Mezi hlavní druhy tykví, se kterými se u nás setkáte, patří tykev obecná (Cucurbita pepo), tykev velkoplodá (Cucurbita maxima), tykev muškátová (Cucurbita moschata) a tykev fíkolistá (Cucurbita ficifolia). Pod každý druh spadá řada odrůd a variet, od cuket a patizonů přes klasické oranžové „dýně“ až po okrasné tykvičky. V tomto přehledu je projdeme jeden po druhém a zároveň si vysvětlíme, jaký je rozdíl mezi pojmy tykev a dýně.
Ruský vědec N. I. Vavilov, světoznámý zakladatel studia genových zdrojů kulturních rostlin, říkal, že tykve jsou „psi rostlinné říše“. Charakterizoval tak nejen obrovskou variabilitu rodu tykev (Cucurbita) z čeledi tykvovité (Cucurbitaceae), ale i snadnou vzájemnou křížitelnost odrůd a variet v rámci jednotlivých druhů. Hlavní kulturní druhy (Cucurbita pepo, C. maxima a C. moschata) se mezi sebou obvykle nekříží snadno, ale uvnitř jednoho druhu se odrůdy zkříží velmi ochotně. Není divu, že bohatství forem, které tento rod představuje, vedlo i ke značným zmatkům v názvosloví.
Silně k tomu přispělo i to, že některé cizokrajné tykvovité rostliny se lidově označují také jako tykev, i když s pravými tykvemi nemají nic společného. Za všechny lze uvést lagenárii, zvanou „indická tykev“. U nás se pro tykev často setkáváme i s názvy „turek“ a „dýně“. Měli bychom se jim však raději vyhýbat, protože různí autoři je užívají pro nestejné druhy tykví, a to vede k omylům. Navíc „turek“ navozuje nesprávnou souvislost s tykví turbanovou a „dýně“ zase s východoslovanským označením cukrových melounů.
Z mnoha druhů rodu tykev, který pochází z amerického kontinentu, jsou hospodářsky nejdůležitější čtyři. Právě na ně se v tomto přehledu zaměříme, protože jsou pro pěstování ve středoevropských podmínkách nejrelevantnější.
Jaký je rozdíl mezi tykví a dýní?
Z botanického hlediska je „dýně“ v češtině spíše lidové označení pro některé tykve, hlavně pro plody s oranžovou dužninou typu Halloween. Jako rostlina patří všechny tyto druhy do stejného rodu Cucurbita. Pokud tedy mluvíme o dýni jako o rostlině, většinou máme na mysli některý druh tykve.
Praktický rozdíl je zpravidla takový:
- Tykev je přesnější botanický pojem pro celý rod Cucurbita a všechny jeho druhy a odrůdy.
- Dýně se v hovorové češtině používá hlavně pro velkoplodé oranžové odrůdy tykve velkoplodé a tykve obecné, často ty, které se hodí na pečení nebo k výzdobě.
V tomto článku používáme přesnější označení tykev, aby bylo jasné, o jakou rostlinu se opravdu jedná.
Srovnání hlavních druhů tykví
Následující tabulka shrnuje, čím se hlavní druhy tykví liší. Konkrétní vlastnosti jednotlivých odrůd se mohou lišit podle pěstitele a lokality.
| Druh | Latinský název | Typický vzrůst | Plody | Hlavní využití |
|---|---|---|---|---|
| Tykev obecná | Cucurbita pepo | Často keříčkovitý, někdy šlahounovitý | Cukety, patizony, okrasné tykvičky, špagetová | Zelenina, okrasa, semena |
| Tykev velkoplodá | Cucurbita maxima | Šlahounovitý | Velké kulaté nebo turbanovité, do mnoha barev | Kompoty, výroba dřeně, pečení |
| Tykev muškátová | Cucurbita moschata | Šlahounovitý | Kulaté nebo zploštělé, velikosti menšího melounu | Delikatesa, vyžaduje teplo |
| Tykev fíkolistá | Cucurbita ficifolia | Šlahounovitý | Mramorované zelené, černá semena | Podnož pro skleníkové okurky |
Galerie druhů tykví
Pro lepší představu o jednotlivých druzích a varietách tykví následuje krátká fotogalerie. Zachycuje hlavní druhy rodu Cucurbita i typické skupiny odrůd, se kterými se u nás můžete setkat.
Tykev velkoplodá
Tykev velkoplodá (Cucurbita maxima), lidově nazývaná také tykev obrovská a dříve „centnýřová“, je v našich zemích odedávna nejpěstovanější. Rostlina je šlahounovitá a plody má kulaté, bochníkovité nebo turbanovité. Barevná škála sahá od bílé přes béžovou, oranžovou, šedou až k tmavozelené.
Plody se využívají zásadně v plné zralosti, kdy obsahují nejvíce barevných, aromatických i cukerných složek. Patří sem české odrůdy ‚Veltruská obrovská‘ a pro kompotování a výrobu dřeně vysoce kvalitní ‚Goliáš‘. Zajímavá je tykev turbanová, var. turbaniformis, s neobvyklým tvarem i zbarvením plodů, která se používá pro okrasu i pro kuchyňskou spotřebu. V zahraničí existuje řada odrůd včetně dobře skladovatelných.
Typickými rozlišovacími znaky tykve velkoplodé jsou zakulacené cípy květní koruny a převážně ledvinité listy. Hlavní praktický znak je však na průřezu kulatá stopka plodu, která k plodu přiléhá nafouklou rozšířeninou. Tento ukazatel souvisí s celkově větší dužnatostí a jemností plodů a jejich vhodností ke kompotování a výrobě dření.
Tykev obecná
Tykev obecná (Cucurbita pepo) je odedávna rozšířená nejen v Americe, kde patří mezi historicky nejstarší plodiny, ale i na Balkáně, v jižní Evropě a na Slovensku. V českých zemích si oblibu získala teprve v posledních desetiletích.
Její různotvárnost je ještě větší než u tykve velkoplodé. Člení se proto na několik variet. Vzrůst má většinou keříčkový, některé formy jsou však šlahounovité. Plody bývají válcovité, kulovité, diskovité i hruškovité a jsou zpravidla menší než u tykve velkoplodé. Barvu mají bílou, žlutou, oranžovou, zelenou, často jsou pruhované.
Nejvýznamnější skupinou odrůd tykve obecné jsou zeleninové tykve neboli tykvičky. Nazývají se tak proto, že se většinou sklízejí v nedorostlém stavu podobně jako okurky a využívají se výhradně jako zelenina. Sklizeň je možná od nejmladšího stavu těsně po odkvětu až do dorostlého, avšak nedozrálého stadia vývoje. Jejich pěstitelskou výhodou je keříčkový vzrůst. Do variet se člení podle tvaru plodů:
- Patizony, var. clypeata: diskovité bílé nebo žluté plody, na okraji zvlněné.
- Cukety, var. cylindrica: válcovité zelené nebo žluté plody, listy bývají stříbřitě skvrnité.
- Cocozelle, var. longa: velmi podobné cuketám, plody dlouze válcovité a pruhované.
- Kabačky, var. fastigiata: reprezentované slovenskou odrůdou ‚Kveta‘ s krémovými plody válcovitými až oválnými. Patří sem i tykev špagetová, která se sklízí v plné zralosti. Její dužnina se po uvaření rozpadá na vlákna podobná špagetám.
- Marrow (v Anglii), pumpkin (v USA), var. pepo: zahrnuje některé odrůdy s tenčí slupkou plodů. Využívají se v plné zralosti k pečení nebo k výrobě džemů. U nás se prakticky nepěstují.
Pro úplnost je třeba uvést ještě v USA velmi rozšířené a oblíbené, u nás však prakticky neznámé tykvičky:
- Acorn, var. turbinata: žebernaté, do špičky zúžené plody.
- Crookneck, var. torticollis: hruškovité zakřivené žluté plody s bradavčitým povrchem.
- Straightneck, var. recticollis: hruškovité žluté plody se zvrásněnou slupkou.
Tykev olejná, var. oleifera, má kulaté plody velikosti melounu, výrazně zeleno-oranžově pruhované. Je ceněná svými semeny, jejichž jádra mají jen mázdřitý obal, takže se nemusí vylouskávat z tuhého osemení. Vzrůst má většinou šlahounovitý.
Okrasné tykvičky jsou směsí několika dalších variet. Vytvářejí malé nejedlé plody roztodivných tvarů a barev s dřevitě tuhou trvanlivou slupkou. Vytvářejí šlahouny.
Pro všechny zmíněné variety tykve obecné jsou typické ostnité chlupy na celé rostlině, špičaté cípy květní koruny a laločnaté listy. Nejvýznamnější jsou však znaky na plodech. Stopka je tuhá, silně brázditá. Ve zralosti je velmi tuhá i slupka plodu, což značně ztěžuje využití dužniny. Ta je ostatně (s výjimkou var. pepo) barevně i chuťově méně kvalitní než u tykve velkoplodé.
Tykev muškátová
Tykev muškátová (Cucurbita moschata), nazývaná také pižmová, bývá považována za delikatesu. Má šlahounovitý vzrůst a vytváří kulaté nebo mírně zploštělé plody velikosti menšího melounu. Využívá se v plné zralosti. Ve srovnání s ostatními tykvemi je mnohem teplomilnější, takže v našich podmínkách obvykle hůře vyzrává. Oblíbená je hlavně na Balkáně.
Tykev fíkolistá
Tykev fíkolistá (Cucurbita ficifolia) je šlahounovitá tykev pěstovaná i na Slovensku pro mladé plody s tmavě a světle zeleným mramorováním. U nás se prakticky využívá hlavně jako vhodná podnož k roubování skleníkových okurek. Její kořenový systém je totiž zpravidla odolnější k půdním patogenům než kořeny okurek samotných. Charakteristická je svými černými semeny.
Často kladené otázky
Kolik existuje druhů tykví?
Rod Cucurbita zahrnuje více druhů, hospodářsky nejdůležitější čtyři jsou tykev obecná, velkoplodá, muškátová a fíkolistá. Pod každý druh spadá řada variet a odrůd, od cuket a patizonů až po velké oranžové dýně na pečení.
Co je tykev obrovská?
Tykev obrovská je lidové označení pro tykev velkoplodou (Cucurbita maxima), často spojované s největšími odrůdami určenými pro rekordní plody, kompoty a výrobu dřeně.
Patří dýně mezi zeleninu, nebo ovoce?
Botanicky je plod tykve bobule, tedy z hlediska botaniky jde o plod (po anglicku „fruit“). V české kuchyni i v zelinářské praxi se však tykev běžně řadí mezi zeleninu.
Kterou tykev se v Česku vyplatí pěstovat?
V našich podmínkách obvykle nejlépe vyzrávají odrůdy tykve obecné a tykve velkoplodé. Tykev muškátová je teplomilnější a zpravidla vyžaduje teplejší stanoviště nebo skleník. Konečný výsledek záleží na ročníku, lokalitě a zvolené odrůdě.
Přehled o botanickém zařazení se může zdát zajímavý jen pro čtenáře s hlubším zájmem o podstatu pěstovaných rostlin. V případě tykví má však i své praktické opodstatnění. O tom, které tykve mohou nepříjemně překvapit tím, že se při získávání semene vzájemně zkříží, si řekneme příště.
