Samotné jméno nepůsobí příliš přitažlivě. Ani botanické jméno není lepší -Rosa rugosa. Je odvozeno od povrchu listové čepele, která je typicky zbrázděná na rozdíl od hladkých listů ostatních růží. Přesto je list nezvyklý a pěkný. Tato růže je nám dobře známá hlavně z výsadeb kolem silnic a dálnic i z městských výsadeb u nás i v zahraničí.
Rosa rugosa Thunb je domovem na Dálném východě na severu Japonska, na Sachalinu a na východním pobřeží Asie od Kamčatky až po severní část Číny. Ze své vlasti si přinesla mnohé cenné vlastnosti. Snáší mrazy mnohem tvrdší než růže běžné v našich zahrádkách a je odolná vůči soli, která se v zimě sype na silnice. Ve své domovině dokonce roste i v místech zaplavovaných mořskou vodou. Kromě toho dobře odolává tak závažným chorobám, jako je padlí růžové a černá skvmitost, které dovedou často úplně zničit velkokvěté nebo pnoucí a sadové růže.
V zimě porosty růže svraskalé působí smutným dojmem svými málo větvenými výhony, pokrytými drobnými a hustými tmy. Ale už brzy z jara se keře rychle pokrývají svěžím listem, který je velký až 20 on, složený z pěti až devíti lístků. Kožovitý povrch čepele je zbrázděn drobnými rýhami a proto je jakoby svraštělý. Často je povrch pololesklý. Na listech bývají žlázky, jejichž silice vydávají příjemnou vůni.
Již koncem května začínají vykvétat na koncích výhonů první jednoduché květy, pět až devět centimetrů veliké, purpurové barvy. Zpočátku vykvétají ve shlucích, později jednotlivě. Vyskytují se rostliny i s bílými květy. Růže kvete celé léto, i když ne bohatě. Květ má těžkou výraznou vůni, odlišnou od vůně růží běžných.
Během léta se brzy tvoří velké kulovité šípky, které později zčervenají. Zpočátku jsou na keři šípky spolu s květy, později jsou samy ozdobou keře. Šípky mají silnou dužninu s vysokým obsahem vitaminu C a dají se dobře konzumovat, ovšem ne šípky od silnice, které jsou zamořené olovem a jinými škodlivinami.
Růže svraskalá, na rozdíl od jiných růží, snáší i kyselou půd-
ní reakci a je nenáročná na půdu i vláhu, vzhledem k dobrému kořenovému systému. Zastínění však nesnáší. Výškově jsou rostliny rozdílné od nízkých, plazivých až po keře vysoké přes dva metry.
Do Evropy byla tato růže dovezena až v roce 1796 z Japonska. Dlouho ale byla pěstována pouze v botanických zahradách. Šlechtitelská práce začala s tímto druhem v roce 1887 ve Francii a později v Německu a USA. Do konce století bylo již vyšlechtěno několik odrůd, z nichž se některé pěstují dodnes. S novým zájmem o pokryvné růže se uplatnily nejen staré odrůdy, ale začaly se šlechtit i nové. U nás byty vyšlechtěny některé odrůdy od druhu Rosa rugosa již ve třicátých letech šlechtitelem a pěstitelem růží Bohmem (Červánky, Růže Olivetská, Tolstoj). Od začátku osmdesátých let byla tato růže použita ke šlechtění ve VÚOZ v Průhonicích. Cílem šlechtitelské práce je rozšíření sortimentu růží do nepříznivých půdních a klimatických podmínek, odolných nejen k zasolení, ale i proti exhalátům. Velká proměnlivost ve výšce keře umožňuje vybírat i nízké a kompaktní rostliny.
Růže druhu Rosa rugosa vysazujeme tam, kde potřebujeme nenáročnou dřevinu, odolnou vůči kuchyňské soli, listovým chorobám a mrazu, s dobrou odnožovací schopností, dobrým zmlazováním i hustým otrněním, ale také s pěkným listem, květem a šípky. Dobře poslouží na svažitých pozemcích, k výsadbě živých plotů a dělicích pruhů, jako solitera nebo před vyšší keřové skupiny.
Růže Svraskalá
