Insekticidy na zahrádce

Každý zahrádkář je dříve nebo později nucen se zabývat ochranou rostlin. Přitom má na výběr celou paletu postupů od společného pěstování různých druhů hmyz odpuzujících rostlin, přes výluhy až po chemickou ochranu. Naprosté vyřazení chemické ochrany se většinou projeví silným poklesem výnosu i kvality sklizených plodin. Pokud řeknete, že na kvalitě tolik nezáleží, protože poškozené části vykrojíte nebo umyjete, jde i o takové kvalitativní údaje jako je obsah vitaminu C nebo zvýšený obsah jedovatých látek, které rostlina používá ke své ochraně proti napadení škůdci, nebo jsou výsledkem činnosti původců chorob, např. houbových onemocnění. Nakonec ekologicky vypěstovaný produkt může mít na naše zdraví dokonce opačný vliv než bychom očekávali.

Chemická ochrana rostlin

Chemická ochrana je často spojena u zahrádkářů s pocitem viny, že dělají něco nesprávného. Pokud se přidržují postupů z počátku používání syntetických pesticidů a používají je za účelem totálního vyhubení „nepřítele“, potom je tento pocit na místě. Dnešní chemická ochrana se liší od metod používaných v 50. a 60. letech. Zatímco v minulosti se používaly dávky v kilogramech účinné látky na hektar, dnes jde obvykle o množství do 300 gramů a v mnoha případech okolo 10 g na hektar. Současně se snížila i akutní jedovatost pesticidů pro člověka a doba přetrvávání přípravku v prostředí. Navíc obsah vlastní účinné látky je ve srovnání s minulostí snížený v některých případech až na 2,5 %. Rizika při používání jakýchkoliv pesticidů existují. Největší škody však způsobují, pokud nejsou používány v souladu s doporučeními výrobce, která jsou i v naší zemi schvalována nezávislými orgány (v ČR Státní kontrolní a zkušební ústav zemědělský). V posledních letech je snaha o úplné (totální) vyhubení škůdců v kultuře nahrazena názorem, že škůdce nebo chorobu je nutné udržet pod hranicí škodlivosti. Pesticidy jsou potom prostředkem k regulaci, nikoliv prostředkem k vyhubení. Zahrádkář není na výsledku pěstování ekonomicky závislý, a tak si může dovolit zásah až v okamžiku, kdy je to nutné. Takto je možné ekologicky pěstovat zeleninu na zahrádce i při použití insekticidů, které jsou v současnosti zahrádkářům podstatně dostupnější než dříve. Jde o přípravky na zahrádkách snad nej-častěji používané a současně z hygienických i ekologických hledisek nejproblematičtější. Naprostá většina pesticidů, hodnocených jako jedy, je právě ze skupiny insekticidů.

Pro zahrádkáře by bylo nejvýhodnější používání biologických insekticidů, které jsou nejedovaté, selektivní a nezatěžují životní prostředí. Jejich výběr je však velmi omezený a v současné době jsou dostupné pouze proti housenkám motýlů a larvám mandelinky bramborové (BIOBIT, NOVODOR), proto jsme stále odkázáni především na syntetické insekticidy.
Velmi vhodnou skupinou jsou selektivní insekticidy zastoupené v zahrádkářům dostupném sortimentu především přípravkem Pl-RIMOR, který hubí mšice. Zahrádkáři si často neuvědomují významný rozdíl mezi konečnou účinností selektivních a neselektivních insekticidů. Pokud neselektivní přípravek zahubí 95 ze 100 mšic a 95 % přirozených nepřátel, potom pět mšic se bude dále množit a po deseti dnech bude znovu na rostlině sto mšic. Přitom z původních například pěti slunéček, zlatooček nebo jiných přirozených nepřátel s velkou pravděpodobností na rostlině nezůstane žádný. Po deseti dnech tedy bude stav horší než na začátku. Mšice budou ve stejném počtu a přirození nepřátelé již nebudou žádní. Při použití selektivního přípravku se stejnou 95% účinností proti mšicím a 20% účinností proti přirozeným nepřátelům zbývajících pět mšic s největší pravděpodobností padne za oběť zbývajícím čtyřem hladovým slunéčkům a po deseti dnech se již na ošetřeném místě nebude rozmnožovat žádná mšice. V přírodních podmínkách prakticky není možné dosáhnout 100% účinnosti a i kdyby se to podařilo, migrace zajistí vznik další generace. Výše uvedený model je samozřejmě zjednodušující, přesto však ukazuje, že význam přirozených nepřátel je podstatně větší než by se na první pohled zdálo.

Naprostá většina přípravků vykazuje neselektivní účinnost proti veškerému hmyzu. Plošně nejpoužívanější jsou organofosfáty a pyrethroidy. Organofosfáty jsou látky používané v ochraně rostlin již dlouhou dobu. Vesměs pronikají přímo do pletiv rostlin, a proto snáze zahubí i jedince, kteří nejsou postřikovou jíchou přímo zasaženi. Jejich nevýhodou je vyšší jedovatost pro teplokrevné živočichy a větší množství používané účinné látky. Příkladem mohou být zahrádkářům dobře známý METATION (jeho výroba byla zastavena a je u nás nahrazen japonským přípravkem SUMIALPHA, který má podobné složení), dále ACTELLIC a BASUDIN. Novějšími přípravky jsou pyrethroidy. Jedná se o uměle vytvořenou obdobu přírodních insekticidů obsažených v kopretině rodu Pyrethrum. Přírodní vzory těchto látek se používají již tisíce let a dodnes se pálí pyrethrové spirály v tropických zemích jako ochrana proti komárům. Jejich nevýhodou byl velmi rychlý rozklad na světle. To bylo odstraněno u syntetických pyrethroidů. Výhodou je velmi vysoká účinnost. V některých případech se používá na jeden hektar pouze 15 gramů účinné látky. Z hlediska životního prostředí je účinnost na širokou škálu škůdců spíše nevýhodou. Na zahrádce se pyrethroidy chovají skutečně jako atomová bomba a vyhubí velmi spolehlivě i užitečný hmyz. Příkladem těchto přípravků mohou být KARATE, AMBUSH nebo DECIS.
Co říci závěrem? Snad jen to, že nic není absolutně dokonalé a neškodlivé, ať to jsou insekticidy nebo ochranné látky rostlin. Jedinou ochranou proti tomu je vyhnout se extrémizmu – chemickému i ekologickému.

SKRYTÝ NEPŘÍTEL RYBÍZU

Vlnovník rybízový (Cecidophyopsis ribis Westw.) patří do skupiny roztočů čeledi Eriophyidae. Přezimuje uvnitř pupenů a zduřelé pupenové hálky obsahují až několik tisíc jedinců. Intenzivně se množí při průměrné denní teplotě 5 °C, živí se rostlinnými šťávami uvnitř pupenu a současně vylučuje látky, které do konce vegetace vyvolávají patologické bujení tkáně pupenu. Pupen se změní na pupenovou hálku (proto jeho název – hálčivec rybízový). Na začátku květu většina samic vlnovníka rybízového opouští pupenovou hálku a saje na mladých listech. Během dalšího období, roztoč má větší počet generací, proniká do nově založených pupenů na mladých letorostech. Z napadených keřů se roztoči přenášejí na zdravé rostliny větrem, hmyzem a řízkovým materiálem. Na keřích škodí tento patogen dvěma způsoby:

• přímo snižuje výnos v důsledku redukce pupenů
• je přenašečem (vektorem) zvratu rybízu, zvláště nebezpečné mykoplazmové choroby, která má za následek snižování, až ztrátu plodnosti celého keře.

Ochrana proti vlnovníku rybízovému je vzhledem k jeho skrytému způsobu života dosti obtížná. Značný význam mají proto preventivní opatření, kterými jsou výsadba kontrolovaných sazenic a sledování zdravotního stavu keřů. Protože je přítomnost vlnovníka rybízového nejsnáze zjistitelná podle rozdílu mezi zdravým pupenem a pupenovou hálkou, je období vegetačního klidu a jara před vyrašením pro tuto kontrolu tím nejvhodnějším termínem. Chemická ochrana před vlnovníkem je uplatňována pouze v množitelských a velkovýrobních závodech a její aplikace spadá do kompetence specialistů na ochranu rostlin. Používané přípravky, z nichž některé patří do skupiny zvláště nebezpečných jedů, nejsou pro zahrádkářskou veřejnost na trhu dostupné. Proto mají v podmínkách drobných pěstitelů nezastupitelné místo důsledná preventivní opatření a mechanické ničení pupenových hálek.

Přečetli jste članek, teď ji můžete ohodnotit: