Blog vše o zahradě

Houbaření v lednu

Houbaři v lednu vaří z hub, které si v houbařské sezoně zakonzervovali, usušili, nasolili, sterilovali nebo zmrazili. Připravují z nich nejrůznější pokrmy, dávají houby do polévek, omáček i do kuby, hubníků nebo houbovců, jak se nazývaly staročeské houbové pokrmy. Co houby čerstvé? Nemám na mysli pěstované žampiony nebo hlívy ústřičné, které lze nyní koupit téměř v každém období. Můžeme v přírodě najít ještě čerstvé houby? Ale ano! Ovšem jen v přestávkách, když nemrzne. Potom některé druhy „zimních“ hub lze nalézt i v lednu. O známé „vánoční“ houbě penízovce sametonohé jsme již psali. Dnes chceme upozornit na drobné, milé houbičky, které lze i v zimě nalézt a dobře uplatnit do polévek nebo omáček. Jsou to pení-zovky, rostoucí na šiškách. Nejznámější je penízovka smrková (Strobilurus esculen-ří/s/Wulf.: Fr.) Sing. Roste i v zimě v nížinách i na horách, ve smrkových lesích, na starých šiškách. Na jedné šišce je často vícero malých plodniček. Okrově hnědé kloboučky jsou tenké a záhy ploše rozložené. Pod kloboukem vidíme dosti husté bělavé lupeny. Klobouček sedí na tenkém, hladkém, hnědožlutém třeni (tříňku), který bývá pod zemí prodloužen v chlupatou část, vycházející ze šišky. Plodničky, vyrůstající přímo ze šišky, tuto část nemají. Dužnina těchto houbiček výrazně nevoní ani nechutná, ale v polévce se uplatní dobře. Na obrázku je také penízovka provázková (Strobilurus Coni-genus/Pers.: Fr.) Gulden. Její plodničky se vyskytují většinou samostatně a jsou ještě útlejší než u penízovky smrkové. Světle okrový klobouček sedí na tenkém, hladkém, žlutook-rovém třeni, který v zemi pokračuje chlupatou částí, někdy i dosti dlouhou, která vyrůstá ze šišky. Lupeny jsou bělavé a také dosti husté. Roste v zimě a za časného jara na šiškách ponořených v zemi, a to pod borovicemi. Pro zahrádkáře může být zajímavé, že se tyto penízovky mohou pěstovat i doma v truhlíku, společně s květinami nebo travou. Staré šišky, na nichž už houbičky rostly, dáme do truhlíku se zeminou a přikryjeme mechem. Udržujeme vše vlhké a časem můžeme „sklízet“.

zdroj: časopis zahrádkář 1/96