V poslední době se u nás nabízejí tykvová semena bez tvrdého osemení, označovaná nesprávně i jako loupaná. Jde o semena tykve olejně, někdy zvané bezslupká. Na rozdíl od všech ostatních, která mají zdřevnatělá osemení, u olejné tykve osemení nedřevnatí. Jeví se jako blanitá slupka, takže celá semena jsou jedlá bez úprav.
U nás pěstované tykve pocházejí ze střední Ameriky. Olejná tykev se vyvinula v Evropě. Významného rozšíření dosáhla v Rakousku. Již za hranicemi při průjezdu Moravským polem pozorujeme koncem léta polní porosty s dozrávajícími zelenožlutě žíhanými kulovitými plody. Nejrozšířenější je ve Štýrsku v rozsahu sedm tisíc hektarů, většinou na četných nevelkých plochách. Je pěstovaná pro vynikající stolní olej na saláty, získaný ze semen po domácku (Kernól).
Tykev olejná (Cucurbita pepo convar. citrullina var. styriaca) se tam vysévá v polovině května přímo na stanoviště v řadách 150 až 200 cm v přepočtené hustotě jedno až dvě semena na čtvereční metr. Spotřeba osiva je 10 g na 10 m2. Plazivé výhonky se rychle rozrůstají, takže na začátku července porost zakrývá půdu. Na rostlině zpravidla dozrává jeden plod. Tykve se sklízejí opožděně až na začátku října před prvním mrazem, kdy jsou plně vyzrálé. V malém se vyzrálá semena vybírají z rozříznutých plodů, ve velkém se mlátí na upravených mlátičkách. Z 10 m2 se sklízí 60 g semen, která obsahují 43 až 50 % oleje. Dužninu lze využít na kompot i k jiné úpravě.
Semena olejné tykve se pojídají v přírodním stavu, rozsekaná v různém pečivu. U nás je tato tykev úspěšná ve vinorodé oblasti, v chladnějších polohách bývá výnos semen menší. Tam je možno sázet předpěstované sazenice. Je třeba upozornit, že olejná tykev se snadno kříží s ostatními formami tykve obecné, jako jsou cukety, kabačky a patizony. V následující generaci se objeví dřevnaté osemení. Opylovači jsou převážně včely, které mají dolet až dva kilometry.
