Topinambury

Topinambury – hlízy slunečnice hlíznaté známé i jako židovské brambory jsou vhodnou zeleninou především pro nemocné cukrovkou, protože místo škrobu obsahují, stejně jako černý kořen, polysacharid inulin, Ve větší míře než zahrádkáři pěstují tuto plodinu chovatelé, protože prakticky celé rostliny se dají velmi dobře zkrmovat. Ke krmení je možno odebírat nať (listy i stonky) i během vegetace, navíc se nať může předkládat zvířatům i mokrá, pokud jsme ji sklízeli za deštivého počasí.
Pro topinambury se vyplatí připravit pozemek stejně dobře jako pro brambory. I když nejsou samy o sobě náročné, je samozřejmé, že čím více živin v podobě dodaného chlévského hnoje nebo kompostu jim poskytneme, tím větší získáme úrodu. Jinak lze topinambury pěstovat i na zastíněných stanovištích, vyhovují jim i půdy podřadné kvality a během vegetace nevyžadují zálivku. Rostliny dorůstají výšky až tří metrů, proto je můžeme využívat jako kulis např. k ochraně teplomilných plodových zelenin před větry, zakrývat jimi různá nevzhledná zákoutí apod. Aby sousední rostliny nezastiňovaiy, sázíme je aspoň ve dvoumetrovém odstupu. Je výhodné je pěstovat v jednom delším řádku, popřípadě ve dvou, vzdálených od sebe asi 60 cm. V řádcích dáváme jednotlivé hlízy asi 30 cm od sebe. Vysazovat je můžeme kdykoli od března do dubna. Jakmile rostliny dorostou výšky kolem 40 cm, začínáme je postupně přihrnovat. Hlízy sklízíme co nejpozději na podzim. Ve sklepě i v krechtu se hůře uchovávají – nezakryté pískem vadnou a vysychají nebo naopak při vyšší vlhkosti zahnívají. Jestliže půdu nad ještě nesklizenými hlízami zakryjeme vrstvou listí nebo slamnatého hnoje, můžeme je z nezamrzlé půdy odebírat postupně celou zimu podle potřeby. V zemi jsou hlízy zcela mrazuvzdomé a dobře přezimují. Pokud nesklidíme všechny hlízy vytvářející se v nahloučených trsech nehluboko pod povrchem půdy, zbylé na jaře znovu vyraší a vyrostou z nich nové statné rostliny.

zdroj: časopis zahrádkář 9/94