Molice a ochrana proti nim

Vzhledem k příznivým povětrnostním podmínkám v letních měsících uplynulých let, došlo místy ke škodlivému rozmnožení molice také ve venkovních podmínkách na kulturních rostlinách i na plevelích. Povězme si proto, zda mohou tyto „venkovní“ molice přezimovat mimo skleník a jakým způsobem snižovat jejich výskyt, stejně jako výskyt obávaného druhu – molice bavlníkové (Bemisia tabaci) ve sklenících. Tato molice k nám byla zavlečena okrasnými rostlinami z dovozu. Molice patří mezi stejnokřídlý hmyz. Dospělci připomínají drobné 1 až 2 mm dlouhé bílé motýlky s trhavým letem. Jejich tělo, pokryté jemnými zrníčky bělavého vosku, vypadá jako posypané moukou. Latinské jméno čeledi molicovitých (Aleurodidae) pochází z řeckého aleuron – mouka. Jejich bodavé ústní ústrojí je uzpůsobeno k sání rostlinných šťáv.

Molice

Vývojový cyklus molic prochází několika stupni: vajíčko, tři stadia larvy (nymfy), pupárium a dospělec. Samičky molic kladou obvykle na spodní stranu listu hostitelské rostliny podélně oválná vajíčka, která jsou k pokožce listu uchycena krátkou stopkou. Z nich se líhne asi po týdnu (podle teploty prostředí) první stadium ploché vejco-vité pohyblivé nymfy. Ta aktivně vyhledává vhodné místo k sání, do vzdálenosti několika centimetrů od místa vylíhnutí a přichytí se k podkladu pomocí voskového lemu, který vylučuje po obvodu těla. Postupně dochází k redukci končetin a nymfa je nadále nepohyblivá. Po dvojím svlékání se z třetího stadia nymfy vyvine pupárium, klenutý oválný útvar často se zesíleným obvodem, který lze přirovnat ke kukle, například brouků. Pupárium je důležité pro určení druhu molice. Během několika dnů se v něm vyvíjí dospělý okřídlený hmyz, který vylézá ven otvorem ve hřbetní části.

Samičky molic mohou snášet i neoplozená vajíčka, z nichž se líhnou buď jen samci nebo jen samice. Délka vývojového cyklu závisí hlavně na teplotě a vlhkosti prostředí i na druhu hostitelské rostliny.

U nás žije asi dvacet druhů molic, z nichž některé napadají jen jeden druh rostliny (monofá-gové), některé skupiny botanicky příbuzných druhů (oligofágové) a některé velký počet vzájemně nepříbuzných rostlinných druhů (polyfágové). Většina těchto druhů molic žije volně v přírodě na divoce rostoucích druzích rostlin, je schopna venku přezimovat a obvykle nepůsobí škody na kulturních rostlinách. Snad jen molice vlaštovičníková, (Aleurodes proletella), která napadá vlašto-vičník a brukvovité rostliny, může působit škody na košťálové zelenině, pěstované venku i ve skleníku. Dospělci této molice jsou nápadní třemi (řidčeji dvěma) tmavými skvrnami na křídlech.

Ochrana proti molici vlaštovičníkové

Proti molici vlaštovičníkové na košťálové zelenině je možno použít tyto postřikové insekticid-ní přípravky: ACTELLIC 50 EC v koncentraci 0,2 %, AMBUSH 25 DP a AMBUSH 25 EC vždy v koncentraci 0,05 %, BASUDIN 60 EC v koncentraci 0,1 % a DlAZINON 60 EC v koncentraci 0,1 %. V uzavřených prostorách lze rovněž použít zadýmování přípravkem AMBUSHFOG. Vždy je nutno dodržet předepsanou ochrannou lhůtu po použití přípravků a dbát dalších pokynů uvedených na obalu.

Jako škůdci jsou však známí spíše u nás nepůvodní zavlečené polyfágní druhy molic – molice skleníková (Trialeurodes vaporariorum) a molice bavlníková (Bemisia tabaci). Rovněž ony mohou v letním období působit škody i na venkovních kulturách v okolí skleníku, jsou to však teplomilné druhy, které nemohou mimo skleníky přečkat středoevropskou zimu.

Molice skleníková pochází pravděpodobně ze Střední Ameriky a je častým dominantním živočišným škůdcem v porostech skleníkových rajčat, okurek a paprik. Z okrasných rostlin dává přednost rodům Azalea, Calceolaria. Euphorbia, Fuchsia, Pelargonium a Verbena. U nás je k ochraně okrasných rostlin a zelenin proti molicím povoleno několik chemických přípravků. Také je zde možnost ochrany pomocí vosičky Encarsia formosa.

Ochrana proti molici bavlníkové

Mnohem obtížnější je ochrana proti molici bavlníkové. Tento druh pochází z oblasti Středomoří a postupně se rozšířil do subtropických a tropických oblastí všech světadílů, kde je vážným škůdcem, zvláště na tabáku a bavlníku. Asi ve druhé polovině osmdesátých let se molice bavlníková začíná šířit do evropských skleníků. Zde napadá zejména rajčata, papriky, okurky, salát a z okrasných rostlin hlavně Euphorbia pulcherrima, (vánoční hvězda), Gerbera a Hibiscus. Celkem bylo popsáno asi pět set rostlinných druhů ze 74 čeledí, které mohou být napadeny molici bavlníkovou. Evropská a středozemní organizace ochrany rostlin (EPPO) zařadila tuto molici do seznamu karanténních organizmů a doporučuje kontrolovat její výskyt v dováženém zboží rostlinného původu.

Odlišnost tohoto druhu od molice skleníkové je především v délce vývojového cyklu, který je u molice bavlníko-vé kratší, což vede ke snadnějšímu vzniku odolnosti proti přípravkům na ochranu rostlin. Dosud byla zjištěna odolnost několika populací škůdce proti pyrethroidům a organickým sloučeninám fosforu, ale i k morforegulátoru buprofezine, který je účinnou látkou přípravku APPLAUD, povoleného proti molicím i u nás. Oba druhy se mohou vyskytovat ve skleníku společně a pokud se u každého vyvine odolnost proti odlišným přípravkům, chemická ochrana se ještě více komplikuje. Avšak ani biologická metoda ochrany pomocí vosičky, použitelné proti molici skleníkové, působí na molici bavlníkovou nedostatečně a vyžaduje odlišný způsob zavádění (introdukce) do porostu. Pupária molice bavlníkové, parazitovaná vosičkou jsou jantarová, na rozdíl od černých parazitovaných pupárií molice skleníkové.

Tyto problémy v ochraně proti molici bavlníkové způsobují, že pokud se ve skleníku rozmnoží, lze se jí zcela zbavit jen obtížně. Zpravidla je nutná likvidace pěstovaných rostlin i zaplynování a dezinfekce prázdného skleníku. Proto je velmi důležité zabránit zavlečení této molice do skleníku a nově nakoupené rostliny ještě před umístěním do skleníku pečlivě zkontrolovat, zda nejsou napadeny molicemi. V Evropě je molice bavlníková rozšiřována hlavně na pryšci Euphorbia pulcherrima. V této souvislosti je vhodné upozornit na chování dospělé molice bavlníkové, která po vylíhnutí z pupária často zůstane na spodní straně listu, na němž se vylíhne. Molice skleníková naproti tomu po vylíhnutí vyletuje na vrcholky rostlin, takže ji lze snáze v porostu zjistit i při slabším napadení. Proto je nutné při přejímce materiálu prohlížet pozorně i spodní strany listů v nižších partiích rostlin. Další nepříznivou vlastností molice bavlníkové je její schopnost přenášet asi šedesát rostlinných virů, které napadají kulturní rostliny.

Molici bavlníkovou lze od skleníkové dobře rozlišit podle některých charakteristických znaků na pupáriu, určení však vyžaduje stereomikroskop a určitou zkušenost. V případě rozlišování těchto druhů je možno se obrátit na příslušné Okresní nebo Oblastní správy ochrany rostlin Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského, které určí škůdce bezplatně.
V prevenci před zavlečením molice bavlníkové je důležité zachovávat hygienu ve sklenících a v jejich okolí, to je včas likvidovat různé zbytkové porosty hostitelských rostlin molic a dbát na pravidelné odstraňování plevelů ve sklenících i mimo ně. Jen tímto souhrnným postupem je možno se vyhnout problémům spojeným s uplatňováním ochranných opatření proti tomuto nebezpečnému škůdci.

Jako škůdci jsou však známí spíše u nás nepůvodní zavlečené polyfágní druhy molic –  skleníková (Trialeurodes vaporariorum) a bavlníková (Bemisia tabaci). Rovněž molice mohou v letním období působit škody i na venkovních kulturách v okolí skleníku, jsou to však teplomilné druhy, které nemohou mimo skleníky přečkat středoevropskou zimu.