostlina, ale krásné jsou i v závěsných nádobách. Nemilují sluneční úpal, nejlépe se jim daří na mírně zastíněném, čerstvém stanovišti.
Balzamíny patří mezi poměrně nenáročné letničky, ale úplně bezstarostné nejsou. U africké Impatiens walleriana se v posledních letech ve vlhkém létě objevuje plíseň netýkavková (Plasmopara obducens), která může napadené rostliny zcela zničit. Z živočišných škůdců se ve sklenících a v parném létě na balkoně občas vyskytují mšice, molice skleníková (lidově bílé mušky), třásněnky nebo svilušky, zejména pokud rostliny stojí v suchu a teple. Pozor je třeba dát i při nákupu sazenic na onemocnění virovými chorobami; postižené rostliny se nedají vyléčit a je lepší je nesázet do společných truhlíků se zdravými.
Časté otázky o pěstování balzamínu
Je balzamín stejná rostlina jako netýkavka?
V botanickém slova smyslu ano, oba názvy patří rodu Impatiens. V češtině se ovšem slovo netýkavka častěji používá pro planě rostoucí druhy a slovo balzamín nebo balzamína pro pěstované okrasné druhy, hlavně africkou Impatiens walleriana, novoguinejské hybridy a letničku Impatiens balsamina.
Kdy a kam vysazovat balzamín ven?
Ven se balzamíny vysazují obvykle po polovině května, kdy zpravidla pominou jarní mrazíky. Konkrétní termín se liší podle regionu a počasí. Preferují polostín, vlhký a propustný substrát a chráněné stanoviště bez ostrého poledního slunce. Novoguinejské odrůdy snesou o něco více světla než africké.
Jak pěstovat balzamín v truhlíku na balkoně?
Pro netýkavku v truhlíku zvolte kvalitní substrát, sázejte v rozestupech asi 15–20 cm a umístěte truhlík do polostínu nebo na východní či západní stranu. Zalévejte pravidelně, ale tak, aby substrát stále nestál ve vodě. Přihnojujte slabšími dávkami zhruba každých 10–14 dní. V parném létě zalévejte častěji jen tehdy, když substrát začíná osychat, nejlépe ráno nebo večer, a vyhněte se trvale podmáčeným kořenům.
Lze balzamín přezimovat?
Africká balzamína se obvykle pěstuje jako letnička a přezimování se příliš nedaří. Novoguinejské hybridy lze udržet na světlém okně při teplotě zhruba 15–20 °C s opatrnou zálivkou. I tak je výsledek nejistý a v praxi je často jednodušší si na jaře pořídit novou rostlinu nebo vzít na podzim řízky.
Je balzamín jedovatý pro děti nebo domácí mazlíčky?
Balzamíny obecně nepatří mezi nebezpečně jedovaté pokojové či zahradní rostliny, ale jako u všech okrasných rostlin platí zásada, že by je děti ani domácí mazlíčci neměli žvýkat. Při větším množství spolykané rostlinné hmoty se mohou objevit zažívací potíže.
