Rezistentní odrůdy zelelnin

Nejvíce chemických přípravků je potřeba v ochraně rostlin proti chorobám a škůdcům. Na ekologickém pěstování, které usiluje o radikální omezení nebo úplné vyloučení pesticidů, se dnes podílejí i šlechtitelé. Do Listiny povolených odrůd se nedostane nová odrůda, která je výrazné náchylná k některé závažné chorobě a vyžaduje intenzivní chemickou ochranu. Ideálem jsou ovšem odrůdy, které by chorobami ani škůdci nebyly vůbec napadány.

Je to cíl reálný? Pozorování určitých rozdílů v odolnosti rostlin k jednotlivým chorobám se datují přinejmenším do začátku tohoto století. Poznání jejich podstaty a genetického založení, které dalo základ soustavnému šlechtění na rezistenci, se však rozvinulo až ve druhé polovině tohoto století. Dnes je jedním z nejvýznamnějších směrů novošlechtění.

Nejužívanější cestou k získávání geneticky rezistentních odrůd je křížení, velmi často vzdálené, mezi-druhové. Nejdříve se musí vyhledat spolehlivý zdroj rezistence – často mezi planými příbuznými kulturních rostlin – a pak nakřížit do kulturních odrůd. Je to práce velmi zdlouhavá, ale právě u zelenin máme nejvíce příkladů, kdy se podařilo získat odrůdy kombinující rezistenci dokonce k několika chorobám. Tak např. některé odrůdy holandských skleníkových rajčat jsou odolné k černi žlutavé, k fusariové-mu i verticiliovému vadnutí, k virové mozaice a k háďátku. Taková rezistentní odrůda má za jménem označení Cf5, F2. V, Trn, N. U černi (Cf) musela totiž být samostatně přikřížena rezistence proti pěti existujícím rasám této choroby, u fusaria (F) ke dvěma rasám. Jde tedy o úctyhodné spojení deseti rezistenci v jedné odrůdě.

Rezistentní odrůdy zelelnin

Příklad skleníkových rajčat, ale i skleníkových okurek nebo salátů ukazuje, že největších úspěchů se dosáhlo u zelenin určených pro pěstování pod sklem. Hlavní úsilí šlechtitelů se sem zaměřilo neboť choroby způsobují největší ztráty. Účinná chemická ochrana je jednak drahá, jednak nežádoucí.

Rezistenční šlechtění prokázalo nesporné úspěchy, ale je to práce nekonečná. Mnohé choroby, např. zmíněná už čerň u rajčat nebo plíseň salátová u rychleného salátu, vytvářejí totiž biologické rasy. Ty se nově objeví, postupně se rozšíří a dosavadní rezistenci odrůdy ..překonají“. Pak je nutno hledat a nakřížit nový zdroj rezistence. V jiných případech může uprázdnéné místo po vytlačené chorobě zaujmout choroba jiná. Příroda je totiž tak proměnlivá a přizpůsobivá, že člověk jejímu tempu často nestačí.

Zahrádkář, který by ochotně sáhl – i za vyšší cenu – po rezistentní odrůdě, se může divit, že ne vždycky takovou najde v obchodě. Skutečně – rezistentní odrůdy jsou zatím v menšině a v boji s některými závažnými chorobami chybějí vůbec. To v případě, kdy se zatím nepodařilo objevit spolehlivý zdroj rezistence – např. u plísně bramborové na polních rajčatech, u plísně cibulové a krčkové hniloby cibule, a donedávna i u nádorovitosti košťálovin. Naproti tomu v jiných případech se pěstitel už ani nedozví, že např. šlechtění okurek na rezistenci pokročilo natolik, že téměř všechny nové odrůdy jsou odolné k černi okurkové a k virové mozaice okurek, skleníková rajčata k virové mozaice rajčat a salát k virové mozaice salátu.

Mluvíme-li o šlechtění na rezistenci, máme na mysli odolnost ke zcela určité chorobě (nebo určité její rase). Úspěch šlechtitele v boji s chorobou může ovšem spočívat v jiném: Jsou odrůdy s tzv. polní odolností, které nemají vyhraněnou odolnost k žádné chorobě, ale jsou jen málo náchylné k většině chorob, které jsou u příslušné plodiny nejzávažnější. U zelenin pěstovaných ve volné půdě, kdy se v různých letech objevují různé choroby, je obvykle polní odolnost právě nejúčinnější ochranou. Jindy zase muže odrůda obstát před chorobami v důsledku některé své vlastnosti, např. ranosti: U cibule než se choroba naplno rozšíří. Podobně u raných rajčat poškodí plíseň bramborová nesrovnatelně ,méně plodů než u odrůd pozdních. Tzv. „protiplísňové“ odrůdy okurek nemají sice schopnost působit proti plísni, ale jsou plísní napadány o několik dní později. Jiné zase po prvním hlavním napadení plísní znovu obrůstají a plodí. Schopnost odrůd přinést z nejrůznějších důvodu i při napadení uspokojivou sklizeň, nazýváme tolerancí.

Podstatně složitější a pomalejší je šlechtění na rezistenci proti škůdcům. Existují už odrůdy odolné k hádatkúm (brambory, rajčata) a objevily se už první odrůdy odolné ke svilušce, mšicím a trásněn-kám. Hlavní pokrok v tomto směru nás pravděpodobně teprve čeká, až pomocí genové technologie vyšlechtíme rostliny, které si budou samy vytvářet látky, které hubí larvy určitého škůdce, aniž by nějak škodily užitečnému hmyzu, jiným živočichům nebo člověku.

Jak má tedy ekologicky uvažující zahrádkář odrůdy vybírat? Měl by především kupovat osivo osvědčených firem, které rezistence k nejzávažnějším chorobám, pokud existují, běžně při šlechtění využívají. Platí to zejména pro odrůdy určené k pěstování ve skleníku. Rezistence k chorobám bývá označena zkratkami za jménem odrůdy. Spolehlivé jsou také údaje o toleranci, polní rezistenci nebo menší náchylnosti v popisech nových odrůd, vycházejících z oficiálních srovnávacích pokusů (Státního zkušebního ústavu zemědělského). Kromě zmíněných okurek, rajčat a salátu je účelné pídit se po údaji o odolnosti především u celeru, papriky, fazolu, špenátu a cuket.

Přečetli jste članek, teď ji můžete ohodnotit:

1 bod2 body3 body4 body5 bodů (1 hodnocení: 5,00 bodu z 5)
Loading...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Webové stránky vseoyahrade.eu používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací zde.

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close