Paprika patří, spolu s brambory a rajčaty, k nejdůležitějším zástupcům čeledi iilkovitých (Sólanaceae), přičemž všechny tyto plodiny pocházejí z jižní a střední Ameriky. Pro papriku je typická její značná různorodost ve tvaru, velikosti, barvě, chuti a vůni plodů. Pálivost papriky způsobuje alkaloid capsicin, který se vytváří ve žlázkách na vnitřních žebrech plodů a odtud se rozšiřuje do okolní tkáně plodů a zejména do semen. Člověk tento alkaloid rozezná v potravě i ve zředění 1 :1 000 000. Opakovaným dlouhodobějším pojídáním si však lidský organizmus postupně na pálivost zvyká a je schopen přijímat stále pálivější potravu. Nejpálivější jsou plody druhu Capsicum chinense. Většina konzumentů však má papriku v oblibě ne pro výraznou pálivost, ale zejména pro její vůni a chuť, která je u jednotlivých botanických druhů nebo i odrůd značně odlišná (sladká, trávovitá, ovocná, čokoládová atd.). Mletá sušená paprika je kromě toho oblíbeným přírodním barvivem potravy. Všeobecně je známo, že syrová paprika je jedním z nejbohatších zdrojů vitaminu C. Jeho obsah je však značně závislý na jednotlivých druzích a odrůdách, kde mohou být až trojnásobné rozdíly. Méně je však známo, že plody papriky v době červenání obsahují až dvakrát více karotenu (provitamin A) než mrkev.
zdroj: časopis zahrádkář 9/94
