Rostlinná říše nám poskytuje ohromné množství užitkových druhů. Významné místo mezi nimi zaujímají i rostliny s ionizujícími nebo adaptogenními účinky. Na prvním místě je bezesporu ženšen, s kterým jsme se již seznámili.
Jsou zde však i další druhy, jejichž pozitivní účinek na člověka i hospodářská zvířata není rovněž zanedbatelný. Patří sem především Eleutherococcus senticosus, eleuterokok ostnitý, zařazený stejně jako ženšen do čeledi Araliaceae, aralkovitých. Planě roste v poměrně rozsáhlé oblasti východní Asie, kde je místním obyvatelstvem nazýván „čertův keř“ nebo „sibiřský ženšen“.
Eleuterokok ostnitý
Nepatří mezi staré tonizující rostliny, neboť oficiální lékařská věda objevila jeho mimořádné schopnosti až v 50. letech tohoto století, a to v bývalém SSSR, kde se hledala odpovídající náhrada za obtížně pěstovatelný ženšen. Velké přirozené porosty jsou ve smíšených i jehličnatých lesích v Přímořském a Chabarovském kraji, kde se také sklízí nejvíce kořenů. Z pěstitelského hlediska jde o poměrně nenáročný druh, který lze s úspěchem pěstovat i u nás, především ve vyšších polohách na půdách s dostatečnou zásobou vody.
Eleuterokok ostnitý je 1,5-3 m, výjimečně až 6 m vysoký keř, který má bohatě vyvinutý kořenový systém horizontálně rozvětvený ve svrchní vrstvě půdy. Tyto kořeny jsou poměrně tenké, cylindrické s celkovou délkou až 30 m. Nadzemní část tvoří velký počet (až 25) vzpřímených, světle šedých stonků, které se v horní části větví. Stonek a především mladé větve jsou pokryty velkým počtem štětin kolmo odstálých i natočených špičkou dolů.
Listy jsou dlouze řapíkaté s pětičetnou čepelí. Lístky jsou podlouhlé nebo eliptické, na okrajích dvojitě zubaté. Drobné květy vyrůstají v terminálních kulovitých okolících, kterých bývá na rostlině zpravidla 3-4 i více. V květenství se vytvářejí květy oboupohlavné i jednopohlavné. Oboupohlavné a samčí jsou zpravidla světle fialové, samičí žlutavé. Tyčinek je 4-6, semeník pětipouzdrý. Plod je suchá bobule vejcovitého tvaru, 7-10 mm dlouhá s velkým počtem plochých žlutých semen ve tvaru půlměsíce.
Listy a kořeny eleuterokoku obsahují různé druhy pryskyřic, flavonoidů, sacharidů a glykosidů, které se souborně nazývají eleutherosidy. Relativně vysoká je i hladina minerálních látek, především draslíku, fosforu a vápníku.
Od roku 1983 je u nás registrován lihový extrakt z kořenů eleuterokoku, který je běžně volně v prodeji v lékárenské síti pod názvem „Eleutherococcus extract“ (SNS). V registračním řízení jsou dva další preparáty, a to „Eleutherosan“ (ČR) a „Eleutherokokkus Lebensextrakť (SRN).
Používá se jich při fyzickém a psychickém přetížení organismu, k léčbě neurastenie, diabetu a některých forem rakoviny. Jsou vhodné i jako lék při rekonvalescenci po infekčních chorobách a nemoci z ozáření, po operacích a tuberkulóze. Zlepšují kondici a výkonnost, příznivě stimulují funkci pohlavních žláz. Významný je jejich adaptogenní účinek, neboť zvyšují odolnost organismu vůči nepříznivým činitelům prostředí, např. při práci ve velmi těžkých klimatických podmínkách, spojených s podchlazením nebo přehřátím organismu, při zacházení s toxickými nebo infekčními látkami.
V lidovém léčitelství se připravuje nejčastěji 20% lihový extrakt z kořenů, listů nebo plodů eleuterokoku. Užívá se 5 ml 3 x denně před jídlem po dobu jednoho měsíce podle typu diagnózy. Jinou formou je odvar získaný pětiminutovým varem jedné lžíce sušených kořenů v 0,5 litru vody. Doporučuje se užívat 15-30 ml tohoto odvaru 3x denně rovněž před jídlem.
Způsob pěstování tohoto druhu není dosud uspokojivě zpracován, neboť převážná část suroviny pochází z přirozených porostů v Rusku. Eleuterokok však nemá příliš vyhraněné nároky na půdu, je náročnější na vodu a světlo. V našich klimatických podmínkách snáší zimní teploty bez problémů, rašící rostliny však mohou poškodit pozdní jarní mrazíky. Jako u všech aralkovitých, tak i u tohoto druhu, mají semena nedostatečně vyvinuté embryo a klíčí většinou až druhým rokem, a to často až po stratifikaci. Lze jej však velmi dobře množit vegetativně. Jednou z možností jsou řízky, a to dřevité, které řežeme na samém počátku vegetace, nebo bylinné koncem června. Celkem úspěšně se množí kořenovými řízky, ale především odkopky.
Eleuterokok ostnitý kvete v našich podmínkách počátkem července, plody dozrávají v průběhu září. Kořeny se sklízejí nejdříve třetím rokem, a to v druhé polovině září, kdy mají nejvyšší množství obsahových látek. Sklízíme šetrně, aby bylo zajištěno přežití rostliny. Kořeny se po promytí v tekoucí vodě suší v sušárnách při teplotě do 70 °C.
Tuto tonizující rostlinu u nás pěstuje již celá řada zahradnických podniků, např. ADAVO Velký Osek, kde lze získat i potřebný pěstitelský materiál.
