Pěstování čekanky salátové
Čekanku lze vysévat v oblastech, kde nadmořská výška nepřesahuje 450 m. Ve vyšších polohách bývají půdy mělké a nekvalitní a není zde zaručena správná délka vegetační doby. Čekanka vyžaduje půdy lehké, hlinitopísčité s půdním profilem aspoň 25 až 30 cm. V těžkých půdách tvoří kořeny krátké, se silnými postranními kořeny. Ty se obtížně sklízejí, bývají při sklizni často poškozovány a pro rychlení jsou méně vhodné. Na výživu má čekanka obdobné nároky jako mrkev. V osevním postupu se řadí zpravidla až do třetí tratě, to znamená, že se na pozemek vysévá až třetí rok po hnojení chlévským hnojem. Opatrně hnojíme dusíkem, neboť při větších dávkách vytváří čekanka mohutný chrást na úkor kořenů, kořeny se špatně skladují (hniloby) a výsledky rychlení jsou špatné.
Výsev čekanky
Výsev čekanky, zejména v nížinách, je možné posunout do první dekády června. To umožní pěstiteli umístit před čekanku ještě ranou předplodinu (ředkvičku, salát nebo i rané brambory). Nejsou vhodné výsevy v první polovině května. Semeno čekanky vyséváme do řádků vzdálených 30 cm a za tři až čtyři týdny po výsevu vyjednotíme rostliny na 8 až 10 cm. Za sucha občas rostliny zaléváme. Na ar potřebujeme 20 až 30 g semene.
Chorobami ani škůdci čekanka příliš netrpí, zejména v místech, kde ji pěstujeme poprvé. Nevyséváme ji po kořenových zeleninách. Kořeny musíme sklízet v jejich optimální zralosti. Nezralé kořeny tvoří při rychlení úzké a volné puky, přezrálé kořeny dávají uvolněné puky, kdy energicky se tvořící květní osa puky znehodnocuje. Sklízíme asi po 19 až 21 týdnech, neboť čekanka dozrává kolem poloviny října podle počasí. Začínají-li listy ochabovat, sklánět se k zemi a žloutnout, začneme sklízet. Spolehlivější je způsob, při kterém sledujeme vývoj tvaru kořene (jeho hlavové části) a barevné změny na jeho průřezu. Nezralý kořen má tvar hlavy plochý, zralý kořen kulatý a na průřezu je patrné odlišné zabarvení pletiv okrajových a pletiv vnitřního kužele, která jsou výrazně tmavší. Přezrálý kořen má hlavu výrazně protaže-
nou (tzv. kořenový krček), pletiva vnitřního kužele jsou značně zhoubovatělá a v hlavové části se někdy vytváří dutina různé velikosti.
Průběh dozrávání čekankového kořene a) Nedozrálý kořen – plochý tvar hlavy kořene, pletiva kořene barevně nerozlišena (krémově bílá barva v celém objemu), b) Zralý kořen – hlava kořene je zakulacena, pletiva vnitřního kužele jsou tmavší než okrajová pletiva kořene, c) Přezrálý kořen – hlava kořene je protažena v masivní krček, pletiva vnitřního kužele jsou tmavěji zbarvena (do Šeda) a jeho struktura je zhoubovatělá.
Pokud je čekanka ještě v zemi, snáší krátkodobě poklesy přízemních teplot do -10 °C. Vyryté kořeny, ponechané několik dní na záhoně kvůli lepšímu vyzrání, však mohou být poškozeny teplotou i kolem -3 °C. S tím je třeba během sklizně počítat. Kořeny dobýváme rýčem, ručně je vyjmeme z půdy a hned je třídíme. Listy zakrátíme na 2 až 3 cm. Kvalitní kořen má být aspoň 15 cm dlouhý a jeho průměr v hlavové části se má pohybovat v rozmezí 3,5 až 5 cm.
Dobré skladovací podmínky jsou nutné pro dosažení úspěchu při rychlení. Optimální jsou skladovací teploty kolem 0 °C a relativní vlhkost vzduchu přes 95 %. Pokud tedy nemáme vhodný prostor pro uskladnění kořenů, je možné je přechovávat v igelitovém pytli, kde se brzo vytvoří optimální klima. Pytel úplně neuzavřeme, aby byla možná aspoň částečná výměna vzduchu. Tak je možno kořeny uchovat minimálně 3 až 4 měsíce v poměrně dobrém stavu. Ideální skladovací podmínky jsou ve studni, kde v prostoru nad hladinou vody se drží stálá nízká teplota a vysoká relativní vlhkost vzduchu.
