Polyploidní lilie

Článek, který uveřejňujeme nyní, je věnován jednomu z moderních směrů ve šlechtění lilií.
Komerční význam lilií pěstovaných na řez neustále roste. Svědčí o tom i některé údaje z holandských květinových burz, podle kterých se prodá téměř třikrát více řezaných lilií než tulipánů. Důvodů je jistě více, např. díky možnostem rychlení lilií jsou liliové květy celoroční okrasnou rostlinou jako např. chryzantémy. Jejich obliba roste i u zahrádkářů. Zajímají je především lilie vhodné pro venkovní pěstování na zahradách. Ty se často liší od lilií pěstovaných na řez mj. vzrůstem, tvarem a počtem květů, délkou doby kvetení, odolností proti chorobám i nároky na složení půdy. Také je nutno konstatovat, že na vyšlechtění mnoha zahradních lilií se významnou měrou podílejí mnozí šlechtitelé amatéři.
Přírodní, botanické druhy lilií jsou, až na jednu výjimku, diploidní, mají tedy dvě sady chromosomů, z nichž každá má 12, n=12. Převážná část dosud pěstovaných kultivarů jsou také diploidy (2n). Časem se zjistilo, že některé náhodně vzniklé tria tetraploidy (3n, resp. 4n) svými vlastnostmi převyšují diploidy, přičemž nejde jen o mohutnější růst, hustší otistění a větší květy, ale také o odolnost vůči chorobám.

Znásobení počtu chromosomů v určitém hybridu lze docílit mutací pomocí různých druhů záření a různých chemických sloučenin. Z chemických mutagenů (látek vyvolávajících mutaci) je velmi účinný kolchicín, alkaloid z ocúnu jesenního (Colchicum autumnale).
Působení mutagenů jsou nejčastěji vystavovány šupiny lilií ve fázi, kdy se na nich začínají vytvářet malé cibulky, nebo klíčící semena. I když se většinou pracuje s velmi ředěnými roztoky mutagenů, jen málo amatérů si může dovolit pracovat s těmito látkami, protože některé z nich, a zrovna kolchicín, jsou prudké jedy. Naštěstí se ukázalo, že kvalitní polyploidní lilie (3n a 4n) lze získat i křížením.

Nečetné, dříve známé triploidní lilie upozorňovaly na sebe mj. tím, že jen výjimečně dávaly semeno, protože křížení 3n x 2n, tedy triploidní lilie s diploidní a dokonce i 3n x 3n je málo úspěšné. Úspěšnou cestu ukázali někteří američtí šlechtitelé začátkem osmdesátých let, kteří zjistili zvláštní efekt při použití pylu Lilium pumilum. Je to drobná, východoasijská lilie s půvabnými, korálkově červenými turbánky, které mají nelibou vůni. Při jejím použití jako mateřské rostliny při křížení se získává potomstvo vesměs apomiktické, tj. nese znaky jen mateřské rostliny. Touto nectností trpí také nám dobře známá lilie královská, L regale. Avšak při použití pylu L pumilum se v potomstvu objevuje velké procento polyploidů, které zejména v další generaci dávají velmi kvalitní, nové hybridy.

Vysvětlení příčin náhodného vzniku triploidních lilií, stejně jako efektu pylu L pumilum je nad rámec tohoto sdělení. Zůstaňme u konstatování, že zavedení „krve“ L pumilum otevřelo novou cestu ve šlechtění asijských hybridů, které tvoří nejpočetnější skupinu liliových kultivarů vůbec. Triploidní asijské hybridy patří mezi oblíbené zahradní lilie. Mají mohutnější růst, nezřídka 150-160 cm, sekundární a někdy i terciární poupata, a proto mnoho květů, což také zaručuje dlouhou dobu kvetení až několik týdnů. Těmito vlastnostmi se tyto mohutné lilie, jsou-li pěstovány ve skupinách mezi ostatními trvalkami, mohou zařadit mezi ostatní solitéry, protože při správném pěstování vydrží na jednom místě několik let.

Klasickou odrůdou mezi těmito vzrůstnými zahradními liliemi je např. SCHELLENBAUM nebo THESEUS a také naše starší odrůda ČERVENÁ KARKULKA. Květenství těchto lilií je pyramidální, většinou turbánkovité. Květy jsou vybočené nebo převislé. U zmíněných pumilum hybridů se také častěji vyskytuje bílá barva, která u této skupiny bývala vzácná a někdy dokonce i příjemná vůně. Bohužel na našem trhu se cibule těchto lilií zatím neobjevují a proto by bylo zbytečné uvádět názvy.

Závěrem se nabízí otázka, jak jsme na tom u nás? Profesionálně se šlechtily lilie v uplynulých desetiletích prakticky jen v podniku SEMPRA Heřmanův Městec. Byly zde vyšlechtěny desítky nových asijských hybridů vhodných na řez, které obstály také při venkovním pěstování. Šlechtěním lilií se už po řadu let zabývá také mnoho amatérů, z nichž někteří mají velmi pěkné výsledky. Důkazem je i skutečnost že do Mezinárodního registru lilií, jehož správcem je Královská botanická společnost v Londýně, byly v posledních letech zařazeny desítky nových odrůd v ČR. Cibule těchto domácích odrůd jsou zatím vidět spíš jen na burzách liliářských organizací než v obchodech. V důsledku této situace je domácí trh zatím ovládán holandským dovozem, pokud jde o řezané lilie i o cibule. Tento stav není charakteristický jen u lilií, přitom nelze zapomenout, že ne všechny tyto importované odrůdy jsou vhodné pro venkovní pěstování.

Tento závěr by však zájemce o pěstování lilií neměl nikterak odradit. Specializované liliářské organizace vítají každého nového zájemce, poskytnou rady, odbornou literaturu i možnost obstarat si kvalitní pěstební materiál.

Přečetli jste članek, teď ji můžete ohodnotit: