Nektarinky a jejich pěstování

Nejstarší záznamy o pěstování nektarinek pochází z Číny kolem roku 1000 n. I. Někteří autoři je považují za druhotnou odrůdu broskvoně, která vznikla jako mutace a odlišuje se jen dokonale hladkou slupkou, menší velikostí a výraznější chutí.
Nektarinky patří do skupiny broskvoní s hladkou slupkou a s bílou, žlutou i načervenalou dužninou, odlučitelnou od pecky nebo neodlučitelnou od pecky – bryňonky. Starší sortiment nektarinek představoval odrůdy s drobnými, špatně vybarvenými plody, pozdním zráním, nízkou plodností a silnou náchylností k monilióze, padlí, rzivosti a praskání plodů. Teprvenektarinky vyšlechtěné po roce 1960 v USA zaručují vyšší kvalitu plodů s většími plody (od 120-220 g), nejrůznějším zbarvením slupky od svítivě červené až po fialově červenou i v zastíněných místech koruny stromu. Dužnina nových odrůd je jemná, poměrně pevná, dostatečně šťavnatá, výborné chuti. Kromě těchto vlastností se některé z odrůd vyznačují raným zráním plodů (od poloviny července do poloviny srpna), větší odolností plodů proti praskání a monilióze v deštivém létě, brzkým nástupem do plodnosti (3. rokem po výsadbě) a vyššími výnosy. Nektarinky nejsou u nás pěstovány, protože v našich podmínkách jim chybí dostatek světla a tepla. Vyšší vzdušná vlhkost, vyvolaná častými srážkami, způsobuje praskání a hnití plodů na stromě. Neúspěchy v jejich pěstování spatřuji v dosud nevyhovujícím sortimentu nektarinek pro naše klimatické podmínky.
Zatím všechny zkoušené odrůdy nektarinek neprokázaly takové vlastnosti, které by opravňovaly jejich doporučení pro zahrádkáře. Nektarinky i do budoucna zůstanou předmětem zájmu úzkého okruhu drobných pěstitelů. Slupka nektarinek je hladká, proto dochází vlivem deštivého počasí, hlavně v období před sklizní, k hnití plodů a často k znehodnocení téměř celé úrody. Tímto poznatkem bychom se měli řídit a volit správné stanoviště. Než se rozhodneme nektarinky pěstovat, měli bychom předem vědět, máme-li pro ně vhodné místo.

Nektarinka pěstovaná na nízké zdi ve tvaru volně vedené vějífovité palmety – před řezem.

Nejideálnější jsou nejslunnější a nejteplejší místa na jižních stěnách budov, chráněné před přímým deštěm převisem střechy. Plody na těchto stěnách uzrávají o 10-14 dní dříve. Za těchto podmínek je zpravidla nutné stromy podle potřeby zavlažovat. V českých klimatických podmínkách je pro nektarinky nejlépe vyhovujícím tvarem volně vedená vějířovitá palmeta nebo vodorovně zpestřený kordon (kresba č. 1 a č. 2). V našich podmínkách jsou to nejvýhodnější tvary pro nektarinky. Může je pěstovat každý, bez větších znalostí o tvarování a řezu.
Na těchto plošných tvarech dorůstají větší a kvalitnější plody, což ovlivňuje zvýšené množství tepla, které vydává osluněná stěna. Při pěstování ve tvaru kotlovité koruny často dochází k předčasnému hynutí stromků na klejotokovou rakovinu a především k praskání a hnití plodů před sklizní. Stromek tvarujeme na stanovišti podle výšky a šířky stěny (viz kresby). Palmeta volně rozvedená po stěně vyžaduje plochu kolem 8 m2. Čím je stěna nižší, tím je vzdálenost stromků větší. U zdi 2 m vysoké postačí vzdálenost stromků 4 m. Stromky vysazujeme k předem zhotovené laťové konstrukci, ke které se větve vyvazují. Vodorovné latě mají vzdálenost 50-60 cm, svislé 25-30 cm, odstup od zdi 5-7 cm. Latě připevňujeme do zdi pomocí šroubů nebo skob. Šířka svislých latí nemá být širší než 4 cm a tloušťka 2 cm. Broskvoně a zvláště nektarinky bychom měli vysazovat výhradně na jaře jako jednoleté očkovance, které ve výši asi 50 cm seřízneme. U vějířovité palmety na kmínku ponecháme 2 nebo 4 vyrostlé letorosty, které po dosáhnutí délky 30 cm vyvazujeme vodorovně až mírně šikmo na laťoví (kresba č. 1).

Nektarinka vedená na vysoké zdi ve tvaru vodorovně zpeřeného kordonu – po řezu.

Řezem odstraníme všechny nově se tvořící letorosty, které vyrůstají příliš blízko sebe, rostou ke stěně nebo dopředu, popřípadě potlačujeme nový růst středního kmínku. Bujný počáteční růst hlavní osy by zesílil na úkor postranních větví, které by postupně zakrněly a velmi rychle se vyholovaly. Další práce během růstu spočívá ve vyvazování nových letorostů do polohy šikmé a vyřezávání hustých letorostů tak, aby jejich vzdálenost byla 20 cm. V dalším roce zakrátíme jednoleté plodné výhony na polovinu až jednu třetinu délky a seřízneme náhradní čípky na 2-3 dobře vyvinuté pupeny. Nově vznikající letorosty vyvazujeme na oporu všude, kde je místo a přebytečné vyřezáváme již v průběhu vegetace. Každo-ročním řezem dosahujeme tvorbu plodného dřeva blízko hlavních větví palmety. Letní zaštipování u vějířovitých palmet a zpeřených kordonů neděláme. Máme-li stěny vyšší, pěstujeme buď vodorovně zpeřený kordon s hlavním kmínkem s vodorovně vyvazovanými postranními větvemi nebo jako volně do výše rostoucí palmetu s několika rozvedenými větvemi které jsou přizpůsobené stěně, kde je stromek nektarinky vysazen. Při velké násadě plodů je nutné udělat koncem května protrhávku. Další agrotechnické požadavky u nektarinek jsou stejné jako u broskvoní.

Podobné příspěvky:

Je nutné řezat ořešáky? | řez ořešáku vlašského Výchovný řez ořešáků Letní řez jabloní | Video Očkování ovocných dřevin Maliník na zahrádkách

Přečetli jste članek, teď ji můžete ohodnotit:

(8 hodnocení: 4,25 bodu z 5)

Loading...