Okrasné ovocné stromy už od pradávna přispívaly k půvabu i charakteru krajiny naší vlasti. Záznamy o tom sahají až tisíc roků zpět a hovoří se v nich, že u Slovanů velkou část stromoví tvoří v krajině jabloně, hrušně a slivoně.
Rolnické ovocné zahrady měly později svůj estetický i užitkový význam a ovocný sad byl téměř u každé usedlosti. Od nepaměti ovocné stromy spoluvytvářejí půvabný ráz české krajiny a mají nemalý podíl na biologické rovnováze. Dříve se pěstovaly především vysokokme-ny. Jejich budoucnost je dnes neradostná, neboť se především musíme rozloučit s ovocnými stromořadími podél silnic. Solení vozovek jim znemožňuje život a protože stromy v dnešních výsadbách jsou poměrně nízké, brání volnému rozhledu řidičů motorových vozidel, takže snižují bezpečnost silničního provozu. Ovšem ani ysokokmeny nestačí eliminovat vysoký obsah škodlivin ve výfukových plynech, především sloučenin olova, které narušují zdravotní nezávadnost plodů. Proto se ustupuje od silničních stromořadí a přechází se na plantážní pěstování zákrsků, které se dají snáze česat, mají jakostnější ovoce a jejich pěstování je rentabilnější. Sady zákrsků nám rovněž příznivě ovlivňují vzhled krajiny i její mikroklima a jsou dostatečnou náhradou za sady vysokokmenů. Dnes, kdy ozeleňuje-me i malé dvory usedlostí, se uplatní volně rostoucí, nebo tvarované zákrsky k zakrytí nevzhledných stěn nebo jiných nežádoucích pohledů, zkrášlí nám nejbližší okolí bytu a přinesou pěknou úrodu jakostního ovoce.
Ve velkých ovocných zahradách bývalých statků a u větších chalup, budou zřejmě zákrsky převládat a vytlačovat postupně snad i polokmeny, pro snadnější česání, jakostnější ovoce a vyšší sklizně.
Zdálo by se tedy, že z pěstitelských důvodů vysokokmeny ovocných stromů zcela vymizí z naší krajiny. To by jistě byla škoda. Vezměme si třeba prostor u chalupy. Chalupář vždy hledá romantické prostředí pro odpočinek a uklidnění. Pracně a často nákladně oprošťuje svou chalupu od všech nevhodných stavebních úprav, aby se co nejvíc přiblížila prostředí doby minulé. Tímto prostředím ale nemůže být jen budova a její interiér, ale také bezprostřední okolí, především bývalý hospodářský dvůr a předzahrádka. Na větším dvoře by měl mít své místo ořešák. Ořechy není třeba česat, ba ani klátit – spadnou samy a nic se jim nestane. Vůně silic tohoto stromu příjemně ovlivní prostředí a odpuzuje nežádoucí hmyz, především dotěrné mouchy. Na dvorech bývalých usedlostí nacházejí ořešáky dobré podmínky k růstu. Do zahrádek se nehodí.
Okrasné stromy
Z ovocných stromů mají nejkrásnější olistění poměrně malé kulovité koruny višní. Dlouho drží list a jsou to stromy poměrně nízké. Jejich česání je sice pracné, ale nízká koruna je usnadňuje. Protože jsou to stromy často cizosprašné, vysazujeme různé odrůdy s různou dobou zrání. Při dvou až třech stromech nebude jejich očesání pro rodinu chalupáře žádným problémem. Višeň je strom velmi ozdobný, který nevyžaduje mnoho místa, ani tolik nestíní. Proto se může dobře uplatnit i v rohu větší předzahrádky, pokud je v půdě dostatek vápna.
Nízký strom s menší korunou je i švestka Domácí, která snese i podmáčené stanoviště. Nejlahodnější a největší jsou plody v místech s relativně vysokou vzdušnou vlhkostí. Velmi snadno se dá česat a dříve bývala chloubou našeho ovocnářství. Pozornost si zaslouží i pro všestranné využití v kuchyni. Na stromě vydrží i delší dobu po dozrání. Ve vhodných podmínkách vždy měl a má ovocný sad čtvrtkmenů a polokmenů, popřípadě i vysokokmenů švestek své opodstatnění a výhody.
Mohutné soliterní ovocné stromy ve volné krajině neplnily jen funkci hospodářskou a produkční, ale pomáhaly vytvářet i biologickou rovnováhu krajiny. Ovoce z nich, většinou spadlé, konzumovala především zvěř a prospěch z nich měl i užitečný hmyz, zejména včely v době květu. Okrasné stromy se tehdy nevysa-zovaiy jen pro hospodářský význam, ale i ke zkrášlení krajiny.
V naší vlasti stále ještě nacházíme dostatek míst pro výsadbu mohutných ovocných stromů, třeba i planých, které mohou zkrášlit naši přírodu a zachovat jí půvabný charakter české krajiny. Na jakékoliv nevyužité půdě, rozcestí polních cest, u pískoven, lomů, na okrajích remízků – tam všude mohou ovocné stromy rozvinout na jaře svou kvetoucí korunu a přispívat k ozdravění ovzduší. Ovocný strom s vyšším kmenem byl vždy nenahraditelnou ozdobou krajin naší vlasti a proto si zaslouží, aby mohl tento úkol plnit k prospěchu nás všech i nadále a to v místech, která jsou pro to i dnes vhodná.
zdroj: časopis zahrádkář 12/94
