Cukrové melouny, pěstování v Čechách

V poslední době se na trhu se zeleninou stále více setkáváme, kromě známějších a oblíbených melounů vodních, též s melouny cukrovými (ananasovými). Málokoho však napadne, že se také u nás dají dopěstovat, při dodržení určitých zásad. V uplynulých třech letech jsme s poměrně dobrými výsledky vyzkoušeli možnost pěstování melounů v polních podmínkách v Praze-Suchdole a Troji.

Pěstování melounů

Vzhledem k původu tohoto druhu v subtropických oblastech, je u nás polní pěstování možné Jen v nejteplejších částech Čech a na jižní Moravě. Jinde je možné cukrové melouny vypěstovat pouze ve sklenících, fóliových krytech a teplých pařeništích. Pokles teplot pod 10 °C v průběhu vegetace způsobuje deformace plodů a zastavení růstu rostlin. Plody se rozdělují podle tvaru a vzhledu na kulaté, oválné a žebernaté s povrchem hladkým nebo různě síťkovaným. Vybarvení dužniny je nejčasněji zeleno bílé a oranžové v různých odstínech. List je nedělený, podobný okurkovému.

Půdy vyžaduje lehčí až středně těžké, propustné, záhřevné, bohaté humusem a živinami v chráněné teplé poloze s minimálním kolísáním teplot. Cukrové melouny se řadí v osevních postupech do I. trati, tedy přímo hnojené chlévským hnojem. Střídání plodin v osevním postupu snižuje možnost šíření některých chorob. Na podzim se zaryje 4-6 kg/m2 hnoje nebo kvalitního kompostu. Na jaře doplníme obsah potřebných živin zapravením 0,5 kg/10 m2 kombinovaného hnojiva Cererit (neobsahuje chlor) ve čtyřtýdenním odstupu před výsadbou.

Předpěstování sadby

Předpěstování sadby je nezbytnou podmínkou úspěšného pěstování melounů v okrajových oblastech. Semena vyséváme ve vytápěném skleníku s teplotou 18-22 °C začátkem měsíce dubna, do hrnků naplněných kvalitní pařeništní zeminou, kterou předem obohatíme přidáním 2-3 kg Cereritu/m3. Sejeme nejlépe mořené osivo do hloubky 1 cm. Semena
můžeme předem naklíčit v misce na navlhčeném filtračním papíru při teplotě 30-35 °C do vytvoření 2-5 mm dlouhého klíčku. Pokud jsme nepoužili propařenou zeminu, je nutné dbát na ochranu vzešlých rostlinek proti různým fytopatogenním houbám. Proti původcům houbových chorob můžeme použít zálivku roztokem fungicidů. Největšího účinku dosáhneme kombinací přípravků z následujících skupin: 1. FUNDAZOL 50 WP (0,1 %, tzn. 10 g/101), BENLATE (0,1 %), 2. PREVICUR N (0,15 %), RlDOMIL Z 72 WP (0,1 %).
V průběhu předpěstování je vhodné výsevy ošetřit 2-3x ve čtrnáctidenním intervalu. Sledujeme výskyt závažných skleníkových škůdců (molice, třásněnky a svi-lušky), aby nedošlo k většímu poškození. Dostatek světla, vláhy a vyrovnaná výživa jsou základem získání kvalitní sadby. K přihnojování sazenic používáme 0,3-0,5% roztok Vegafloru, Harmavitu,

Floranu nebo jiného vícesložkového hnojiva. Během teplých a slunečných dnů rostliny dostatečně větráme. Jakmile rostlinky vytvoří aspoň pět pravých listů, zaštípneme jejich vrchol za 4.-5. listem. Podpoříme tím růst vedlejších výhonů, na kterých se tvoří větší množství samičích květů.

Výsadba melounů

Koncem května až začátkem června, jakmile pomine nebezpečí pozdních jarních mrazíků, vysadíme silné a otužené rostliny. Před výsadbou pokládáme na předem připravený záhon pásy průsvitné fólie široké 60-100 cm. Výrazně se zlepší teplotní podmínky, důležité pro zdárný rozvoj kořenového systému. Okraje fólie dobře zahrneme zeminou. Středy pásů mají být od sebe vzdálené minimálně 1,5 m. Rostliny v řádku sázíme na vzdálenost 80 cm. Sazenice řádně přitlačíme a zalijeme. Je-li období před výsadbou suché, je velmi prospěšné sázet do předem zavlažených jamek. Dva až tři týdny po výsadbě několikrát zkontrolujeme, zda nerostou některé z postranních výhonů pod fólii. V takovém případě křehké výhonky opatrně vytáhneme.

V průběhu vegetace, dokud se porost nezapojí, několikrát plečkujeme meziřadí. Jestliže se objeví větší množství plevele pod fólií, je na malých plochách vhodnější odhrnout okraje fólie a vzrostlý plevel opatrně odstranit. To je možné dělat pouze do zapojení porostu. Po skončení pletí fólii opět přihrneme. Ve velkovýrobě se pozemek před položením fólie ošetřuje herbicidy potlačujícími vzcházení plevelů. Při kultivaci v blízkosti rostlin dbáme, aby nedošlo k poškození mělce rozložených kořenů. Přestože mají melouny bohatou kořenovou soustavu, jsou vděčné za doplňkovou závlahu, zejména po výsadbě, v období nasazování plodů a v době největšího růstu plodů. Zaléváme odraženou vodou přímo k rostlině. Lépe je zalévat méně často, zato vydatněji (v suchém období 1-2x týdně alespoň 2 I ke každé rostlině). Zálivku můžeme na začátku vegetace vhodně spojit s přihnojením. Použít můžeme opět některé z kapalných hnojiv (0,5 %), zvýšenou potřebu dusíku zajistíme např. dodáním roztoku ledku amonného s vápencem (20 g do 10 I vody). V polních podmínkách melouny netrpí žádnými významnými živočišnými škůdci, jsou však náchylné k některým houbovým chorobám. Nejčastěji se vyskytuje vadnutí rostlin, antraknóza okurek, padlí a plíseň okurková. Ochrana je stejná jako při pěstování okurek.

Sklizeň melounů

V nejpříznivějších letech začíná sklizeň koncem července, hlavní sklizňové období je v srpnu. U cukrových melounů se zralost projevuje příjemnou a intenzivní vůní, změnou barvy povrchu plodu a počátkem oddělování stopky od plodu. Sklízíme probírkou aspoň 2x týdně. V běžných podmínkách lze plody skladovat asi týden. Z jedné rostliny můžeme sklidit 3-6 plodů. Výnos závisí na podmínkách pěstování, ročníku a zvolené odrůdě, pohybuje se od dvou do tří kg/m2.

Plody obsahují 8-15 % cukrů (převládá sacharóza), pektiny, minerální látky, organické kyseliny, jemnou vlákninu, provitamin A a menší množství vitaminu C. Svým složením příznivě ovlivňují činnost ledvin a močových cest. Podporují vylučování cholesterolu, posilují peristaltiku střev.

Přímý konzum plodů je nejvyhledávanějším způsobem jejich využití. Vynikají vzhledem, vůní a lahodnou chutí. Svojí chutí však každému nevyhovují. Dužnina se dá výhodně uchovat pro zimní měsíce mražením.