Zachraňme domácí švestka

V roce 1907 napsal nestor moravského ovocnářství František Suchý „Moravské ovoce“ a jeho mnohá doporučení o pěstování jsou aktuální dodnes, zvlášť pokud jde o nutnost hnojení, řezu, ochrany a péče ve školkařské výrobě. Dříve se stromy švestek hnojily skromně, ale urodilo se jich dostatek na koláče, knedlíky, k vaření povidel i na sušení, zvlášť na Valašsku, a zřejmě to pomáhalo udržet zdraví obyvatel. František Suchý uvádí, že v té době byl počet stromů švestek na našem území větší, než počet všech ostatních stromů dohromady a že podle úrovně pěstování švestek se současně posuzovala i kulturnost určitých evropských národů.
Domácí švestka pochází z Asie, ale na našem území se pěstuje od nepaměti. Vždy byla doprovázena Durancií popřípadě dalšími (Medůvky, Švestečky apod.). Při průzkumu sídlišť Velké Moravy se někteří archeologové naučili poznávat pecky lépe, než někteří naši ovocnáři. Domácí švestka, různé její odrůdy a klony, patří v současné době mezi nejvíce ohrožené, zvláště pro vysokou citlivost k šarce. Naproti tomu Durancie je považována za vysoce tolerantní až téměř rezistentní. Charakteristickým znakem plodů Durancií (Du) je, že se dužnina neodděluje od pecky, je málo kořenitá, ale velmi sladká. Plody se používaly podobně jako švestky, jen při vaření povidel se musela dužnina rozvařit a oddělit od pecky cezením. Zásadně se nepřidával žádný další cukr. Podle Kyncla je Du podnož vhodná pro meruňky, broskvoně a prakticky pro všechny ostatní „modré“ peckoviny. V Kunovicích na Valašsku se dodnes zachovala alej plodných švestek roubovaných na Du, která je zdravá a plodná do dneška. Pozdější literatura sice doporučovala Du jako velmi vhodnou k roubování, ale většina školkařského materiálu byla produkována na myrobalánech (Prunus divariegata) různých typů a klonů, většinou dovážených z Francie a dostatečně neselektovaných. Pokud jde o myrobalány (My), téměř všechny druhy se vyznačují velmi malými listy (jako nehet) a různobarevnými plody, ne většími než dva až dva a půl centimetru. Ve školkách rychle rostou, poskytují rovné kmínky, dobře se očkují a drží mízu. Již dříve bylo upozorňováno, že My se nehodí do vlhčích a těžších půd pro bujný růst a pozdní nástup do plodnosti (zvláště švestek), pozdější ukončování vegetace a sklon k namrzání. Dnes můžeme připojit i vysokou citlivost neselektovaných My k nákaze šarkou. Ta se projevuje u švestek na listech světlými kresbami a na plodech typickými propadlinami. Dužnina má červenohnědé zabarvení a vesměs nízký obsah cukrů i kyselin, takže plody z nakažených stromů mají až blátivou chuť, nehodí se na kvas a předčasně opadávají se stromů. Šarkou zachvácené švestky snadněji namrzají, vypadají neduživě a nelze s nimi počítat na plodnost.
V současné době se ukazuje, že kilometry alejí a výsadeb na mezích jsou nakaženy šarkou, neplodí již několik let a čeká je vykácení.
Čačanské pološvestky obsahují asi jednu polovinu cukrů, které dříve obsahovaly odrůdy Domácí švestky (karlátka). Je možno vidět stromky třeba jen pět let staré, ale s podrostem My, které ještě nezaplodiiy, ale mají příznaky stárnutí (podrost My) a budou trvale zdrojem nákazy šarkou. Znatelné příznaky na plodech a listech se nemusejí projevovat a tento nový virus může ohrožovat stromy víc, než náš původní.
Za dané situace by si vyspělejší zahrádkáři měli pomoci sami:

1 – z pecek Durancie vypěstovat semenáčky, nebo najít odkopky. Prozatím není známo, že by Du někdo selektoval, semenáčky poskytují opět plody Du.

2 – najít si v terénu v okolí ještě zdravé švestkové stromy a z nich odebrat rouby. U starších stromů se většinou šarka málo šíří, stromy bez příznaků lze najít na Valašsku i Slovácku. Rouby odebereme do vánoc a uchováváme ve vlhku v polyetylenovém sáčku, nejlépe v ledničce při teplotě okolo 0 °C. Roubujeme na jaře, obvykle v březnu po sejití sněhu. Očkování na Du se považuje za obtížnější – Du údajně rychle ztrátí mízu.

3 – menší tvary švestek lzepěstovat s mezi štěpováním podnože kmínku z trnky (Prunus spinosa), kterou opět můžeme považovat za vysoce odolnou šarce. Na takto vypěstovaném stromku bylo po přeroubování sklizeno letos první ovoce (Valašské Meziříčí) bez nejmenších příznaků šarky.

Uvedeným způsobem byl vypěstován další stromek, ze kterého byly opět sklizeny zdravé švestky (pološvestky) označené Lyčka, původem z Kroměříže. Pěstitel, který tyto rouby sehnal, má zájem uchovat oblíbené ranější švestky.

zdroj: časopis zahrádkář 9/94

Přečetli jste članek, teď ji můžete ohodnotit: