Listové a košťálové zeleniny se pěstují především pro plně vyvinuté hlávky nebo růžice listů. Nemusí to však být jediný způsob jejich využití. V mnoha zemích, zejména s vlhčím klimatem, je zvykem pěstovat je brzo na jaře nebo pozdě na podzim jen pro mladé listy. Pěstují se za tím účelem v hustém sponu a listy se opakovaně seřezávají pár centimetrů nad zemí. Psali jsme o tom v článku Listové zeleniny neobvykle pěstované.

Po odříznutí dorostlé hlávky raného zelí nařízneme košťál křížovým řezem (vlevo) a získáme pak druhou sklizeň obrůstajících mladých listů (vpravo).
Mladé listy nebo malé neuzavřené hlávky se však dají získat i jiným, u nás nezvyklým způso-
bem. Spočívá v tom, že u raných odrůd zelenin, které vytvářejí hlávku, necháme po sklizni hlávky obrůst košťál, který zůstane v zemi. Metoda je to vhodná pro hlávkové zelí a hlávkovou kapustu, pro pe-kingské zelí, hlávkovou i rychlenou čekanku a pro hlávkový salát. Předpokladem je uříznout hlávku nikoliv těsně u země, ale nad zemí, aby se na košťálu zachovaly postranní spící pupeny. U zelí a kapusty to znamená asi 10 cm nad zemí, u salátu a če-kanky asi 2,5 cm. U druhů, které mají mohutnější tuhý košťál, jako je zelí a kapusta, se doporučuje po sklizni hlávky řeznou plochu křížově naříznout ostrým nožem a podpořit tak obrůstání. Pak se musíme starat hlavně o stálý dostatek vody. Košťály, poněvadž jsou dobře zakořenělé, velmi rychle vytvoří několik menších polouzavře-ných hlávek, většinou 3 až 4, které jsou velmi jemné. Jsou proto vhodné k jídlu za syrova. Po odříznutí těchto malých hlávek se mohou vytvořit i hlávky další.

Hlízu sladkého fenyklu sklidíme řezem poněkud výše nad zemí (vlevo) a později sklízíme obrůstající mladou nať ke kořenění (vpravo).
Je málo pravděpodobné, že by se tato „agrotechnika“ stala na zahrádce běžnou pro všechny rané odrůdy hlávkových druhů, které pěstujeme. Nebude se také zřejmě osvědčovat ve velmi teplém klimatu. Je však dobré o ní vědět, protože se leckdy může dobře hodit. Dají se tak využít rostliny, které měly méně kvalitní hlávky nebo u nichž hrozilo vybíhání do květu. Získá se užitek z rostlin, po jejichž sklizni jsme se nedostali k přípravě záhonu pro novou kulturu. Využije se – třeba jen krátkodobě – i omezené místo, pro které nemáme bezprostřední nový plán osázení. Může tak vzniknout i nová kombinace druhů ve smíšené kultuře: mezi obrůstajícími košťály se vyvíjí nová plodina. U zahrádkářů s velmi omezeným prostorem se tímto způsobem dají využít i zeleniny pěstované v nádobách.
Přečetli jste članek, teď ji můžete ohodnotit: