Zpětným křížením malinoostružiníku a maliníku vznikly typy malinoostružiníku, které se od původních odrůd z 19. století liší barvou plodů, dobou sklizně a některými nároky na prostředí. Podle barvy plodů a sklizňové doby je malinoostružiník rozdělen do tří skupin s anglickým pojmenováním Loganberries, Boysenberries a Veichberries. Druhá a třetí skupina malinoostružiníku má rostliny s poléhavými, vínově červeně nebo hnědě fialově zbarvenými výhony, délky dva až čtyři metry. Listy jsou sytě zelené, tužší, na rubu stříbřitě šedé, jako u maliníku.
Skupina Boysenberries a Veichberries má ve srovnání s Loganberries stejné nároky jako maliník. Daří se mu ve všech ovocnářských oblastech na slunečném stanovišti, v písčitohlinitých, propustných a humózních půdách s mírně kyselou půdní reakcí pH 5,5 až 6,5. Je odolnější proti mrazu a lépe snáší krátkodobý přísušek v létě. Sází se do předem dobře připravené půdy na vzdálenost v řadě 2,5 až 3,0 m. Pěstuje se výhradně na drátěnkách. Osvědčila se stěnová drátěnka s vyvazováním jednoletých výhonů do tvaru otevřeného vějíře. Při tomto způsobu vedení se plody dobře sklízejí a odplozené výhony se také snáze po sklizni odstraňují, protože je porost přehlednější. Malinoostružiník se na zahrádkách
nejčastěji množí hřížením. Část vyzrálého výhonu se pohříží do půdy, přichytí a zahrne zeminou. Ze spících oček se na části pohříženého výhonu vytvoří během vegetace kořeny. Zakořeněné části výhonu se na podzim oddělí od mateční rostliny, zaškolkují se a v následujícím roce se dopěstují v sazenice schopné výsadby. U malinoostružiníku je lepší podzimní výsadba, stejně jako u maliníku, aby se pro dobré zakořenění dostatečně využilo podzimní a zimní vláhy. Průměrná životnost výsadeb malinoostružiníku je přibližně osm až deset let.
V ochraně proti chorobám a škůdcům se řídíme zásadami, které platí pro maliník. Jedním z nejdůležitějších předpokladů pro udržení dobrého zdravotního stavu je výsadba zdravých sazenic, včasné odstraňování odplozených výhonů a ošetření dvouletých výhonů na jaře proti houbovým chorobám výhonů. Používají se přípravky Ronilan, Rovral a Euparen, jako v ochraně jahodníku a maliníku.
Ve středoevropských podmínkách se osvědčila odrůda „Royality“, která dobře přezimuje a snáší i střídavé teploty předjaří. Anglická odrůda „Tayberry“ se zvlášť velkými plody potřebuje chráněná stanoviště teplejších poloh.
zdroj: časopis zahrádkář 9/94
Podobné příspěvky:
Přečetli jste članek, teď ji můžete ohodnotit:
(1 hodnocení: 4,00 bodu z 5)
Loading...
