Pro biologický způsob zahrádkaření je charakteristické, že namísto úhledných záhonů, kde po vypletí a zalití kontrastují s hladkým povrchem půdy zelené vyrovnané řádky rostlinek, je povrch půdy stále zakrytý méně vzhlednou, ale účelnou ochrannou vrstvou nastýlky. Je třeba dbát na to, aby ochranná vrstva nebyla nějak narušená, protože se v těchto místech ihned začnou objevovat plevele jako přirozený pokryv půdního povrchu. Mulčování neboli nastýlání není tedy žádný nový vynález, příroda si tak počíná odjakživa.
PŘEDNOSTI NASTÝLKY
Mulčování má příznivý vliv na půdu i na rostliny.
V půdě uchovává teplo, vláhu a pomáhá udržet správnou strukturu. Chrání povrch půdy před deštěm a větrem. Pod nastýlkou vzniká příznivé mikroklima, které vyhovuje mikroorganismům a veškeré půdní fauně, která navíc není rušena stálým kypřením půdy. Na-stýlka organickým materiálem jí zajišťuje dostatečnou výživu, přičemž dochází k uvolňování živin pro rostliny a zvyšuje se obsah humusu v půdě. Kulturní rostliny mají pak zajištěn rovnoměrný přísun uvolňovaných živin a výborné podmínky pro svůj růst a vývoj. Kromě toho nastýlka brání v růstu konkurenčních plevel-ných rostlin, a tím zůstává rostlinám k dispozici veškerá vláha a živiny.
JAK A ČÍM NASTÝLAT?
Především je nutno si uvědomit, že plocha, kterou budete nastýlat, musí být čerstvě vypletá, kyprá a vlhká.
Veškerý organický materiál, kterým budete nastýlat, je třeba předem rozsekat na malé kousky nebo ještě lépe rozdrtit drtičem zahradních odpadů. Čerstvý materiál je třeba rozprostírat jen v tenkých vrstvách, aby nedocházelo k jeho uléhání. Pamatujte, že pod nastýlkou probíhá neustálá humifikace, tj. rozklad aerobními mikroorganismy, které musí mít dostatek kyslíku. Pouze suchý materiál, který je dostatečně prodyšný, se může nastýlat ve vyšší vrstvě.
K nastýlání je nejvhodnější posekaná tráva. Stejně se mohou jako nastýlka použít vytrhané mladé jednoleté plevele, nikoli ovšem v květu nebo dokonce se semeny, dále listy zeleniny nebo krátce posekaná sláma.
Posekaná tráva k nastýlání
K nastýlce je vhodná také drť z kůry stromů nebo rašeli-na, ta však pouze s přídavkem vápníku, jinak by okyselila půdu. K zakrytí povrchu záhonů dobře poslouží i rychlokompost, připravený tepelnou metodou v kompostéru. Na podzim se kromě obvyklých materiálů přidává ještě další organická nastýlka, například listí, hrachovina, bramborová nať apod., ovšem zase rozmělněná, rozsekaná nadrobno nebo rozdrcená. Na prázdné záhony se také ještě může navrstvit poslední posekaná tráva nebo vypletý plevel.
Kromě nastýlání organickou hmotou se používají i některé jiné materiály. Donedávna bylo módou používat jako nastýlku černou polyetylénovou fólii, jejíž hlavní předností je, že zabraňuje růstu plevelů a půda pod ní bývá prohřátá. Se zadržováním vláhy je to již horší, protože je obtížné rostliny pod fólií dostatečně zalévat. Černá fólie se osvědčuje
při pěstování jahod, protože plody zůstávají suché a čisté.
Hodně se používá černá netkaná mulčovací textilie, která se prodá. Propouští závlahovou vodu a vzduch, ale zabraňuje výparu vláhy z půdy i růstu plevelů. Má také delší životnost než fólie.
Mulčování fólií nebo textilií má mnoho výhod. Nevýhodou těchto materiálů je, že půdu nijak neobohacují a mají také omezenou životnost.
Nastýlka, ať již organickým nebo jiným materiálem, je jedním z hlavních bodů programu přírodního zahrádkaření, prospívá zahradě a přitom šetří práci zahrádkáře.
