Velkokvěté plaménky – Clematis

K nejkrásnějším popínavým rostlinám patří především velkokvěté plaménky – Clematis, jejichž květy září podle odrůd od máje až dlouho do podzimu a zdobí domovní zdi, ploty, sloupy, kmeny starých stromů, ozdobné mříže, pergoly, loubí i besídky desítky let.
Velkokvěté odrůdy plaménku patří, kromě pnoucích růží, k nejkrásnějším a nejobdivovanějším popínavým dřevinám. V jejich dnešním sortimentu jsou desítky odrůd s květy o průměru 10 až 15 i více centimetrů, ale i četné výpěstky s květy o trochu menšími, ale neobyčejně bohatě a dlouho kvetoucími, zpravidla od června do zámrazu.
Třebaže se v zahrádkách velmi často setkáváme s krásnými i letitými rostlinami, jež nás každoročně okouzlují bohatstvím květů, někteří méně zkušení zahrádkáři si stěžují na nepříliš úspěšné pěstování těchto rostlin. U plaménků je totiž neobyčejně důležité, abychom znali zařazení odrůd do jednotlivých skupin, podle nichž se řídí způsob ošetřování, hlavně řez, jímž se reguluje růst a tím i bohatá násada květů.
Raně kvetoucí velkokvěté odrůdy, které pocházejí od druhů Clematis patens a Clematis Florida, nesmíme stříhat v předjaří, neboť přinášejí květy pouze na starém dřevě. Zato později kvetoucí známé plaménky s nafialovělými květy – Clematis x jackmanii a odrůdu VILLE DE LYON řežeme každoročně už záhy v předjaří, dřív než začnou rašit, a to vždy až téměř u země, takže odspodu necháme několik málo pater oček. Tyto druhy právě z mladého dřeva přinášejí největší a nejkrásnější květy.

Velkokvěté plaménky zařazené do skupiny jackmanii (dále uváděné pod písmenem j.), se obvykle pnou do výšky tři až čtyři metry. Kvetou množstvím květů o průměru 10 až 12 cm, zpravidla od července do října, většinou tmavě fialovými nebo purpurově zbarvenými. U těchto plaménků se doporučuje každoročně v předjaří odstranit koňské dřevo, ve výšce asi 60 cm nad zemí.

Druhou skupinu plaménků tvoří odrůdy odvozené od druhu Clematis lanuginosa (I.), plaménku čínského původu, které dorůstají obvykle do výšky kolem dvou metrů. Jejich květy o průměru 10 až 20 cm se objevují od června do září a mají různé modré a fialové odstíny. Některé odrůdy kvetou i bíle. Všechny přinášejí největší a nejkrásnější květy hlavně v červnu a červenci. Plaménky z této skupiny vyžadují řez rovněž v předjaří, ještě než začnou rašit.

Ve třetí skupině, kterou tvoří odrůdy odvozené od druhu Clematis patens (p.), nacházíme též několik zajímavých výpěstků. Zpravidla dorůstají do výšky kolem čtyř metrů a přinášejí množství květů o průměru 10 až 15 cm, které rozkvétají v červnu, za příznivého jara ještě o několik dnů dříve. Tyto plaménky je třeba stříhat již záhy po odkvětu, aby měly dostatek času vytvořit pro příští rok nové květuschopné dřevo.

Snad nejznámější jsou plaménky odvozené od druhu Clematis viticella (v.). Různé odrůdy kvetou značným množstvím, sice trochu menších, zato pěkně vybarvených květů, obvykle od července do října. Tyto klematisy řežeme v předjaří, než se rostliny probudí k novému životu.  Zahradní velkokvěté plaménky vznikly křížením několika druhů, zejména C. viticella, C florida, C lanuginosa, C. texensis a C. jackmanii. Svého vrcholu dosáhla šlechtitelská činnost v letech 1860-1880, kdy se počet kříženců pohyboval kolem pěti set. Během následujících let však četné výpěstky upadly v zapomenutí nebo zmizely z kultur. Jackman (Wolking, Anglie) sám vyšlechtil asi sto velkokvětých odrůd Lemoine (Nancy, Francie) kolem 70, Noble (Sunningdale, Anglie) asi 60 a Cripps (Tunbridge, Wells, Anglie) asi 50 odrůd. Dnešní sortiment plaménků má kolem stovky odrůd, z nichž nejhodnotnější se běžně pěstují v našich specializovaných školkařských podnicích. Za zmínku stojí, že zejména v posledních letech byly v Anglii, Francii, Holandsku i Německu uvedeny na trh nové odrůdy velkokvětých i drobnokvětých plaménků, s nimiž se v brzké době setkáme i u nás.

Plaménky nejlépe prospívají ve slunné, v poledne trochu zastíněné poloze, v hlubší, výživné, dobře propustné zahradní půdě s obsahem vápníku. Rostlinám velmi vyhovuje pokrytí půdy po obvodu vrstvou vyzrálého kompostu, ze-tlelého chlévského hnoje, rašeli-ny i jiného humózního materiálu. Půdu nad kořeny plaménku lze rovněž zastínit předsadbou rozmanitých trvalek nebo nižších dřevin. V prvních letech po vysazení se doporučuje zimní přikrývka rostlin chvojím.