Skladování tykví

Mluvíme-li o zimním skladování zeleniny, představíme si především kořenovou a cibulovou zeleninu a některé košťáloviny. Asi si vůbec nevzpomeneme na plodové zeleniny, přestože jsou mezi nimi i tykve, které se dají velmi dobře skladovat.
Před několika málo desítkami let jsme u nás znali jedině tykev velkoplodou {Cucur-bita maxima), mohutnou šlahounovitou rostlinu s velikými plody různých tvarů a vybarvení, které se využívají výhradně v plně dozrálém stavu na dřeně nebo ke kompotování. Teprve v nedávné době jsme přišli na chuť různým typům tykve obecné (C. pepo) jako jsou patisony, kabačky a cukety; jejich plody se využívají hlavně jako „tykvičky“, to je v nedorostlém stavu jako okurky.
Různorodost tykví se projevuje i v různých možnostech jejich uchování a skladování. Dají se v podstatě rozdělit do tří skupin: mladé nedorostlé plody neboli tykvičky tykve obecné, dále dorostlé plody tykve obecné a konečně vyzrálé plody tykve velkoplodé.
Mladé plody – ať už patisonů, kabaček nebo nejosvědčenějších cuket – jsou svojí konzistencí a vysokým obsahem vody podobné okurkám a proto náchylné k vadnutí a k zahnívání plodů. Optimálně se uchovávají při teplotě 7-10 °C a relativní vlhkostí 90 %. Nejvhodnějším prostředkem je pro ně chladnička, kde vydrží dva až tří týdny. Jde tedy jen o krátkodobé uchování.

U všech odrůd, které se využívají jako mladé tykvičky, můžeme však nechat plody dorůst až do odrůdově typické velikosti. Jejich kuchyňská hodnota je jiná než tykviček, ale použitelnost široká – na kedlubnové zelí, do bramboráků, k zapékání. Proto je uchování plodů velmi žádoucí. Dorostlé plody mají snížený obsah vody a pevnou slupku, takže vydrží 3-6 měsíců, nejlépe při teplotě 8-13 °C a relativní vlhkosti 95 %. Sklizené plody je vhodné nechat asi 14 dní posklizňově dozrát na slunci nebo v prostoru s teplotou 25 °C; slupka zatvrdne a chrání pak lépe plod před ztrátami vody a napadením bakteriemi. Teprve potom přemísťujeme plody do zmíněné nižší teploty. Teploty pod 4 °C však plody poškozují. Důležité je, aby skladovací místnost byla dobře větraná. Čím je plod při sklizni vyzrálejší, tím je trvanlivější.
Skladovatelné v pravém slova smyslu, tj. dlouhodobě uchovatelné, jsou plody tykví velkoplodých. Rostliny tohoto druhu jsou šlahounovité, mohutné a rychle rostou. V našem klímatu prakticky do zámrazu výhonů kvetou a zakládají plody. Později založené plody však nedorostou a nemají čas řádně vyzrát. Pro přímou spotřebu nemusí nedokonalé vyzrání vadit, pro skladování jsou však takové plody naprosto nevhodné. Chceme — li získat plnohodnotné plody, které opravdu vydrží do hluboké zimy, je potřeba dodržet některé zásady, a to už při pěstování. Patří mezi ně včasný (květnový) výsev, v chladnějších místech spojený s předpěstováním sadby, popřípadě krytí mladých rostlinek fólií. Rostlinám to-
tiž k dobrému vývoji stačí naše letní teploty, ale často jim nestačí délka naší české vegetační doby. Dalším opatřením je zaštípnutí výhonů koncem srpna, aby se rostliny nevysilovaly narůstáním dalších výhonů. Plody necháváme jen první 2-3 na rostlině a mladší odstraníme, protože by stejně nedozrály. Výhony se samovolně přichycují k zemi druhotnými kořeny; mladé výhony však můžeme vhodně „navádět“ – kolem rostliny, na slunné místo, ven z otevřeného pařeniště nebo skleníku a podobně; k půdě je přichycujeme drátěnými vidličkami. Osvědčuje se odstranit listy, které zastiňují plody.

Sklízí se jednorázově, co možná nejpozději, aby plody byly co nejvyzrálejší. Bývá to v říjnu, často až po odumření nati. Plody ovšem nesmí poškodit mráz. Uřezávají se s delší stopkou. Pro uskladnění vybíráme jen plně dozrálé plody. Poznají se podle stopky, která bledne, praská a korkovatí, a podle zatvrdlé slupky. Ke skladování se nehodí plody zahnívající; bývá to nejčastěji na ploše přilehlé k zemi, která je napadená sklerotinií v důsledku nedodržování osevního postupu nebo následkem přebytku povrchové vláhy.
Se sklizenými plody musíme zacházet opatrně, aby se neporanily. Pokožka je sice schopná zacelit rány korkovou vrstvou (vzpomeňme na ornamenty a nápisy vyryté na nedozrálých plodech!). U dorostlých plodů obvykle korkovatění předběhne infekce a plody začnou rychle hnít.
Korkovatění probíhá nejlépe za vysoké teploty a vlhkosti. Proto je tak důležité posklizňově dozrání plodů. Probíhá nejlépe na slunci nebo ve vzdušném prostoru s 27-29 °C a 80% relativní vlhkosti. Plody se skladují se suchou slupkou, v jedné vrstvě,
nejlépe na polici, bez vzájemného dotyku. Při teplotě nad 16 °C je výpar příliš vysoký a plody vadnou. Dobře vyzrálé plody snesou sice krátký mráz do -5 °C, ale rozhodně je lepší je před mrazem chránit,
Srovnávací pokusy ukázaly, že obsahová hodnota plodů je nejvyšší brzo po sklizni; dlouhodobé skladování může být přesto v řadě případů výhodné. Objemné plody pro zimní upotřebení jako náplně do pečiva, pro přípravu kompotu nebo i krmiva pro domácí zvířata se tak uchovají snadno a rozhodně nejlevněji.
Schopnost skladování závisí na odrůdě. Typy s plody vážícími několik desítek kilogramů, k nimž patří i české odrůdy Veltruská obrovská a mimořádně kvalitní Goliáš, obvykle nepatří k nejtrvanlivějším. Vysoce skladovatelné odrůdy mají spíše menší plody s velmi hutnou dužninou. Pěstují se hlavně v USA a v Japonsku. Skladování tykví až do května jsou schopny také plody tykve fíkolisté (C. ficifolia), kterou u nás známe jen jako podnož, na niž se roubují skleníkové okurky, aby se zvýšila jejich odolnost vůči půdním patogenům. Mramorované zelenokrémové plody těchto tykví připomínají tvarem i velikostí vodní meloun. Dají se spotřebovávat v mladém stavu i zralé a dlouhodobě skladované.
Pro úplnost přehledu o trvanlivosti různých tykví připomeňme ještě skutečně špičkovou skiadovatelnost okrasných tykví. Patří k druhu tykve obecné a jejich drobné (do 10 cm v průměru) různotvárné a různobarevné plody vytvářejí téměř dřevitě tuhou slupku. Vydrží v pokojových podmínkách spolehlivě do nové sklizně – ovšem k jídlu nejsou.