Ježek na zahradě – dobrý soused

Změny počasí mohou způsobit, že se ještě koncem srpna narodí ježci, kteří nemohou dosáhnout požadované minimální hmotností 700 gr, potřebnou k zimnímu spánku. V poměrně chladných nocích už nenajdou nic k obživě, někdy ji neumí ještě hledat. Také dospělé ježky, které vidíme bloudit ve dne, nebo jeřd na sněhu nejsou v pořádku. Někteří z nich žijí na naší zahradě. Měli bychom si uvědomit, že o tyto ježky je nutné pečovat. Mnoho lidí ani neví, že ježek žije v jejich bezprostřední blízkosti. Ježci žijí v převážné většině nočním životem, jejich bodlinatý kabát dělá někdy velký rámus při prodírání křovinami, nebo na podzim suchým listím. Někdy je téméř neuvěřitelné, jak dokáže být ježek tichý při zaslechnutí kroků, při klapnutí dveří, nebo otevírání mírně vrzajících vrátek.

Ježci na zahradě

Ježci se cítí dobře v zahradě, která není úzkostlivě uklizená a dělaná podle „pravítka“. Živé ploty, hromady chrastí a listí, které zůstávají ležet i přes zimu, keře a stromy, jejichž větve visí na zem a jejichž kořeny vytvářejí malé jeskyně, zahradní besídky nebo včelíny, pod které mohou zalézt, hranice naskládaného dřeva – to vše je pro ježky ideální.

Ježci potřebují mnohostrannou živočišnou stravu. Proto dávají přednost zahrádkám kolem domů nebo v zahrádkářských osadách. Tam jsou, často na malé výměře, pohromadě nejrůznější druhy rostlin. V takovém pestrém osázení žije i mnoho druhů hmyzu, jehož larvy, dále členovci, červi a plži jsou pro ježky lahůdkou. Proti všem těmto létajícím, lezoucím a plazícím se malým živočichům bojuje člověk chemickými prostředky. – jedem. Po požití otrávených plžů, myší, umírají nejen ježci, ale i žáby a ptáci. O zahrádkářské osady se musí pečovat, ale měly by zde být určitá pravidla, neboť pro zahrádkáře existuje mnoho metod, jak se vypořádat se škůdci bez použití jedovatých látek. Důležitá úloha při biologické ochraně proti škůdcům v zahrádce připadá užitečným zvířatům, které škůdce požírají. Právě jim bychom měli poskytovat dobré životní podmínky. Poskytneme-li například plžům několik lístků salátů, ježci se postarají o to, aby vám ještě dost salátu zbylo.

Rozhlédněme se po své zahradě, kam bychom postavili přístřešek pro ježka. Stačí bedýnka o rozměru 45 cm šířka, 60 cm délka a výška 15 cm, postranní vstup 10 x 10 cm. Střecha by měla být snímatelná, aby se bedýnky mohly za nějaký čas vyčistit. Postavme je pod keř, do živého plotu, nebo k domovní zdi do vysoké trávy tak, aby je bylo sotva vidět. Vchod by měl být na straně odvrácené od větru – přibližně ve směru jihovýchod-, ním. Bedýnku je nejlepší vystlat suchou slámou neboť seno po týdnu plesniví. Ježci nemají rádi, když do jejich obydlí prší nebo sněží. Bedýnku a jiné úkryty z cihel, popřípadě velkých kamenů, hromádky chrastí a větví přikryjeme kouskem fólie nebo krytinové lepenky, zatížíme kameny a větvemi, aby nebylo ochranu proti dešti vidět. Máme-li zvědavého a neodbytného psa, který běhá často po zahradě, měli bychom úkryt zřídit v místě, kam se pes nedostane. Kočky a ježci si vzájemně neubližují.

Lidé ježky přikrmují – bud z vrozené lásky ke zvířatům, nebo aby si je na zahradě udrželi. Ježkům tak lidé pomáhají k nabrání tukové vrstvy na podzim a na jaře proto, že nabídka potravy pro ježky je ještě na zahradě velmi chudá. Toulavé kočky se dost často přiživují na ježčí potravě. Proto misku pro ježky musíme dát například pod dřevo, které není pět až šest centimetrů nad terénem, nebo k místu krmení udělat z cihel tunýlek, kterým kočka neprojde. Pokud kočkám dáváme misku s mlékem, pak raději na lavičku nebo na místa nad terénem. Ježkům, ač jsou savci, mléko naprosto nesvědčí. Když ale přijdou na mléko připravené kočkám, rádi se přiživí, V podstatě není občasné podávání mléka s rohlíkem ježkům volně žijícím tak nebezpečné, jako ježkům v zajetí.

Jsou ovšem lidé, kteří nemají zvířata rádi a na ježky nadávají, že kradou vejce, sají kravám mléko když odpočívají, rozrývají skalku, žerou užovky, chytají ještěrky, sklidí jahody apod. To všechno je nesmysl. Aby ježek rozkousi slepičí vejce, na to má příliš malou tlamičku. Rád siíže zbytky po hodech, které si uspořádají drobné šelmy. Že sají kravám mléko, je úplný nesmysl a proč by také ježci rozrývaii skalku a likvidovali rostliny? Jsou to hmyzožravci a o rostlinou stravu nemají zájem. Užovky, žáby a ještěrky jsou pro ježky tak výjimečnou potravou, že o likvidaci ještěrčích a hadích úkrytů nemůže být ani řeč. Užovky nemají v oblibě vůbec, rovněž tak o žáby jeví zcela minimální zájem a ještěrky nedohoní. Jedovatých hadů je u nás tak málo, že jejich střetnutí s ježkem je výjimečné a ojedinělé. Had vždy zaútočí první na živočichy, které nemůže pozřít. Nekousne-li had ježka do čumáku a podaří-li se ježkovi chytit hada na hřbetě, pak zvítězí. Střetnutí zmije s ježkem je opravdu raritou. Sklizeň jahod nemá na svědoježka na jiné místo, kam se nedostane sekačka na trávu, přikryjeme senem, slámou a ne-cname v klidu. On si pak sám vyhledá v noci lepší úkryt. V zimě je ovšem nutno vzít ježka domů, neboť by neměl dost sil, aby si našel nový úkryt.
Pokud ježek leží na boku i když prší nebo je prudké slunce, je nemocný. Může to být i zatoulané ježčí mládě. V takovém případě je nejlépe ježka ošetřit, odblešit, vybrat klíšťata, dát vodu a potravu a nechat v klidu. To jsou nejdůležitější zásady pro rychlou pomoc. Vůbec nejlepší je zavolat ježčí útulek nebo stanici první po-moci pro ježky.

Čím se živí ježek

Potrava: vařené rozsekané drůbeží maso, vařená vejce, tvaroh, event. namočené piškoty – trochu postříkané mlékem (výjimečně). Veterináři toho o ježcích moc nevědí, ale už jsou soukromí zvěrolékaři, kteří ježka ošetří. Blechy můžeme postříkat Difuzilem a to opatrně. Zvlášť dejme pozor na obličejovou část. Klíšťata zakapeme olejíčkem a to i obličejvou část, která je jakoby posypaná krupičkou. Nepoužívat sprej. Zvíře umístíme do bedýnky vystlanou suchými, neroztrhanými hadry – ne senem. Až se ježek zotaví, připravíme mu potravu před bedýnku, v které uděláme otvor. Ježek nesmí být v bedýnce, akváriu nebo kleci zavřený! (pouze v případě ježřčích kojenců).

Chceme přispívat k tomu, abychom napravili chyby, které způsobili lidé. Proto se ujímáme podzimních ježků, kteří jsou téměř vždy odsouzenci k smrti. Postaráme-li se o ně doma, můžeme doufat, že jsme pro ochranu těchto dobráckých bodlináčů udělali něco prospěšného.

Přečetli jste članek, teď ji můžete ohodnotit: