Kdo z čtenářů by neznal onu bájnou rostlinu – „kořen života“ nebo „všehoj pravý“ – využívanou v orientální medicíně více než pět tisíc let. Je však málo těch, kteří vědí o zásadách jeho pěstování a využití. Na našem trhu navíc stále chybí široká škála výrobků ze ženšenu, které mají prokazatelně léčivé i ionizující účinky.
Panax ginseng, ženšen pravý, z čeledi Araliaceae, aralkovitých, planě roste na jihu Dálného východu, v severovýchodních provinciích Číny a v Koreji v horské oblasti poblíž města Kesongu. Na území Ruska je rozšířen v Ussurijské a Přímořské oblasti a v jižní části Chabarovského kraje, a to v hlubokých horských lesích, nejčastěji smíšených. Protože ženšenu ve volné přírodě hrozí vyhynutí, je snaha o jeho pěstování, což však není vůbec snadná záležitost. Staré čínské přísloví říká, že „je lehčí vycvičit starého tygra, než vypěstovat kořen ženšenu“. I přes tuto skutečnost se tato vzácná rostlina začíná pozvolna objevovat na plantážích a v zahradách i mimo oblast původu, bývalé Česko nevyjímaje.
Bylina s vytrvalým mrkvovitým kořenem, který může dosáhnout vysokého věku (několika desítek až sta let).
Podzemní část ženšenu tvoří kromě kořenu i kořenový krček, na kterém se nacházejí jizvy po každoročně na podzim odumřelých lodyhách a také jeden nebo několik pupenů, z nichž na jaře vyrůstají lodyhy nové. Nadzemní část tvoří většinou pouze jediná lodyha 300 až 700 mm vysoká, ukončená růžicí 3-7 dlouze řapíkatých, zpravidla pětičetných listů. Květenství je okolík složený z 5-40 drobných zelenobílých květů. Plodem je šťavnatá, jasně červená bobule s 1-3 plochými tvrdými a světle žlutými semeny.
Kořen ženšenu
Kořen ženšenu obsahuje celý soubor látek, většinou terpenických. Nejvýznamnější jsou však glykosidy, kterých bylo již izolováno čtrnáct a jsou nazvány ginsenosidy. Minerální složení je charakterizováno značným obsahem draslíku, fosforu, vápníku, sodíku, železa, ale i množstvím rozličných mikroelementů. V čínské medicíně se ženšen používá v prevenci a terapii téměř proti všem chorobám. Preparáty stimulují centrální nervovou soustavu a mají blahodárný vliv na celý organismus. Upravují narušené funkce jednotlivých orgánů a zvyšují imunitu. Mají tedy velmi široký záběr terapeutického působe-
ní a mohou se používat i dlouhodoběji.
Pěstování ženšenu je však velmi obtížné, jakoby příroda tímto způsobem vyvažovala jeho mimořádné schopnosti. Semena po dozrání nemají zcela vyvinutý zárodek a musí podstoupit dlouhodobou stratifikaci ze specifických teplotních podmínek. Vyžaduje téměř panenské půdy, hluboko zpracované, bohaté humusem vzniklým z tlejícího listí. Je náročný na vláhu, ale půda nesmí být zamokřená. Roste pod příkrovem stromů a keřů, tedy v zastínění. Silné osvětlení narušuje jeho fyziologické procesy a rostlina hyne.
Z uvedených nároků vyplývá, že při plantážním pěstování to, kromě jiného, znamená speciální přípravu substrátu a jeho dezinfekci, pěstitelských záhonů s vybudovanou drenáží a stínícím zařízením. Při nekvalitním substrátu nebo trvalejším zamokření se na kořenech objevuje „bronzová“ hniloba, proti které není dosud účinná ochrana.
Kromě pravého ženšenu se pěstují i další druhy, hospodářský význam však mají pouze dva z nich. Panax quinquefolius, ženšen severoamerický, pochází z východní části USA, kde roste na lesnatých svazích horských roklí a rozsedlin, na zastíněných místech s humózní a dobře provzdušenou půdou, v převážně listnatých lesních porostech. Dnes se pěstuje kromě USA (např. ve státě Illinois) i v Číně, Japonsku, Kanadě a jinde. Je méně náročný na pěstování, obsah účinných látek je obdobný jako u předcházejícího druhu, avšak asi 3 x nižší. Panax pseudoginseng, ženšen nepravý, roste v oblasti severní Indie, v Thajsku, Indočíně a značné části jihozápadní Číny, a to ve výškách 1500-3000 m nad mořem v listnatých lesích. Dnes se hojně pěstuje především v jihovýchodní Asii, např. ve Vietnamu.
