Eleutherococcus senticosus – čertův keř

Rostlinná říše nám poskytuje ohromné množství užitkových druhů. Významné místo mezi nimi zaujímají i rostliny s ionizujícími nebo adaptogenními účinky. Na prvním místě je bezesporu ženšen, s kterým jsme se již seznámili.

Jsou zde však i další druhy, jejichž pozitivní účinek na člověka i hospodářská zvířata není rovněž zanedbatelný. Patří sem především Eleutherococcus senticosus, eleuterokok ostnitý, zařazený stejně jako ženšen do čeledi Araliaceae, aralkovitých. Planě roste v poměrně rozsáhlé oblasti východní Asie, kde je místním obyvatelstvem nazýván „čertův keř“ nebo „sibiřský ženšen“.

Nepatří mezi staré tonizující rostliny, neboť oficiální lékařská věda objevila jeho mimořádné schopnosti až v 50. letech tohoto století, a to v bývalém SSSR, kde se hledala odpovídající náhrada za obtížně pěstovatelný ženšen. Velké přirozené porosty jsou ve smíšených i jehličnatých lesích v Přímořském a Chabarovském kraji, kde se také sklízí nejvíce kořenů. Z pěstitelského hlediska jde o poměrně nenáročný druh, který lze s úspěchem pěstovat i u nás, především ve vyšších polohách na půdách s dostatečnou zásobou vody.

Eleuterokok ostnitý je 1,5-3 m, výjimečně až 6 m vysoký keř, který má bohatě vyvinutý kořenový systém horizontálně rozvětvený ve svrchní vrstvě půdy. Tyto kořeny jsou poměrně tenké, cylindrické s celkovou délkou až 30 m. Nadzemní část tvoří velký počet (až 25) vzpřímených, světle šedých stonků, které se v horní části větví. Stonek a především mladé větve jsou pokryty velkým počtem štětin kolmo odstálých i natočených špičkou dolů.
Listy jsou dlouze řapíkaté s pětičetnou čepelí. Lístky jsou podlouhlé nebo eliptické, na okrajích dvojitě zubaté. Drobné květy vyrůstají v terminálních kulovitých okolících, kterých bývá na rostlině zpravidla 3-4 i více. V květenství se vytvářejí květy oboupohlavné i jednopohlavné. Oboupohlavné a samčí jsou zpravidla světle fialové, samičí žlutavé. Tyčinek je 4-6, semeník pětipouzdrý. Plod je suchá bobule vejcovitého tvaru, 7-10 mm dlouhá s velkým počtem plochých žlutých semen ve tvaru půlměsíce.

Listy a kořeny eleuterokoku obsahují různé druhy pryskyřic, flavonoidů, sacharidů a glykosidů, které se souborně nazývají eleutherosidy. Relativně vysoká je i hladina minerálních látek, především draslíku, fosforu a vápníku.

Od roku 1983 je u nás registrován lihový extrakt z kořenů eleuterokoku, který je běžně volně v prodeji v lékárenské síti pod názvem „Eleutherococcus extract“ (SNS). V registračním řízení jsou dva další preparáty, a to „Eleutherosan“ (ČR) a „Eleutherokokkus Lebensextrakť (SRN).

Používá se jich při fyzickém a psychickém přetížení organismu, k léčbě neurastenie, diabetu a některých forem rakoviny. Jsou vhodné i jako lék při rekonvalescenci po infekčních chorobách a nemoci z ozáření, po operacích a tuberkulóze. Zlepšují kondici a výkonnost, příznivě stimulují funkci pohlavních žláz. Významný je jejich adaptogenní účinek, neboť zvyšují odolnost organismu vůči nepříznivým činitelům prostředí, např. při práci ve velmi těžkých klimatických podmínkách, spojených s podchlazením nebo přehřátím organismu, při zacházení s toxickými nebo infekčními látkami.

V lidovém léčitelství se připravuje nejčastěji 20% lihový extrakt z kořenů, listů nebo plodů eleuterokoku. Užívá se 5 ml 3 x denně před jídlem po dobu jednoho měsíce podle typu diagnózy. Jinou formou je odvar získaný pětiminutovým varem jedné lžíce sušených kořenů v 0,5 litru vody. Doporučuje se užívat 15-30 ml tohoto odvaru 3x denně rovněž před jídlem.

Způsob pěstování tohoto druhu není dosud uspokojivě zpracován, neboť převážná část suroviny pochází z přirozených porostů v Rusku. Eleuterokok však nemá příliš vyhraněné nároky na půdu, je náročnější na vodu a světlo. V našich klimatických podmínkách snáší zimní teploty bez problémů, rašící rostliny však mohou poškodit pozdní jarní mrazíky. Jako u všech aralkovitých, tak i u tohoto druhu, mají semena nedostatečně vyvinuté embryo a klíčí většinou až druhým rokem, a to často až po stratifikaci. Lze jej však velmi dobře množit vegetativně. Jednou z možností jsou řízky, a to dřevité, které řežeme na samém počátku vegetace, nebo bylinné koncem června. Celkem úspěšně se množí kořenovými řízky, ale především odkopky.

Eleuterokok ostnitý kvete v našich podmínkách počátkem července, plody dozrávají v průběhu září. Kořeny se sklízejí nejdříve třetím rokem, a to v druhé polovině září, kdy mají nejvyšší množství obsahových látek. Sklízíme šetrně, aby bylo zajištěno přežití rostliny. Kořeny se po promytí v tekoucí vodě suší v sušárnách při teplotě do 70 °C.
Tuto tonizující rostlinu u nás pěstuje již celá řada zahradnických podniků, např. ADAVO Velký Osek, kde lze získat i potřebný pěstitelský materiál.

Přečetli jste članek, teď ji můžete ohodnotit: