Jde o poměrně častou otázku mnohých majitelů zahrad. Tento problém může mít celou řadu příčin – podívejme se na ně společně s odborníkem.
Túje patří mezi nejčastěji pěstované jehličnany na zahradách. Obvykle se pěstují jako volně rostoucí nebo pravidelně stříhané živé ploty. Aby živý plot co nejdříve plnil svoji funkci, sázejí se nejčastěji stromky vysoké 100 – 120 cm. Pro jejich zakořenění je důležité, v jakých podmínkách do té doby rostly. Pokud rostly celou dobu v kontejnerech, obvykle se na novém stanovišti ujímají dobře. Když ale vysadíme zejména starší rostliny, které rostly ve volné půdě, musíme počítat s určitým výpadkem rostlin. I při jejich opatrném vykopání dochází k částečnému narušení jemných kořínků, které stálezeIe-ným rostlinám potom chybějí k dostatečnému zásobení rostlin vodou a živinami. Na rozdíl od dřevin opadavých, u kterých můžeme nadzemní část při výsadbě redukovat, stálezelené dřeviny – a jehličnany zejména – nezkracujeme. Proto je výhodnější a jistější, i když dražší, vysazovat jen túje pěstované v kontejnerech. Další výhodou tohoto způsobu je, že se nejsme vázáni na jarní či podzim-nítermín výsadby a při dostatečné zálivce můžeme dřeviny sázet i v létě.
Malý životní prostor
Několik let po výsadbě se živý plot postupně zapojí a sousedícím rostlinám se logicky zmenší životní prostor. Do přehoustlých korun tújí se dostává méně světla a dochází k postupnému žloutnutí, hnědnutí a prosychání bazální části stromu. Jde o přirozenou fyziologickou reakci rostlin, proto je v tomto případě aplikace chemických přípravků proti domnělému napadení houbovými chorobami zbytečná. V ojedinělých případech, za extrémně vlhkých klimatických podmínek, skutečně může dojít k houbové infekci, která bývá doprovázena žloutnutím a odumíráním jednotlivých větviček, přičemž infekce postupuje od bazálních částí větví. Původce onemocnění ale obvykle zjistíme až po odumření větví, a ani v tomto případě by nebylo ošetření fungicidy nijak účinné, protože jde o onemocnění způsobené špatnými pěstitelskými podmínkami.
Větvička túje poškozená lýkokazem jalovcovým
Nevyrovnaná výživa
Žloutnutí, hnědnutí a prosychání dřevin odspodu může nastat rovněž při nedostatku, ale paradoxně i při přebytku živin v půdě. Nedostatek živin můžeme nahradit pravidelnou aplikací granulovaných nebo kapalných hnojiv v první polovině vegetačního období. Opačný extrém je nejen nadměrné používání hnojiv, ale také jejich aplikace ve špatnou dobu. Hnojiva s obsahem dusíku je třeba aplikovat na jaře, další dávku je možné dodat ještě koncem června. Při pozdější aplikaci dochází k nejen k prodloužení vegetace, ale hlavně k horšímu vyzrání dřeva, což má za následek jeho malou odolnost vůči silnějším mrazům v zimě.
Mrazuvzdornost tújí můžeme naopak posílit aplikací jednosložkových draselných hnojiv, například síranem draselným, a to na konci srpna či v září.
Fyziologické hnědnutí a prosychání větviček túje
Nevhodné prostředí
Ve městech a v obcích se často túje vysazují jako veřejná zeleň na kraje cest a silnic, kde mají za úkol vytvořit protihlukovou a protiprašnou bariéru. Většinou tuto funkci zvládají bez problémů. Pokud jsou ale vysazeny v těsné blízkosti komunikací, které se v zimě solí, také v tomto případě spodní větve tújí často hnědnou a zasychají.
Působení škůdců
Vstupní otvor chodbičky škůdce.
Odumírání větviček může mít na svědomí i řada škůdců. Túje může oslabit štítenka jalovcová, která škodřsáním na větvičkách. Nápadnější příznaky ve formě nerovnoměrného odumírání větviček jalovců, tújí a cypřišků má na svědomí lýkokaz jalovcový (Phloeosinus thujae). Je to malý brouček velký jen 2 mm, s hnědočerným válcovitým tělem. V letních měsících se prokouše do slabších větviček u jejich bází a vykouše v nich krátkou chodbičku. Takto poškozené větvičky žloutnou, hnědnou a při silném větru ze stromů opadávají. Popsané příznaky jsou jen žír, protože ve slabých větvičkách se larvy nemohou vyvíjet. Vývoj larev probíhá pod kůrou stromů a silnějších větví. Většinou napadají jen oslabené a přestárlé stromy, které by zakrátko stejně odumřely. Tento škůdce má za rok jen jednu generaci, brouci se rojí od května do konce léta. Jde o poměrně dlouhé období, kdy mohou brouci napáchat rozsáhlé škody. Škůdce se objevil teprve nedávno a metodika zásahu ještě není přesně daná. Pozorný pěstitel by měl svoje jalovce, cypřišky a túje pravidelně kontrolovat a v případě zjištění požerků nebo suchých větviček s chodbičkou ošetřit prostředky proti žravým škůdcům, jako je Actara 25 WG, Calypso 480 SC, Karate Zeon 5 CS, Mospilan 20 SP, Talstar 10 EC. Postřiků by mělo být několik, přibližně ve čtrnáctidenních intervalech.
Vyžraná chodbička lýkokaze škůdce.
FOTO: Flóra na zahradě
Ing. J. Matlák, časopis Flóra na zahradě
