Rod muchovník (Amelanchier Media) z čeledi Rosaceae zahrnuje asi 25 druhů opadavých keřů nebo bohatě větvených stromků, z nichž má velká část jedlé sladké plody.
Původní oblastí rozšíření muchovníku jsou suché nížiny severního mírného pásu v Evropě, Severní Americe a v Asii. Většina druhů muchovníku miluje slunce, ale roste i v polostínu, ve vlhčích kopcovitých terénech, Amelanchier ovalis. se vyskytuje až v polohách okolo 2000 metrů nadmořské výšky.
Muchovník je znám hlavně jako okrasná dřevina tvořící dekorativní skupiny v parcích a zahradách, ale využívá se i jako ovocná dřevina. Snáší silně znečištěné ovzduší a je nenáročný na půdu (roste i na vysychavých vápenatých půdách), hodí se tedy k výsadbě v městských aglomeracích a průmyslových zástavbách. Je mrazuvzdomý a má hustý kořenový systém, takže rostliny jsou pevně zakotvené v půdě.
Podle druhu se vzrůst rostliny pohybuje v rozmezí od 1 do 10 m. Listy jsou 2-4 cm dlouhé, nedělené, střídavé, řapíkaté, celokrajné nebo ostře pilovité, sytě zelené nebo nazelenalé, na spodní straně filcovitě ochlupené. Podzimní vybarvení je výrazně žluté nebo červenooranžové.
Květy mají bílou až krémovou barvu, jsou pětičetné, s poměrně malými plátky, rozložené v řídkých hroznovitých květenstvích, která jsou nící nebo vzpřímená. Doba květu závisí na odrůdě a pohybuje se v rozmezí od března do června.
Plody některých druhů začínají dozrávat v červenci, pozdnější druhy zrají v srpnu. Plody muchovníku jsou malvičky velikosti hrachu, purpurové až černé barvy, často s modrofialovym leskem. Jsou šťavnaté, obsahují hojně tříslovin, leukoantokyanů a cukrů. V plodech není přítomen glykosid prunasin, který je však obsažen v ostatních rostlinných částech.
Plody se využívají jako běžná potravinářská surovina do kompotů, šťáv, želé nebo džemů – hlavně kvůli barvě. Suší se i mrazí pro další zpracování.
Rozmnožování
Muchovnřky se vysazují na jaře nebo na podzim jako pravokořenné keře množené dělením. Zřídka se roubují na hloh (Cratageus monogyna) nebo jeřáb (Sorbus aucupaha). Netrpí významnějšími chorobami ani škůdci, víceleté keře je však třeba zmlazovat. Druhy, které netvoří výběžky, množíme výsevem čerstvě vypraného osiva hned v srpnu, popřípadě stratifikovaným osivem v březnu. V zahraničí je muchovník již množen ve školkách, pro šlechtění odrůd byl většinou použit výběr z různých divokých druhů.
Výchozím materiálem pro holandskou odrůdu „Ballerina“ byl A. lamarckii F. G., který pochází z Kanady. Plody této odrůdy jsou až 12 mm v průměru, zpočátku světle červené, později tmavě fialové, obzvláště chutné. Od roku 1984 je v Kanadě ve zkoušení asi 20 výběrů severoamerického druhu A. alnifolia Nutt., který má plody velikosti okolo 8 mm. Prodávají se již odrůdy ‚Pem-bina‘ a ‚Smoky‘. Původně divoký druh A. ovalis Medik. (syn. A. vulgaris Moench.), pocházející z Evropy, je v kultuře pěstován již od 16. století. Má také velké (12 mm) příjemně sladké plody. Největší plody (až 18 mm) a nejvyšší vzrůst (až 13 m) má evropský druh A. laevis Wieg. A. spicata (Lam.) K. Koch je oproti tomu nejnižší z jedlých muchovníku (0,3-2 m), ale jeho plody jsou také poměrně velké (6-8 mm), šťavnaté a chutné.
