Líska – opomíjená ovocná dřevina

Najdeme ji na zahrádkách v různých zákoutích, u kompostu, setkáváme se s ní i ve volné přírodě na okraji lesů, mýtin či remízků; zpevňuje dosud zachované meze uprostřed polí. Jde o lísku obecnou (Corylus avellana), nenáročný keř, který se vyskytuje jednak zplaněle jako semenáč, jednak ušlechtilý, pěstován v několika odrůdách.
Hospodářský význam lísky v našich klimaticko-půdních podmínkách není příliš veliký, výnosy jsou poměrně nízké a nepravidelné. Hlavními exportními zeměmi se staly Turecko, Řecko, Itálie a Španělsko. Přestože je rentabilita širšího pěstování problematická, zahrádkář si pro tento druh, který je i cennou pastvou pro včely, místo vždy najde.
Semena lísky obsahují bílkoviny, lehce stravitelné oleje, škroby a cukry, z minerálních látek draslík, vápník, hořčík a železo, dále vitamíny B a C.
Lísku můžeme pěstovat jako keř nebo stromek. Dobře zakořenělé keře získáme z hříženců nebo oddělků. Zkušenosti se stromky, vypěstovanými roubováním na lísku tureckou (Corylus colurna) ukazují, že tyto kmenné tvary dříve a více plodí než keře na vlastních kořenech („pravokořenní“ jedincí). Kromě toho keře odnožováním zahušťují, což na druhé straně umožňuje obnovu porostu (rozmnožování). Při roubování se osvědčila anglická kopulace pomocí jazýčků (viz obrázky), a to pozdě na jaře (polovina května).

liska

Technika roubování lísky na lísku tureckou anglickou kopulací – a) příprava roubu a zářezy na podnoži, b) – po spojení obou komponentů

Podmínkou je uchovat v chladném prostředí nenarašené rouby ušlechtilé odrůdy. Rovněž je třeba dbát, aby se kambiální pletiva podnože a roubu navzájem kryla (aby podnož i roub měly stejnou tloušťku). Roubujeme již zakořenělé dvou- až tříleté semenáčky lísky turecké venku. Roubovance zavazujeme páskou PVC, konec roubu ošetříme štěpařským voskem. Vypěstování semenáčků bývá v některých letech obtížné následkem špatného klíčeni osiva i přes jeho uložení do chladného a vlhkého písku (stratifikace) a přes narušení tvrdé skořápky oříšku obroušením.
Plodnost lísky nepříznivě ovlivňuje nedostatek světla a silnější vítr. Škody, často velmi citelné, mohou působit hlavně veverky, plchové nebo ptactvo, z hmyzích škůdců úrodu znehodnocuje nosatec lískový, proti němuž jsou účinnou ochranou slepice.
Líska dobře roste ve středně úrodné půdě. Dřevo lísky v zimním odpočinku je mrazuvzdorné, avšak samčí květní orgány (jehnědy) jsou vůči mrazu citlivé. Chceme-ii sklízet dostatek oříšků, vyvarujeme se mrazových kotlin nebo poloh podporujících (urychlujících) rašení dřevin v předjaří.
Pro dosažení bohatého výnosu je jednodomá líska odkázána převážně na opyiení cizím pylem. Předpokládá se také skupinová neplodnost (íntersterilíta), proto je účelné vysazovat vždy několik odrůd. Pyl se přenáší větrem. V některých letech je blizna schopna přijmout pyl, dříve než jsou pylová zrnka zralá. V tomto případě je vhodné nařezat větévky s jehnědami, a to včas zjara, dát je do vody v místnosti a jakmile se začne pyl uvolňovat, zajistit opyiení keřů tak, že těmito větévkami poklepeme ve směru větru. Také lze nastřádat pyl na bílém papíru, uložit do exi-kátoru (vysušit), podle potřeby pak rozředit ve vodě a touto suspenzí postříkat keře či stromky s viditelnými červenými bliznami.
Keře nebo stromy vysazujeme na podzim ve sponu 5,0 x 3,0 až 3,5 m. Půdu pod keři nebo stromky můžeme udržovat zatravněnou s tím, že trávu často sečeme. Pokud chceme, aby jednotlivá řada vytvořila souvislý pás, zahustíme keře v řadě asi na 2,0 m. Tento páspak tlumí hluk a je i ochrannou clonou proti prachu a zrakům okolí.
Lísku řežeme v předjaří. Pří zapěstování keře necháváme asi 10 hlavních větví. Během plodností uplatňujeme pravidelný prosvětlo-vací řez, u stromků stačí jednou za 3 až 4 roky. Odřezáváme při něm vždy nejstarší větve, suché nebo polámané a křižující se větve.
liska4Z odrůd se pěstují: Hallská obrovská, která má silný, vzpřímený růst, začíná plodit v 5. až 6. roce po výsadbě. Punčoška je stejně dlouhá jako plod. Zraje rovnoměrně, koncem září až začátkem října. Netrpí chorobami ani škůdci. Je cizosprašná. Další odrůdou je Lombardská bílá se středním až slabším růstem. Plodí ve 4. roce po výsadbě. Plody jsou středně velké oříšky; punčoška je dvojnásobně delší než plod. Zraje od začátku do poloviny září. Je citlivější vůči mrazu. Odrůda je samosprašná a je vhodným opyiovačem pro ostatní odrůdy.
Odrůda Webbova je přizpůsobivá podmínkám prostředí, roste bujně, mírně rozložitě. Plodnost nastupuje ve 3. až 4. roce po výsadbě. Punčoška je o něco delší než plod, má krátké a široké cípy. Plody zrají ve druhé polovině září až začátkem října. Odrůda je otužilá a zdravě roste. Je částečně samosprašná a vyžaduje opylovače (z vhodných jsou to Hallská obrovská a Lombardská bílá).
Všechny vyjmenované odrůdy mají sladké a chutné jádro, které tvoří téměř 50 % hmotnosti plodu. V Listině povolených odrůd jsou zapsány již 40 let.

zdroj: časopis zahrádkář 11/94

Josef Sus. Foto autor

Přečetli jste članek, teď ji můžete ohodnotit:

1 bod2 body3 body4 body5 bodů (zatím žádná hodnocení)
Loading...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

Webové stránky vseoyahrade.eu používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací zde.

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close