Sukulentní pryšce

Čeleď pryšcovitých rostlin (Euphorbiaceae) je vyloženě kosmopolitní botanická skupina. Zahrádkáři dobře znají u nás obecně rozšířené plevele, např. pryšec kolovratec, pryšec chvojka a jiné druhy, ronící po mechanickém poškození mléčnou a mírně jedovatou šťávu (latex). Téměř 600 druhů pryšců má sukulentní charakter. Rostou v polopouštních oblastech Starého i Nového světa, mezi milovníky exotických rostlin (především mezi kaktusáři) se staly módním hitem 80. let. Důvody obrovského nárůstu popularity byly a dodnes jsou prosté: Sukulentní euforbie a příslušníci čtyř dalších podobných rodů výborně snášejí suchý vzduch bytů s ústředním vytápěním, který je pro ně víceméně přirozeným faktorem životního prostředí. V sezoně milují volnou kulturu v nádobách umístěných kdekoliv na dobře osvětleném místě, v zimě pak přezimují stejně jednoduše, jako mnohem dříve populární kaktusy.

Podobnost s kaktusy není náhodná, neboť mnoho druhů vykazuje tzv. tvarovou konvergenci – např. sloupovité euforbie, které se velmi podobají americkým sloupovitým kaktusům a naopak, kulovité kaktusy velice podobné africkým pryšcům stejného tvaru. Pěstitelské nároky jsou u většiny druhů euforbií často ještě jednodušší, než základní pravidla zacházení s kaktusy. Základem úspěchu je propustný substrát, drenáž z kamínků na dně nádoby a výsadba do obyčejné kaktusové směsi (stejný díl rašeli-ny, hrubšího písku a zahradní země). Některé, zejméně madagaskarské druhy, mohou mít zem kyselejší a tak se do směsi přidává další díl rašeliny s kompostem. Nevýhodou pryšců je nulová odolnost vůči mrazu. Teploty kolem 10 CC snášejí velmi dobře a starším rostlinám nevadí úplné sucho po celých šest smutnějších měsíců v roce.

Tvarová rozmanitost sukulentních pryšců je přímo úžasná. Tak např. Euphorbia valida má roční přírůstky jen 15 až 20 mm, na pohled připomíná klasický kaktus a vyžaduje stejnou péči. Jenom trny jsou jiného původu. U této rostliny jde o zdřevna-tělé květní sloupky, u jiných euforbií vznikají trny z nesu-kulentních listů nebo polosu-kulentních palistů.
Olistěné druhy ilustruje kříženec populární „Kristovy trnové koruny“ – Euphorbia milii, cv. Marathon. Botanický druh E. mílii se pod prvním názvem E. splendens pěstuje v Evropě již od roku 1829. Vyobrazený hybrid na str. 3 – vydrží kvést nepřetržitě 365 dní v roce! To není žádný reklamní slogan, to je skutečnost, kterou si ověřily již desetitisíce milovníků pokojových rostlin v Evropě i v zámoří. Květenství se tvoří nad každým novým listem a při stálé pokojové teplotě tento madagaskarský druh roste bez znatelné přestávky. Množí se řízkováním, jehož úspěšnost podporuje dostatečně zaschlá řezná rána a spodní teplo, kterým asi na 20 °C ohříváme množárenský substrát. Jednotlivé řízky pak ideálně koření pod krytem z mikrotenového sáčku.

Ještě vzácnější druh je Euphorbia neohumbertii, na jehož množení západoevropské firmy intenzívně pracují. Připomíná tak trochu tropickou housenku, pochází rovněž z Madagaskaru, kde tvoří několik decimetrů dlouhé hranaté stonky, jejichž listy při každém větším přísušku opadávají a zanechají po sobě velmi ozdobné jizvy. V době růstu žádá hodně vody, při teplotách 25 až 30 oC tolik, jako jiné žíznivé pokojové rostliny. V zimě je třeba vyšší teploty k přezimo-vání (aspoň 15 °C). Jde o sukulent z tropického pásma a tak pokusy s jeho otužováním pozbývají smyslu. Pryščů je celkem na 500 rozmanitých druhů.

Přečetli jste članek, teď ji můžete ohodnotit: