V posledních dvaceti letech vysazujeme převážně roubované ořešáky, což je bezesporu značným přínosem pro naše ovocnářství. Větší plochy se nevysazují, takže pěstování ořešáků je záležitostí drobných pěstitelů a zahrádkářů.
Pro ořešák stále platí zásada, že než špatný řez v nevhodnou dobu, je lépe neřezat vůbec.
Přetrvává názor, že si ořešák sám vytvoří přirozenou korunu bez potřeby řezu. Ve skutečnosti každý praktický ovocnář dobře ví, že samovolně utvářené koruny mohou mít řadu nedostatků. Vznikají vidličnatá rozvětvení způsobená: předčasným květenstvím, pozdními jarními mrazíky, odumřením vrcholové části výhonu vlivem sucha, nedostatečného vyzrání, zimních mrazů apod. Koruny, vytvořené ze dvou hlavních větví do tvaru písmene Y, trpí v pozdějším věku stromu nerovnoměrným zatížením, především za větrného počasí. Při nárazovém větru se koruny trhají v místě rozvětvení, někdy i hluboko do kmenu. Dalším působením vody, tepla a dřevokazných hub, dochází k trouchnivění kmene a k následnému zániku stromu.
Opodstatněným důvodem výchovného i prosvětlovacího řezu je skutečnost, že roubované ořešáky po výsadbě brzo plodí (druhý až třetí rok) a tím dochází k deformacím mladých korun. Brzká plodnost je způsobena chybějící juvenilní (mladistvou) fází, která je samozřejmá u stromků vypěstovaných ze semen. Předčasné kvetení roubovaných ořešáků podporuje také nedostatek vláhy v prvních letech po výsadbě. Brzká plodnost je vlastností některých odrůd (Jupiter, Lake).
U roubovaných ořešáků se první samicí květy vytvoří zpravidla na vrcholu ter-minálního (středového) výhonu. Tento vrchol má dominantní (vedoucí) postavení v koruně, aby mohl zabezpečit prodloužení středového výhonu s možností dalšího rozvětvení ve vyšším patře. Předčasným květenstvím ztrácí středový výhon své dominantní postavení a po odkvětu se buď vychýlí, rozdvojí, anebo zakrní. Nový přírůstek po odkvětu narůstá poměrně krátce a bývá znovu zakončen květným pupenem. To znamená, že se v dalším roce bude opakovat kvetení, vychýlení nebo rozdvojení (vidličnaté větvení) na vrcholu výhonu.
Dřívější extenzivní pěstování ořešáků ze semen, které začínaly plodit v desátém až dvacátém roce po výsadbě, nevyžadovalo tak naléhavě výchovný řez jako dnešní pěstování roubovaných ořešáků, které vede ke zintenzivnění výsadeb.
Výchovný řez i průklest ořešáků je možné uskutečnit zcela jinak a v jiném termínu, než se tradičně doporučuje. K problematice řezu ořešáků se vrátíme v příštím članku
Přečetli jste članek, teď ji můžete ohodnotit: