Zimní péče o pokojové rostliny

ZÁLIVKA

V zimním období mají pěstitelé pokojových rostlin a květin nejvíce starostí se zálivkou. V prvé řadě je nutno řídit se osobitými požadavky jednotlivých druhů a brát v úvahu stanoviště, teplotu v místnosti, druh substrátu, vzdušnou vlhkost, světelné a další podmínky. To vše jsou činitelé, na nichž je závislá dávka vody. Pokud v tuto dobu rostlina roste a kvete, potřebuje více vláhy. Jakmile růst zastaví, zaléváme velmi úsporně, jen tak, abychom ji udrželi při životě. Ve světlejším a teplejším prostředí, kde rostlina spotřebuje více vláhy, zaléváme častěji a hojněji, v temnější a chladnější místnosti zálivku silně omezíme.
Druhy s velkými, měkkými a hladkými listy zpravidla využívají více vláhy, než rostliny s listy malými a tuhými. Kaktusy a sukulenty v zimě většinou nezalévá-me.

Zkušeným pěstitelům pokojových květin je dobře známo, že déle trvající pře-schnutí kořenových bálů je velmi škodlivé, ovšem trvalé přemokření dokonale zničilo už mnoho květin. Mokrý substrát mnohem rychleji chladne, což je v zimě zvlášť nebezpečné, protože rostliny mohou být napadeny houbovými chorobami. Proto nejlépe učiníme, když jednou nebo dvakrát týdně přitiskneme palec na povrch zeminy v květináči. Pokud zjistíme, že je vlhký, nebudeme zalévat, avšak neulpí-li na prstu žádná částečka substrátu, rostlinu důkladně zalijeme a po zálivce přebytečnou vodu z misky vylijeme.
Aby zemina v květináči náležitě vyschla, zaléváme časně zrána. Nepoužíváme vodu přímo z vodovodu, raději ji natočíme do nádoby a necháme odstát tak dlouho, až téměř dosáhne teploty v místnosti. Příliš tvrdou vodovodní vodu lze převařit nebo změkčit prostředky, jež jsou k dostání v prodejnách květin.
Kdo chce již předem zabránit trvalému přemokření kořenových bálů, neměl by zapomenout při přesazování květin vložit na dno květináče střípek a upravit drenážní vrstvou z hrubého písku, keramzi-tu a podobného materiálu.
Na otázku, zda pokojové rostliny mohou trpět chladem „od nohou“ i v příjemně vytopených místnostech, lze odpovědět ano, neboť zemina v květináčích je vždy studenější než vzduch, zvláště je-li vlhká. Rovněž v blízkosti oken s jednoduchými skly se v průběhu dne projevují značné teplotní rozdíly.

K zvlášť choulostivým rostlinám na chladnou zeminu v nádobě patří druhy původem z tropických oblastí, např. tou-litka, Crossandra, netík, voskovka, sleziník, většina rostlin broméliovitých a ještě několik dalších druhů. Chladná zemina způsobuje zastavení příjmu živin a zastavení růstu. V důsledku toho nekvete např. chmelníček (Beloperone) původem z tropické Ameriky, stagnuje v růstu pepřinec (Peperomia), jenž je stejného původu, guzmánie (Guzmania) a gloxínie (Sinningiá) zahnívajía u žume-nu (Cissus), fíkusu (Ficus) a Rhoicissu se objevují tmavé skvrny na listech.

V zimním období je pro pokojové rostliny rovněž velmi nebezpečné nachlazení průvanem studeného vzduchu, jež má u některých druhů, např. u ibišku za následek napadení puklicemi, různými listovými mšicemi a dalšími škůdci. Columnea z čeledi rostlin pod-pětovitých reaguje na průvan studeného vzduchu opadáním všech listů. Ideálním řešením pro studené okenní parapety jsou truhlíky vytápěné elektrickým proudem se zabudovanými termostaty, jež zajišťují, aby teplota nemohla klesnout pod 14°C. Při výběru rostlin můžeme vycházet ze skutečnosti, že druhy, vyžadující v létě vyšší teploty, nesmíme v zimě ani přes den držet v chladnu. Výjimku tvoří pouze druhy, které zahradníci pěstují v tzv. japanech při nižších teplotách, jako jsou citroníky a oranžov-níky (Citrus), pokojové jedličky (Araucaria), lipky (Spar-mannia), kamélie (Camellia), myrty (Myrtus) a další.

HNOJENÍ

V příručkách zabývajících se pěstováním pokojových rostlin často čteme, že rostliny vyžadují hnojivé dávky pouze od jara do podzimu, v době růstu. To je v podstatě správné, neboť většina těchto rostlin vegetuje zejména v období bohatém na dostatek světla i tepla a tudíž k zdárnému růstu vyžadují náležitou výživu. Přesto bychom i v zimě měli popřát rostlinám vždy asi po 4-8 týdnech mírnou hnojivou dávku. Květiny uměle osvětlované lze přihnojit stejně, jako rostliny v době vegetace. Totéž platí i pro druhy, kvetoucí během zimy, jako jsou kamélie, řemenatky (Clivia), citrusy, toulitky (An-thurium), gardénie, zornice čili hvězd niky (Hippeastrum), bramboříky, africké fialky (Saintpaulia), begónie (Bego-nia hybrida ‚Glorie de Lorraine‘) a další druhy. Důležité však je, abychom tyto rostliny přihnojovali pouze na vlhké kořenové bály. Vhodnější je častější hnojení nižšími koncentracemi hnojiv, než pouze občasné hnojení vysokými dávkami.
Signalizují-li rostliny ukončením růstu na skutečnost, že chtějí prožít období klidu, je samozřejmé, že je přestaneme hnojit.

OCHRANA

Ze škůdců pokojových rostlin se hlavně v přetopených místnostech s velmi suchým ovzduším nejčastěji setkáváme s různě zbarvenými listovými mšicemi, jež se nejraději shromažďují na mladých přírůstcích, které postupně vysávají, zne-tvořují a zeslabují celou rostlinu. Další příčinou výskytu mšic rovněž bývá jednostranné přehnojení květin dusíkatými hnojivy, jež nutí rostliny do nezdravého růstu v nevhodnou dobu. Mšic se zbavíme opakovanými postřiky Pirimorem, ale i dalšími prostředky, vždy podle návodu, dokud zcela nezmizí. Ovšem nejpřirozenějším způsobem, jak ochránit pokojové rostliny před napadením mši-cemi, je pravidelná zálivka, opatrné, ale dostatečné větrání místností a také častější rosení listů vlažnou vodou, hlavně v teplejším prostředí.

K velmi nepříjemným škůdcům pokojových květin patří též červci a puklice. Je to hmyz, chráněný proti svým nepřátelům, ale i postřikům hnědočerveným až bělavě šedým štítkem, jenž ve značných množstvích vysává živiny z mladých částí rostlin. Ochrana proti těmto škůdcům spočívá v tom, že nadzemní části rostlin ponoříme do nádoby s vodou a ponecháme je tak po celý den, podle potřeby i déle. Štítky ve vodě změknou, a teprve potom je lze opatrně seškrabat dřívkem nebo starým zubním kartáčkem, který namáčíme v roztoku mazlavého mýdla a lihu. Očištěné části rostlin potom pečlivě omyjeme vlažnou vodou.

ROSTLINY S OZDOBNÝM OLISTĚNÍM

Přezimování muškátů

Přezimování muškátů – Pelargonium, zejména v moderních sídlištích, je dosti obtížné. Rostliny vyžadují v zimním období umístění ve světlé vzdušné místnosti s teplotou 8 -10 °C, ale i nižší. Aby zdárně přezimovaly, je zapotřebí přestat od poloviny srpna s přihnojováním a také omezovat, v souladu s počasím, zálivku, ale tak, aby nepřeschly. Před příchodem prvních mrazů je nutno muškáty i s truhlíky přenést do chladného pokoje či světlého sklepa, kde je budeme pouze velmi mírně zalévat vlažnou vodou, a to i za cenu zaschnutí některých listů, které budeme pravidelně odstraňovat. V před-jaří, před začátkem nové vegetace, muškáty sestřihneme, ale tak, aby na rostlině zůstalo alespoň několik listů. Potom je přesadíme do čerstvé zeminy. S přibývající teplotou zvyšujeme zálivku a jakmile pomine nebezpečí pozdních mrazíků, obvykle po „ledových mužích“ přeneseme truhlíky na určená místa.

Přezimování Fuchsií

Fuchsie (Fuchsia) – lze s úspěchem přezimovat v každé místnosti, kde nemrzne, tedy i ve sklepě, třeba i tmavším, který však v žádném případě nesmí být příliš suchý a teplý. Ani během zimy nesmíme zapomínat na přiměřenou zálivku, a to i tehdy, ztratí-li rostliny část listů. Malá násada poupat bývá většinou důsledkem nesprávného zimování rostlin v teplém prostředí. Optimální teplotou pro přezimování je 6 – 8 °C.

Již od února můžeme začít s přesazováním rostlin do čerstvé zeminy. Postavíme je opět na světlé místo v hale, na verandě či v chladnějším pokoji, začneme s pravidelnou zálivkou a přihnojováním. Aby fuchsie získala svěží vzhled, odstřihneme jim zaschlé listy a poškozené výhonky.

Přezimování Oleandrů

Oleandry – (Nerium oleander) pěstujeme v různých vegetačních nádobách na balkónech, terasách, verandách i schodištích a v letním období i na zahrádkách. V květnu, po odchodu „ledových mužů“ přenášíme tyto rostliny z chladnějších světlých místností, chodeb, hal i zimních zahrad na letní stanoviště, abychom je opět před příchodem prvních mrazů uložili k přezimování v mrazu-vzdorných místnostech. Pokud za deštivého léta nerozkvetou všechna nasazená poupata, nesmíme je odstranit, protože se za příznivého počasí v příštím roce rozvijí do plné nádhery.
Oleandry spolehlivě přezimují ve světlém a vzdušném prostředí s teplotou od 2 do 10 °C. Snášejí plnější osvětlení, omezenou zálivku a průměrnou vlhkost ovzduší. Malá násada poupat bývá většinou zaviněna nesprávným řezem. Oleandry je nutno seře-závat nejen proto, že vybíhají v dlouhé pruty, ale též proto, že se poupata vytvářejí hlavně na jednoletých výhonech. Aby se vytvořily silné květonosné výhonky, musíme výhony nakrátko seřezat. Odříznuté snít-ky lze použít na řízky, jimiž se v únoru, a také v srpnu tyto rostliny rozmnožují.

Přezimování Sporýšů

Před příchodem prvních nočních mrazů přeneseme verbeny i s truhlíky do světlého chladného prostředí, haly, verandy, chodby apod., kde rostliny sestřihneme na 10-15 cm. Během zimy rostliny opatrně zaléváme tak, aby zemina v nádobě byla stále mírně vlhká.
Časně zjara, obvykle v březnu, přeneseme truhlíky do pařeniště či skleníčku, kde rostliny naraší. Pokud tuto možnost nemáme, ponecháme je na místě až do dubna, kdy je přeneseme za příznivého počasí ven na chráněné stanoviště, kde začneme s normální kulturou. Nejvhodnější jsou místa situovaná k jihu, jihovýchodu a jihozápadu.

Přezimování Hlíznatych begónií

Hlíznaté begónie, pěstované ve vegetačních nádobách, ukončí barevnou nádheru květů, jakmile první mráz popálí listy, obvykle koncem září nebo během října. Také rostliny, pěstované venku na záhonech, vyjmeme opatrně ze zeminy a jejich nať odřízneme asi 2 cm nad hlízou. Hlízu i s kořenovým balem necháme ve vzdušném teplejším prostředí oschnout, potom odstraníme uschlé kořínky a očištěné hlízy uložíme do lísek a dáme do místnosti s teplotou okolo 15°C. Totéž učiníme i s hlízami pěstovanými v nádobách. Teprve později, až hlízy náležitě oschnou, dáme je do sáčků nebo lísek se suchou rašelinou, v nichž přezimují v bezmrazé místnosti s teplotou do 10°C.
Na prahu jara, obvykle již v únoru, pře-zimované hlízy begónií opět očistíme, a podobně jako hlízy čerstvě zakoupené, založíme do misek či truhlíků do hlinito-písčité zeminy tak, aby byly pouze asi ze tří čtvrtin ukryty v zemině. Na přiměřeně teplém stanovišti a při mírné zálivce hlízy záhy vyraší a zakoření. Potom je zasadíme do květináčů a v příhodnou dobu, většinou po „ledových mužích“, je vysadíme do nádob nebo na záhony.