Zeleninové natě v zimě

Zeleninová nať

Zeleninová nať

Zelené části zelenin mají vysoký obsah vitaminu C a dalších vitaminů, minerálních látek a chuťových a aromatických složek. Čerstvá nať zvyšuje také stravitelnost tepelně upravovaných jídel.
Běžně známé je rychlení pažitky ke konci zimy a v předjaří. Pokud si připravíme na podzim nebo v bezmrazém období trsy pažitky do květináčů, můžeme pažitku dopěstovávat postupně po celou zimu.
Méně časté, i když velmi účinné je pěstování cibulové natě. K tomu použijeme cibuli sazečku nebo vytříděné malé cibulky. Vhodná je také cibule šalotka. Z velkých cibulí (zejména z vyrůstajících) se dá vzít jen středová osa o průměru asi 20 mm a použít ji jako sazečku k rychlení. Zbytek cibule se pak spotřebuje v kuchyni. Aby se urychlil růst vložíme cibulky na jeden den do teplé vody (asi 30 až 35 °C). Někdy stačí umístit je na několik dní k radiátoru, aby se přerušilo klidové období. Pak je nasázíme hustě vedle sebe do širšího květináče nebo bedničky s vrstvou zeminy 60 až 120 mm. Nejdříve je uložíme do tepla a tmy a po vyklíčení je přesuneme na světlo. Cibule zaléváme vlažnou vodou (do 30 °C), později je můžeme i přihnojovat. Při teplotě okolo 20 °C lze asi po třech až čtyřech týdnech postupně sklízet vnější listy jednotlivých rostlin. Při vyšší teplotě (27 °C) by sice některé cibule vyrostly dřív, ale jiné by pro slabý růst kořenů nevyrostly vůbec. Cibulovou nať lze rychlit od října do května. Vysazujeme každých 20 až 25 dní v šesti až osmi cyklech, na jaře však řidčeji, na vzdálenost asi 20 mm. Množství sklizené natě závisí na roční době. Do ledna je to až 40 % hmotnosti cibule, později 50 až 80 %. Všechny cibulové natě mají vysoký obsah vitaminu C (350 až 600 mg/kg-1) a obsahují éteric-ké oleje, které jim dodávají typickou chuť a vůni a navíc mají antimikrobní a léčivé účinky.

Petrželova nať

Petrželovou nať si můžeme snadno během zimy a v předjaří dopěstovat. Kořeny petržele šikmo zakrátíme na jednotnou délku 100 až 120 mm a vysazujeme do kvalitní kypré zeminy, kterou upravíme přídavkem mleté křídy nebo vápence. Nejprve umístíme petržel na dva týdny do tmavé místnosti s teplotou 12 až 14 °C, aby dobře zakořenila, potom na světlo při teplotě 15 až 20 °C. Při pravidelné slabé hnojivé zálivce lze nať začít sklízet asi za tři týdny. Vysazovat můžeme postupně ve čtyřtýdenních intervalech. Asi po sedmi týdnech sklidíme všechnu nať a kořeny použijeme do polévek. Úroda natě je 2 až 4 kg.nrr2.

Celerová nať

Celerová nať je aromatičtější a rovněž může během zimy zpestřit náš jídelníček. Pěstování je podobné jako u petržele, teplota může být zpočátku nižší (8 až 10 °C). Do kořenáče vysazujeme jen jedinou bulvu, nebo rychlíme rostliny naťového celeru, který jsme na podzim za-zimovali do bezmrazé místnosti a který má jemnější a bohatší nať. Úroda je podobná jako u petržele.
Známé je také pěstování řeřichy zahradní ze semene vysetého nahusto na vlhkou podložku z filtračního papíru, bu-ničité vaty aj. Vyklíčené rostlinky sklízíme už za několik dní, když dosáhnou výšky asi pět centimetrů. Můžeme ji však také vysévat do květináčů a sklízet pak postupně až vyspělejší rostliny. Všechny zeleninové natě lze využít v kuchyni pro chuťové a vzhledové zpestření pomazánek, salátů, omáček, polévek, chlebíčků i pro jejich doplnění cennými rostlinnými složkami. Nelze podceňovat ani estetickou stránku pěstování zeleninových natí v zimě. Vkusně osázený a umístěný truhlík může působit i v malém bytě dekorativně.

Čtyřboč – novozélandský špenát

Čtyřboč - novozélandský špenát

Novozélandský špenát je méně známou zeleninou, která je neprávem opomíjena. Kromě Nového Zélandu je jeho domovinou i Austrálie. Pěstuje se jako jednoletá rostlina. Vytváří celokrajné zduž-natělé listy a nevýrazné, drobné žlutozelené kvítky. Vyvinuté rostliny jsou velké a dosahují hmotnosti několika kilogramů. Výhony se plazí po zemi. Stonky jsou výrazně čtyřhranné, odtud i název rostliny, bohatě se větví a dorůstají běžně i jeden a půl metru délky. Na rozdíl od normálního špenátu čtyřboč nehořkne ani v době květu. Kořenová soustava je bohatě větvená, ale dost mělká. Semena si podrží klíčivost přibližně dva až čtyři roky. Vzcházejí po jednom až třech týdnech.

Novozélandský špenát má velké čtyřrohé plody, obsahující 3-5 semen. Podle jejich tvaru dostal označení čtyřboč.

V raných fázích vývoje roste čtyřboč zvolna. Vyžaduje teplejší polohy, protože mladé rostlinky jsou citlivé k chladu. Naopak velké, vyvinuté rostliny snesou i slabší mrazíky. Čtyřboč je náročný na výživu, prospívá mu hnojení chlév-ským hnojem, proto se řadí do první tratě. Na jeden ar dáme před výsadbou podle zásoby živin v půdě 1,5-2,5 kg ledku vápenatého, 2,5-3,5 kg superfosfátu a 2-3,5 kg draselné soli, popřípadě vícesložkové hnojivo (NPK). Vhodná reakce půdy je neutrální až slabě zásaditá, nevyhovují půdy kyselejší.

Při předpěstování vyséváme nabobtnalá semena do skleníku nebo do pařeniště během února. Osivo bobtná několik dnů ve vlažné vodě. Tím uspíšíme rychlost vzcházení a můžeme vysévat i později. Výsadba připadá v úvahu v polovině května na připravený pozemek na vzdálenost 0,5-0,7 m v řádcích jeden metr od sebe. V teplých oblastech je možný i přímý vysev koncem března a v průběhu dubna. Pokud vyséváme přímo, je velmi vhodné pozemek po výsevu zakrýt netkanou textilií o gramáži 17 g/m2, která ochrání vzcházející rostlinky proti nízkým teplotám, udrží částečně vyšší vlhkost půdy a také zajistí rovnoměrnější mikroklimatické podmínky pro dobrý a rychlý vývoj špenátu. Při přímém výsevu volíme hustější spon v řádku, asi 0,4 m, jinak meziřadí necháváme stejné. Když vysazujeme předpě-stované sazenice, je výhodné použít černou polyetylénovou fólii nebo černou netkanou textilii (30-50 gramů na m2). Zajišťujeme tím vyšší teplotu v okolí rostlin a omezujeme růst plevelů, než rostliny samy vytvoří zapojený porost. V neposlední řadě se také snižuje možnost znečištění rostlin (například deštěm).
V průběhu léta se čtyřboč mohutně rozrůstá, takže vyžaduje dostatečnou a pravidelnou zálivku, i když je možné dosáhnout uspokojivého výnosu i při občasné zálivce. Při sklizni, která začíná poměrně brzy (v červnu) a pokračuje až do mrazů, odřezáváme vrcholky výhonů anebo trháme velké listy. Z jednoho čtverečního metru sklidíme podle podmínek pěstování a množství závlahy až pět kilogramů špenátu. Sklizeň je sice náročná na ruční práci, ale pro zahrádkářské využití je přímo předurčen k pěstování především pro dlouhou dobu sklizně.

Listí

Každý rok se na podzim na některých zahradách spaluje listí. Toto neekologické chování zahrádkářů podporují některé články v tisku, besedy v rozhlase a televizi. Vedou se diskuse o kompostovatelnosti listí z ořešáku, jírovce, jasanu, dubu, vrby, o nemocech na listech, škůdcích a podobně. Kdyby se listí nerozkládalo a choroby nezanikly přirozenou cestou, tak by ořešáky i jiné dřeviny byly zarovnány až po korunu spadaným listím a choroby napadaly vše zelené.

Vraťme se o sto let zpět a zalistujme v tehdejší odborné literatuře. Dočteme se, že základním komponentem pěstebních substrátů byla listovka. Například v „Knižnici českých zahradníků“ v publikaci „Hnojiva a prsť‘ autora Karla Moravy, vydané v Písku roku 1906. K potvrzení platnosti tehdejších zkušeností, byl dvakrát uskutečněn pokus s listím, použitým jako substrát pod okurky, bez průmyslových hnojiv, až na použití močoviny pro podporu začátku rozkladu. Do vyvezeného pařeniště půl metru hlubokého bylo uloženo bez zeminy veškeré listí ze zahrady, kde je bříza, líska, ta-volník, rybíz, jabloň, hrušeň, jeřáb, švestka, višeň, vlašský ořech. Listí bylo poprášeno mletým dolomitickým vápencem v dávce 100 g na 1 m2. Ve druhém pokusu popelem ze dřeva.
Listí se v žádném případě nesešlapává. Rozpad se podpoří povzbuzením mikrobiální činnosti, roztokem močoviny (50 g nebo 200 ml Synmagu na 10 litrů vody). Kdo má možnost, použije močůvku. Na zálivku je vhodné použít horkou vodu, není to však podmínkou. Po zálivce zakryjeme listí černou mulčovací netkanou textilií. I při chladném počasí se uložená hmota zahřeje až na 60 °C. Občas zkontrolujeme, zda nedošlo vlivem teplot k vysušení substrátu, které je nežádoucí. Je-li třeba, zavlažíme listí přes textilii čistou vodou. Zetlelé listí pozvolna sesedá a v tomto stavu přezimuje.
Na jaře, když se substrát zahřeje na 10 °C prořežeme textilii ve sponu 50 x 50 cm. Otvory ošetříme Supresivi-
tem. Do otvorů vysadíme, podle počasí, v polovině května, předklíčené okurky. Nabízí se pěstování způsobem vertiko. Po dobu pěstování okurek zaléváme jen vodou.
Po ukončení vegetace odřízneme stonek a svineme textilii pro další použití. Kořeny okurek vytáhneme. V pařeništi zůstal vynikající substrát, který uložíme na jiné místo pro předpěstování různé sadby v příštím roce. Novým uložením listí se celý proces opakuje.
Okurky pěstované v listí měly vynikající zdravotní stav, kterému odpovídal i slušný výnos. Vše bez gramu průmyslového hnojiva.
Tento způsob využití listí je rozhodně užitečnější než zapálení hromady, ze které dým zamořuje široké okolí.

Přečetli jste članek, teď ji můžete ohodnotit:

1 bod2 body3 body4 body5 bodů (2 hodnocení: 5,00 bodu z 5)
Loading...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Webové stránky vseoyahrade.eu používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací zde.

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close