Hhnojení rostlin
Říká se, že: „Čím hloupější sedlák, tím má větší brambory“. Nemysleme si ale, že je to tak docela pravda. Ze zkušeností můžeme tvrdit, že bez určitých rad a znalostí se ani začínající a ani zkušený zahrádkář nemůže obejít.
Chceme proto zahrádkářům přinášet hrstku rad, informací a povídání o tom, co jim pomůže při výživě rostlin na zahrádce.
Rostliny přijímají živiny bud ze vzduchu (kyslík, uhlík), nebo a to podstatnou část kořeny z půdy (všechny hlavní živiny a stopové prvky) nebo postřikem přes listovou plochu – tzv. foliární výživa.
Tyto prvky rostliny nepřijímají v čisté formě, ale ve formě různých chemických sloučenin.
Všechny živiny by měly být rostlině k dispozici v určitém množství, které by mělo být vyšší, než je hranice, při které rostlina začíná hladovět a nižší než hranice škodlivého přebytku.
Všechny živiny musí být mezi sebou v určité rovnováze, hovoří o tom tzv. Liebigův zákon minima, který stručně vyjádřeno říká, že je-li v půdě jeden z biogenních prvků v nedostatečném množství, může rostlina využít ostatní jen v omezené míře, i když je jich v půdě dostatek.
ROSTLINNÉ ŽIVINY
Kromě základních biogenních molekul jako jsou oxid uhličitý (C02) a voda (H20), které jsou zdrojem uhlíku (C), kyslíku (O) a vodíku (H), musí mít rostlina k dispozici další biogenní prvky:N – dusík, S – síru, P -fosfor, K – draslík, Ca – vápník, Mg – hořčík, Na – sodík, což jsou tzv. základní živiny a dále Fe – železo, Cl -chlor, B – bor, Mn – mangan, Cu – měď, Zn – zinek, Mo – molybden, AI – hliník, Si – křemík aj., což jsou tzv. stopové prvky.
Tyto prvky nemohou být nahrazeny jinou chemickou látkou, jsou nezbytné (existenční), účastní se přímo fyziologických dějů v rostlině.
Jejich příjem rostlinami a využití pro tvorbu organických látek shrnujeme pod pojem výživa rostlin.
Požadavky na jednotlivé živiny se ve vegetačním období mění podle toho, který orgán se právě vyvíjí: v samotné rostlině převažuje draslík a vápník, v květech dusík a fosfor a v kořenech nacházíme vysoký podíl fosforu a hořčíku.
