Očkování ovocných dřevin

Jde o nejčastější způsob štěpování používaný k vypěstování stromků ve školce. Očkování spolu s roubováním patří mezi nepřímé způsoby rozmnožování ovocných dřevin. Tuto odbornou činnost obvykle svěřujeme specializovaným školkařským závodům, které jsou zaregistrovány a mají oprávnění uvádět uznanou sadbu do oběhu. Vyspělí zahrádkáři si mnohdy očkováním chtějí připravit výpěstky pro vlastní potřebu. Především jim je určen tento příspěvek.
Postup očkování spočívá v tom, že ve výšce 0,1 až 0,2 m nad zemí vsadíme seříznuté očko ušlechtilé odrůdy se štítkem na očištěnou podnož. Vyšší očkování má výhodu při pěstování stromků na slabě rostoucích podnožích, neboť zvyšuje brzdící účinek podnože na vzrůst naštěpované odrůdy.Podle způsobu (techniky) práce dělíme očkování na:

Očkování podnoží

Klasické (T-řez), kdy speciálním očkovacím nožem nařezáváme kůru podnože včetně lýka do tvaru písmene T a do vzniklé štěrbiny vsuneme očko se štítkem.

1. seřezávání očka z letorostu,
2. seříznuté očko
3. T-řez na podnoži
4. zasunutí očka do rány na podnoži
5. zavázání očka

Forkertovo očkování

takzvané Forkertovo očkování neboli chip-budding, při němž uděláme na podnoži zářez až do dřeva a do něj vložíme seříznuté očko.

1. seřezávání očka
2. seříznutéočko
3. naříznutá podnož
4. zavázané očko

První způsob předpokládá dostatečnou mízu, proto se dělá v hlavní očkovací sezóně (červenec až srpen), u druhého způsobu může již podnož mízu ztrácet (často se používá při přeočkování neujatých oček). Nepotřebujeme očkovací nůž, stačí roubovák.

Podle doby očkování rozeznáváme očkování na bdící očko a očkování na spící očko. V našich podmínkách se uplatňuje ve školkách téměř výhradně druhý postup, jenoz princip spociva v tom, že očko po naočkování v dané vegetaci pouze příroste k podnoži, ale rašit začíná až z jara po seříznutí podnože nad očkem (po naočkování do jara takzvaně „spí“, odtud název). Podstata očkování na bdící očko je v tom, že se očkuje koncem května až do poloviny června loňskými „očky“ (jde vlastně o pupeny na uchovaných zimních roubech), a to buď T-řezem, nebo častěji Forkertovým způsobem. „Očko“ po srůstu s podnoží a následném seříznutí podnože ještě v dané vegetaci proroste v letorost. V našem klimatu však mladý ušlechtilý výhon hůře vyzrává a může přes zimu namrzat, proto se s tímto postupem setkáváme výjimečně. Používá se spíše v jižněji položených státech (Itálie, Francie). I tam jde však pouze o doplněk dnes již klasického očkování na spící očko.

Očkování na spící očko

Technologický postup při očkování na spící očko. Z jara (březen až duben) naškolkované podnože během června čistíme (sdrháváme, vylamujeme, popř. odřezáváme obrost) do výše asi 0,3 m nad zemí. S vlastním očkováním začínáme v takzvané druhé míze (obvykle červenec až srpen). Krátce předtím na severní či severozápadní straně (v místě převažujícího směru větru) očistíme měkkým hadříkem místo na podnoži, kde chceme očkovat, aby do řezných ran nevnikly nečistoty, netupili jsme nože a práce byla snazší.

 

Na kvalitních bezvirózních podnožích jabloně (M9) probíhá intenzivní růst naočkované odrůdy s tvorbou předčasného obrostu, který v nižších partiích vyiamujeme v bylinném stavu rukou, popř. šetrně odřízneme nožem

Zdravé a jmenovkou označené letní rouby odebíráme těsně před očkováním z uznaných roubových matečnic. Dobře vyzrálé letorosty požadovaného druhu a odrůdy po odříznutí zbavíme nevyzrálých vrcholů a bazálních částí s hůře vyvinutými očky a zbylou část ihned odlistíme, aby listy neodpařovaly vodu. Řapíky po odlistění jsou dlouhé asi 5 milimetrů a mají význam jednak při manipulaci sejmutých oček (vkládání za kůru naříznuté podnože), jednak signalizují ujmutí (srůst) očka. U ujatého očka řapík po dvou až třech týdnech (povolíme-li úvazek) odpadne, přičemž štítek s očkem zůstává zelený, kdežto u neujatého je černý a drží u očka.

Ihned po naočkování očka pečlivě a pevně zavážeme, a to buď speciálními gumičkami, anebo páskou PVC, aby nevysychala. Úvazek musí být kompaktní, jednotlivé oviny pásky se překrývají, nevynecháváme ani očko. Chceme-li se přesvědčit o úspěšnosti očkování, odstraníme asi po 14 dnech úvazek. Neujaté podnože lze přeočkovat. V praxi se ujmutí kontroluje obvykle až zjara při seříznutí podnoží, přičemž gumičky jsou v té době samovolně odpadlé. Druhy citlivé k vymrzání oček (broskvoně, meruňky) můžeme na zimu během listopadu nahrnout tak, aby místo očkování na podnoži bylo ukryto v půdě. Také je možno nasypat k přirostlým očkům vhodný substrát (například rašelinu nebo piliny). Zjara odhrneme zeminu či substrát od podnoží a podnož seřízneme.

Nejobvyklejší je řez naostro (na pupen), tedy pouze asi 5 milimetrů nad přirostlým očkem. Tam, kde nemáme jistotu, že se rostoucí ušlechtilý letorost nevylomí nebo že poroste rovně, vyvazujeme rostoucí očkovance ke slabým bambusovým hůlkám anebo u naočkovaných podnoží uplatníme řez na čípek, což je seříznutí podnože 0,15 až 0,20 m nad očkem. K ponechanému čípku postupně vyvážeme prorůstající očko, aby byl ušlechtilý letorost zpevněn.

Během srpna pak čípek odřezáváme ostrou žabkou nebo v praxi častěji nůžkami. Tímto postupem do podzimu vypěstujeme jednoletý očkovanec, u většiny ovocných druhů zpravidla bez předčasného obrostu (ten naroste z oček na letorostu ještě v téže vegetaci). U broskvoní, višní, event. dalších peckovin se přirozeně tvoří předčasný postranní obrost, který můžeme využít pro zapěstování budoucích větví v koruně. Velmi žádoucí je to při intenzivních systémech tvarování v zahuštěných výsadbách. U jabloní tomu napomáháme použitím růstových látek a speciální technikou vyštipování lístků v apikální (koncové) části letorostu očkovance (nesmíme poškodit vrcholové očko). Takto dosáhneme žádoucího tupého úhlu odklonu postranních výhonů od střední osy (terminálu).

 

Přečetli jste članek, teď ji můžete ohodnotit: