Okrasné stromy a keře

Okrasné dřeviny, které patří do blízkého příbuzenstva ovocných stromů a keřů, většinou nepřinášejí plody velké užitkové hodnoty a někdy i vůbec žádné. Ovšem estetická hodnota květů, pěkně zbarveného olistění a často i ozdobných plodů bývá zpravidla velmi vysoká.
Mezi okrasnými dřevinami, jež mají společné rodové latinské jméno PRUNUS, je mnoho druhů a kultivarů, jež si plným právem zasluhují, abychom jim zejména při zakládání zahrádek věnovali pozornost. Mají mnohé přednosti, k nimž patří nejen rozmanitost vzrůstových tvarů, půvab i každoroční bohatství květů, ale též odolnost a dobrá zimovzdornost. Za všechny z nich jmenuje alespoň známé a mimořádně oblíbené „japonské třešně“ – sakury, uváděné v odborné literatuře pod jménem Prunus serrulata a Prunus subhirtella a také jejich kultivary, které dorůstají podle osobitých vlastností výšky 2-10 m.
Ze sakur, neboli třešní pilovitých, si zasluhují zmínku především některé kultivary, k jejichž vynikajícím vlastnostem patří časná doba kvetení, neboť většina z nich rozkvétá ještě před rašením listů nebo současně s ním. Dále je to bohatství květů, zdravý vzrůst a také nenáročnost na ošetřování.

Prunus serrulata Amanogava

K nejoblíbenějším sakurám patří například kultivar nazvaný P.S. Amanogava se středně vysokým, přísně vzpřímeným, štíhle sloupovitým vzrůstem, v dospělosti 3-5 m vysokým a pouze asi 1 m širokým. Má sytě zelené, při rašení žlutavě hnědé listy, které se na podzim zbarvují do žlutočervených odstínů. Kvete trochu později, až koncem dubna nebo začátkem května množstvím plných, částečně i jednoduchých světlerůžových, hustě nahloučených květů, slabě vonících po fréziích. Tato odolná a dobře zimovzdorná sakura, hodící se i do průmyslových oblastí, se znamenitě uplatňuje jako solitérní dřevina v malých zahrádkách i předzahrádkách díky svému úzce sloupovitému vzrůstu. Hodí se však i do větších zahrad, kde ji vysazujeme buď jednotlivě, nebo v malých skupinách. Dobře prospívá v každé normální, pokud možno hlubší zahradní půdě, nejlépe středně těžké, s dostatečným obsahem vápníku a na plně osluněném stanovišti.

Prunus serrulata Kanzan

[Best_Wordpress_Gallery id=“12″ gal_title=“Kanzan“]

Z dalších sakur si zasluhuje zmínku kultivar prunus serrulata Kanzan se stromovitým nebo i keřovitým vzrůstem, trychtýřovitou korunou a silnými vzpřímenými větvemi. Roste rychle a v poměrně krátkém čase dorůstá výšky 7-10 m. Při rašení má hnědavé, později sytě zelené a na podzim žluté, částečně i načervenalé listy. Květy, které jsou až 6 cm velké, jsou v poupěti tmavě červené, v rozkvětu sytě růžové, plné, vždy ve svazečcích po 2-5 a objevují se od počátku až do poloviny května. Barva květu se po celou dobu kvetení vůbec nemění.
Kultivar, jemuž vyhovují stejné polohové a půdní podmínky jako předcházející sakuře, patří k nejznámějším a nejhojněji pěstovaným sakurám v Evropě, prodávaným často pod nesprávným názvem Hisakura. V sadovnické praxi se znamenitě uplatňuje jako nádherně kvetoucí solitéra v menších zahrádkách, ve větších zahradách, sadech i sídlištích pak hlavně ve stejnorodých skupinových výsadbách.

Prunus cerasifera Nigra

U sakur se doporučuje vysazovat pouze mladé rostliny na určená místa. Starší exempláře dobře nesnášejí přesazování, které ani není žádoucí, protože tyto dřeviny mají zpravidla poměrně krátkou životnost, pohybující se v rozpětí 25-30 let. Z myrabolánů patří k nejžádanějším výpěstkům Prunus cerasifera Nigra, dříve uváděný v zahradnické literatuře pod jménem P.c.var.pissardii nebo P.c. Atropurpurea. Kultivar vypěstovaný kolem roku 1916 v USA se vyznačuje keřovitým, někdy i stromovitým vzrůstem s okrouhlou korunou a dosahuje v dospělosti výšky kolem 5 m a šířky asi 4 m.

Prunus cerasifera Nigra je známá opadavá dřevina s tmavě červeným olistěním s kovovým leskem, které se nemění po celé vegetační období. Kvete koncem března až začátkem dubna bohatstvím jednoduchých růžových až 2,5 cm velkých květů, které se objevují ještě před vyrašením listů. Myrabolán, jenž patří k vyhledávaným solitérám hlavně pro předzahrádky a malé zahrádky, se uplatňuje rovněž i ve skupinových výsadbách s dalšími okrasnými dřevinami, které oživuje po celé vegetační období intenzívním zbarvením olistění. Výborně prospívá v každé normální hlinité půdě s dostatečným obsahem vápníku. Daří se mu i v lehčí a suché půdě v místech na plném slunci i v polohách od slunce odkloněných.
Mandloň trojlaločná — Prunus triloba — je všeobecně známá a hojně pěstovaná dřevina čínského původu. Vyznačuje se široce keřovitým, hustě rozvětveným vzrůstem, má opadavé, matné, sytě zelené listy a kvete záhy zjara, po celé délce jednoletých výhonů. Každoročně přináší v březnu až dubnu ještě před vyrašením listů neobyčejná množství růžičkovitých, plných, zářivě růžových až 3,5 cm velkých květů.
Odolný, přes 2 m vysoký a asi 2 m široký keř, jehož větévky lze velmi snadno přirychlovat v zimním období, je rovněž výborná solitérní dřevina pro malé zahrádky. Miluje hlubokou, spíše hlinitou půdu s obsahem vápníku. Je však nenáročný a prospívá i v lehkých půdách na slunných místech. Po odkvětu se má silně sestřihnout, což přispívá k bohaté násadě poupat na novém dřevě i k udržení pěkného tvaru keře.

Okrasná jabloň malus

Z početného sortimentu okrasných jabloní se na zahrádkách nejčastěji setkáváme s několika vynikajícími kultivary, k nimž patří například Malus x adstringensis Almey, 3-4 m vysoký strom se široce vzpřímeným vzrůstem. Jeho listy mají v době rašení purpurově červenou a později bronzově zelenou barvu. Kvete časně, zpravidla počátkem května, množstvím tmavě červených, až 5 cm velkých květů. Zajímavá jsou rovněž poupata, která mají kaštanově hnědou barvu. Na podzim dozrávají na větvích kulovitá, oranžově červená drobná jablíčka.
Malus x atrosanquinea byl zaveden do kultur v roce 1898. Vyznačuje se stromovitým, až 10 m vysokým vzrůstem a má pěknou převislou, široce rozložitou korunu. Příjemným dojmem působí i jeho leskle zelené olistění. Kvete rovněž začátkem května velkým bohatstvím jednoduchých, vonných, v poupěti tmavě karmínových, později v rozkvětu světlerůžových květů. Plody, které jsou asi 1 cm velké, mají červenou nebo červenožlutou barvu.

Pravá sibiřská jabloň bobulovitá — Malus baccata — je malý až středně vysoký strom s bílými vonnými květy a malými žlutavými nebo červenými plody. Tento druh jabloně, který byl zaveden do evropských zahrad již v roce 1784, použil ke křížení i známý šlechtitel Mičurin, aby získal zimovzdorné odrůdy jabloní.

Velmi pěkným dojmem působí po celé vegetační období zajímavý kultivar jabloně korunní — Malus coronaria — uváděný do prodeje pod jménem Charlottae. Vyšší keř nebo menší strom 4—6 m vysoký kvete v květnu až červnu poloplnými až plnými, po fialkách vonícími jemně růžovými květy. Nápadné jsou i jeho listy, které se na podzim vybarvují do červených a oranžových odstínů, stejně jako zelenožluté plody, které dosahují velikosti až 4 cm. Také další okrasná jabloň Malus x purpurea má několik hodnotných kultivarů, k nimž patří například Eleyi (Eley), velký, až 6 m vysoký keř se vzpřímeným vzrůstem a odstávajícími větvemi. Zvlášť nápadné jsou jeho tmavě purpurové listy. Květy a plody asi 2,5 cm velké mají vínově červenou barvu. Vedle uvedených okrasných jabloní pěstují naše školkařské podniky ještě další druhy a kultivary, které nacházejí široké uplatnění v sadovnické i zahrádkářské praxi.

Přečetli jste članek, teď ji můžete ohodnotit: