Letničky pro naše zahrádky

Letničky tvoří početnou skupinu rostlin, zvlášť vhodných k poměrně rychlé výzdobě různých vegetačních nádob, zahrádek i předzahrádek, sadů, sídlišť i dalších veřejných prostranství. U většiny z nich trvá vývoj rostlin od výsevu až po rozvití prvních květů pouze 8—12 týdnů. Jejich barevný půvab nás provází bez přestávky ještě několik dalších měsíců.

Hledík – pěstování, množení

K velmi oblíbeným a často pěstovaným letničkám patří například hledíky. Nízké kultivary se uplatňují především jako hrnkované rostliny, dále v miskách, truhlících, na obrubách i na záhonech, kdežto středně vysoké a vysoké kultivary se hodí jednak pro řez květů a také pro výsadbu buď jednobarevných nebo i pestrých letničkových skupin na velkých plochách.
Latinské botanické jméno hledíku-Antirhi-num je složeno z řeckých slov anti, které značí podobný, a rhinos, což je nos. V jiných jazycích znamená jeho botanický název často lví tlamu. České jméno hledík vyjadřuje přirovnání květu k přilbici s hledím.
V dřívějších dobách lidé věřili, že je hledíky ochrání před očarováním a že jsou rovněž protilék proti milostným a jedovatým prostředkům. Hledíkový odvar se používal jako přísada při škrobení prádla, která mu dodávala podle tehdejší módy žlutavou barvu; ten, kdo nosil žlutěné prádlo, se stával neodolatelným v očích žen.

Řecká báje vypráví o původu hledíku: „Když Herkules silou svých paží zardousil Iva nemejského, kterého nebylo možno zbraní zneškodnit, oslavoval celý Olymp tento statečný čin. Každý z bohů věnoval hrdinovi nějaký dárek. Flora, bohyně květin, stvořila na jeho počest novou květinu — hledík, jejíž květy se tvarem podobaly lví tlamě.“

Letničky Hledíky se jako ozdobné květiny pěstují již od 16. století. Od té doby prošly, jako ostatně většina květin, určitým vývojem, než je četní šlechtitelé přivedli k dnešní podobě. Květy moderních zahradních kultivarů jsou mnohem větší než u přírodního druhu. Snad jen s výjimkou modré hýří všemi barvami a četnými odstíny. Byly získány i další výpěstky s květy pestrými, žíhanými i různě skvrnitými.
Hledíkům nejlépe svědčí dobrá zahradní hlinitopísčitá půda a teplé a plně osluněné stanoviště. Semena letniček se obvykle vysévají od února do konce března do truhlíčku ve skleníku či v bytě, nebo také do poloteplého pařeniště. Protože jsou semena hledíků velmi jemná, nezasypáváme je po výsevu zemí, nýbrž je pouze lehce přimáčkneme prkénkem, Výsev udržujeme stále přiměřeně vlhký, aby klíčící rostlinky nezaschly. Semena většinou vyklíčí do 14 dnů.

Jakmile vzklíčené hledíky zesílí, přepícháme semenáčky nařídko do truhlíku nebo do pařeniště. Potom je za příhodného počasí otužujeme častým větráním. Od poloviny dubna můžeme sadbu vysazovat na místo, kde ji již ani pozdní mráz nepoškodí. Hledíky přinesou asi za dva měsíce první květy a kvetou bez přestání až do podzimu. Kdo se však nechce zabývat výsevem semen, může si docela běžně koupit předpěstovanou sadbu hledíků v příhodný čas v prodejnách květin.

Nízké kultivary hledíků dorůstají výšky asi 15—20 cm a přinášejí trochu menší květy v pestré paletě barev, počínaje bílou přes růžovou, karmínově a tmavěčervenou, žlutěoranžovou až po kanárkově žlutou. Kultivary s polovysokým vzrůstem bývají obvykle 40—60 cm vysoké, přinášejí velké květy a tvoří středně dlouhé, většinou velmi husté hrozny. Vysoké hledíky dosahují výšky 70—90 cm, mají středně velké květy, uspořádané v hustých, dlouhých hroznech. Vedle forem s květy jednoduchými existují rovněž kultivary plnokvěté. Jejich květy jsou sice trvanlivější, avšak nepůsobí pravým „hledikovým“ dojmem.

Gazánie – pěstování, množení

K známým, odolným a celkem nenáročným letničkám patří také elegantní gazánie. Jsou to rostliny afrického původu, které přinášejí po celé léto až do posledních říjnových dnů bohatství velkých, oranžově žlutých až měďnatě červených květů s krásnou kresbou uprostřed.
Slunné, suché a teplé polohy milující v květu asi 30 cm vysoké rostliny nacházejí v našich zahrádkách mnohostranné upotřebení. Uplatňují se na okrajích menších letničkových skupin, při lemování přístupových cest, trvalkových záhonů i rabátek i při zpestřování okenních i balkónových truhlíků a dalších vegetačních nádob. Patří rovněž k vítanému oživení skalek a květinových zídek v letním období. Bílými, starorůžovými, žlutými, oranžovými a hnědočervenými květy s výraznou kresbou přispívají k barevnému zpestření rozmanitých partií zahrádek. Jejich krásné květy se plně otevírají jen za slunečního svitu.

Letničky fotogalerie

[Best_Wordpress_Gallery id=“10″ gal_title=“Gazanie“]

I za pěkného počasí se květy gazánií rozvíjejí okolo 10. hodiny dopoledne a zavírají už po 17. hodině. Je zajímavé, že podobně se chovají i řezané květiny ve váze. Ale pro mnoho dobrých vlastností gazániím rádi tento nedostatek promineme.
Letničky Gazánie-Gazanía x splendens, s níž se v naší zahradnické praxi nejčastěji setkáváme, je několikanásobný zříženec G. longiscapa nivea, G. ringens a dalších, vesměs vytrvalých druhů. Botanické jméno získala rostlina po Theodoru Gazovi, italském knězi, jenž žil v Římě v letech 1398—1478 a který proslul svými překlady Aristotelových a Theofrastových děl do latiny. Rod gazánií obsahuje asi 30 rozličných druhů rostoucích v přírodě převážnou měrou v jižní Africe.
Vzhledem k svému původu vyžadují zejména mladé rostliny (podobně jako ostálky-Zinnia) značně teplé prostředí. Proto není radno pospíchat s výsevem semen, která se doporučuje vysévat asi v polovině dubna. Rostliny záhy vyklíčí a rychle rostou, takže za příznivých podmínek poměrně brzy vykvétají, většinou již počátkem července.

Pěstování gazánie ze semen

V zahradnických podnicích se semena gazánií vysévají již počátkem března do pařeniště nebo do truhlíků a přechovávají se v poloteplém skleníku. Semenáčky se pak nařídko přepichují do pařeniště, nebo vysazují do malých květináčů. Protože výborně snášejí přesazování, doporučuje se předpěstovat rostliny v květináčích a vysazovat je na připravená místa v zahrádce v polovině května. Gazánie se vysazují na vzdálenost 25—30 cm od sebe.
Rostliny milují kyprou, výživnou zeminu s bohatým obsahem humusu a suché, slunné a teplé stanoviště. Jsou vděčné za kypření a přihnojování půdy v době největšího vzrůstu. Při květnové výsadbě kvetou gazánie zpravidla od konce června až do pozdního podzimu; nevadí jim ani první slabší zářijové či říjnové mrazíky.

Květy těchto afrických krásek nejlépe vynikají ve větších samostatných výsadbách. Listy jsou kopinaté, celokrajné nebo laločnatě vykrajované, na líci leskle tmavězelené, na spodu bíle plstnaté.

Gazánie lze množit také vegetativně — rízkováním. Řízkují se v srpnu a dobře zako-řenělé sazenice přezimují v malých květináčích v místnosti s teplotou 5—10 CC. Tímto způsobem získáme rostliny s jednotnou barvou, jež působí velmi pěkným dojmem.

A nakonec ještě jednu radu. Při pěstování gazánií odstraňujeme odkvetlé květy, aby se rostliny tvorbou semen zbytečně nevysilovaly.

Hrachor – pěstování, množení

K nejkrásnějším rostlinám ze skupiny popínavých letniček patří bezesporu hrachor vonný (Lathyrus odoratus). Pochází ze Sicílie a z Itálie, kde rostliny divokého hrachoru dosahovaly výšky 1,5—2 m a na stonku přinášely pouze 1—2 nepatrné květy, které sice slabě voněly, neměly však nijak nápadnou pavézu, ani výraznější barvu.

Hrachoru si jako prvý blíže povšiml františkánský mnich F. Cupani, jenž žil v letech 1675—1710 blízko Palerma, kde měl na starosti botanickou zahradu s bohatými sbírkami rostlin ze středomořské oblasti. Cupani poslal semena původních hrachoru svému příteli Comelinovi do Amsterodamu a z Holandska se dostala semena dále do Anglie k botanikovi J. Rayovi. Teprve po více než 150 letech začal anglický zahradník Eckford hrachory zušlechťovat; vypěstoval rostliny s většími květy, posléze i s více květy v živějších barvách a také s delšími stonky.

Hrachorům se nejlépe daří ve středně těžké, propustné, výživné a teplé půdě na slunném a vzdušném stanovišti. Při výsevu od konce března do poloviny dubna vykvétají první květy již v červnu a kvetou až do podzimu, ovšem za předpokladu, že budeme soustavně a včas odstraňovat odkvetlé květy, aby se rostliny nevysilovaly tvorbou semen. Letničky hrachory můžeme pěstovat v truhlících za okny nebo v různých vegetačních nádobách na balkónech, terasách i rovných střechách.

Pokud si budeme chtít předpěstovat rostliny v květináčích, vložíme do hrnků o průměru 8—9 cm asi 6 semen, která pokryjeme pouze malou vrstvou zeminy. Podmínkou úspěšného pěstování je přiměřená vláha a také dostatek čerstvého vzduchu. Dodržením takových podmínek uspíšíme dobu kvetení až o 1 měsíc. Předpěstované sazenice hrachoru otužujeme větráním, jakmile dorostou délky 12—15 cm, lze je vysazovat od poloviny dubna rovnou na místo. Sázíme je s dobrými kořenovými baly nepříliš hluboko, asi tak, jak rostly v květináčích; teprve později k nim přihrneme trochu zeminy.

Jakmile sazeničky povyrostou, postaráme se o vhodnou oporu, po níž se budou moci pnout. Abychom docílili dlouhých, pěkně rovných stonků, je zapotřebí rostliny vyvazovat a odstraňovat úponky. Další ošetřování spočívá v pravidelné zálivce, občasném kypření půdy a v době největšího vzrůstu v přihnojování slabými dávkami roztoku hnojiva. Rostliny vyžadují každoročně jiné stanoviště.

Květy hrachoru stříháme v době, kdy je asi polovina květů na stonku rozkvetlá. Potom vydrží ve váze téměř celý týden. Čím pravidelněji řežeme květy k výzdobě váz, nebo odstraňujeme odkvetlé květy, tím déle nám hrachory přinášejí příjemně vonící květy.