Nejmenší z šeříků

Obecně se v pěstitelské veřejnosti pokládají šeříky spíše za velké a nezvladatelné keře. Vyplývá to ze skutečnosti, že se ponechávají po celou dobu jejich života bez udržovacího řezu a na nevhodné podnoži – semenáči, proto jsou velké a zanedbané. Za posledních 30 let intenzivní práce předních šlechtitelů v USA, Kanadě i jinde ve světě, jsou uváděny do pěstování nové pozoruhodné hybridy šeříků malých tvarů. Existují botanické druhy a jejich selekce i kříženci mezi druhy, kteří dorůstají výšky od 120 do 150 cm. Tyto šeříky jsou vhodné pro menší až miniaturní zahrádky nebo alpína.

Meyerův šeřík

K nejpřednějším druhům zakrsle rostoucích šeříků patří Syringa meyeri schneider., a z něho vyselektovaný kultivar ,Palibin Zakrsle rostoucí šeřík Syringa meyeri (Meyerův šeřík), někdy chybně uváděný jako S. palibiana, byl poprvé objeven jako pěstovaná rostlina v zahradách ve Fengtai v provincii Henan, Čína. McKelvey S. D. se domnívá, že S. meyeri není původní botanický druh, ale že vznikl selekcí jako jiná forma Syringa pubescens. Jiní autoři považují aspoň v současné době S. meyeri za samostatný druh. Tento pomalu rostoucí šeřík dorůstá maximálně do výšky 120-150 cm, a je v našich podmínkách zcela mrazuvzdorný. Je velice vhodný pro malý vzrůst do menších okrasných zahrad, atriových zahrádek, větších alpín, na nízké živé plůtky, i pro pěstování v nádobách jako bonsaj. Je to rozkošný šeřík lehkého vzhledu, který na jaře každého upoutá bohatým květenstvím. Pohled na něho způsobuje radost a potěšení. Za příznivého počasí se může znovu objevit květenství ve zmenšené míře v pozdním létě. Poupata jsou purpurová, květ je tmavě Jilákový, jednoduchý, trubkovitý, čtyřcípý, velmi vonný, v jemných vzdušných latách. Keře jsou hustě ovětvené, kompaktního vzrůstu, kulovité, v pozdním věku široce rozložité. Listy malé, tmavě zelené, zakulacené, tuhé, což zvyšuje sadovnickou hodnotu rostliny i pro využití na nízké živé ploty. Keře nepotřebují řez, a pokud ano, jedná se o zcela výjimečný jemný zásah, většinou až po několika letech.

Syringa meyeri vhodný pro nízký živý plůtek

Šeřík se množí v červnu letními řízky, může se také očkovat na podnože vhodných botanických druhů. Kromě očkování přichází v úvahu zimní roubování „v ruce“ na podnože Ligustrum vulgare nebo L ovalifolium. I zde je možné využít k podnožím druhy šeříku S. reflexa, S. tomentel-la, S. pubescens, S. microphylia a další. Vypěstování pravokořenného šeříku je možné docílit pohřížením jednoletých až dvouletých výhonů do půdy. V dubnu zahrnuté výhony zpravidla do podzimu zakoření.

Syringa meyeri ,Palibin‘ byl použit pro křížení, z kterého vznikl krásný mezidruho-vý hybrid nazvaný ,Josee Je to kříženec mezi (S. patula x S. microphylia) x S. meyeri ,Palibin‘. Keř je o něco málo vyšší, jemného vzhledu. Poupata sytě růžová, květy jednoduché, {Hákové, čtyřcípé, trubkovité, příjemně vonné. Laty řídké, delší než jsou u S. meyeri ,Palibin‘ a s bohatším květenstvím.

Podobné příspěvky:

Bramboříky pěstování pro začátečníky Proč usychají túje? Druhy kapradin v ČR Růžová zahrada 2016 od 16.06. – do 19.06. v Lysé nad Labem Trvalky z jarních výsevů

Přečetli jste članek, teď ji můžete ohodnotit:

(3 hodnocení: 3,33 bodu z 5)

Loading...