Před časem jsme se v Zahrádkáři seznámili s nabízeným sortimentem skleníků pro drobné pěstitele. Našich výrobců bylo tehdy méně a s vystavovanými vzorky nebyly téměř žádné zkušenosti. Přesto byli zástupci výrobců upozorněni na závady, které by se neměli u skleníků vyskytovat. Konstrukční závady nebyly odstraněny dodnes a u některých skleníků klesla i kvalita provedení.
Vzhledem k pořizovací ceně bychom měli stanovit k jakému účelu budeme skleník využívat a jak velký prostor budeme potřebovat. Naprostá většina nabízených skleníků vychází z názoru, že je třeba krýt proti chladu určitý prostor. Tomuto požadavku mnohé nabízené výrobky nevyhovují. Skelet, který nemá vyřešený přechod mezi střechou a svislou stěnou, kde jsou mezery až 1 cm, kde nedoléhají dveře bez možnosti utěsnění není skleníkem, ale deštníkem, do kterého táhne, a za větrného počasí je zde větší chlad v důsledku odparu kondenzované vody na skle, než v okolním ovzduší. Taková stavba nechrání rostliny před pozdním jarním, nebo předčasným mrazem. O přitemperování nemůže být vůbec řeč.
Dalším nedostatkem některých vyráběných skleníků je způsob střešního větrání. Okno by mělo být otevíráno od vrcholu střechy, nikoliv z dolní strany. Obhajoba, že vítr vyvrací tato okna je jen důkazem, že se jedná o labilní konstrukci. Z fyziky známe, že nejteplejší vzduch je nahoře. Při zavřených dveřích proudí studený vzduch okny s otevíráním od středu střechy do středu předpokládaného záhonu na rostliny.
V našich zeměpisných oblastech musíme předpokládat větší mrazy, při kterých může dojít k pohybu podloží.
Je tedy třeba věnovat pozornost koncepci ukotvení, případně rámu. Přehlédnutí této okolnosti nás bude v budoucnu stát dodatečné náklady v podobě popraskaného skla.
Propustnost některých skel je významná pro získání nebo potlačení tepla uvnitř skleníku. Světelné paprsky pronikají do uzavřeného prostoru, jsou zde pohlcovány zeminou, asimi-lačním pletivem a vodními parami. Obsah skleníku se zahřívá a stává se tak zdrojem dlouhovlnného tepelného záření, které sklo většinou nepropustí zpět a vzniká tak skleníkový efekt.
Nejčastěji se používají tři typy skla:
- Lité surové sklo o tloušťce 4 až 6 mm se světelnou propustností okolo 85 %.
- Tažené ploché sklo Helios, má tloušťku 4 mm, se světelnou propustností 93 %. Toto sklo propouští více infračervených paprsků a lépe ovlivňuje průběh teploty uvnitř skleníku. Je vhodnější pro skleníky určené pro předpěstování sadby v předjaří.
- Determální sklo tažené a chemicky upravené s propustností okolo 80 %. V letních měsících se nepřehřívá. Cenově je nepoměrně dražší.
Sklo se dosud ukládalo do fermežového tmelu, který po zatvrdnutí upevní konsturkci. Některými výrobci se k upevnění skla používá pryž. Zatím žádným dodavatelem není uváděna životnost pryže. Nověji se používá silikonových tmelů.
A ještě ke koncepci skleníků.
Sklo by mělo co nejvíc pokrývat skelet. Je výborný tepelný vodič a snadno odvede nakumulované teplo.
Je diskutabilní použití pozinkovaného plechu bez nátěru. Ve střihu a při ohýbání plechu bývá porušeno pozinkování. Hodnotu má skleník z profilovaného železa se žárově pozinkovanými díly.
U hobby skleníku by měl výrobce montovat police. Pěstitel nebude k svým drobným kořenáčkům lézt po kolenou. U větších skleníků by v nejvyšší části střechy měla být dřevěná lávka pro amatérskou instalaci drobných pomůcek. Samozřejmostí ve vrchní části, by měl
být rošt k vyvazování rostlin, případných rozvodů vody k mlžení porostů a stínění rostlin textiliemi. Žádný z nabízených skleníků neumožňuje zavěšení stínovek vně. Bílení vápnem narušuje sklo a vzhledem ke své alkalitě i konstrukci. Je neseriozní používat kadmiované spojovací prvky, v případě, že se ve skleníku bude pěstovat zelenina.
