Je mnoho zahrádek, ve kterých není možné z různých důvodů postavit skalku. Chce-me-li přesto využít dekorativnost a krásu skalníček, postavíme si prostorově úspornou květinovou zídku. Z estetického hlediska je suchá květinová zídka nejiepším řešením úpravy svahovitého terénu v zahradě. Její výška se řídí terénem, ale neměla by přesáhnout jeden metr. Na svahu metr vysokém je ale lépe udělat dvě zídky nad sebou v odstupu nejméně půl metru, vysoké šedesát a čtyřicet centimetrů (kresba).
Ke stavbě zídky použijeme pěkný kámen z nejbližšího okolí, pokud možno světlý a jednoho druhu (pískovec, vápenec, žula apod,).Vyloučíme kameny oblé, které v zídce špatně drží. Po rozměření plochy polohu zídky vykolíkujeme a podle šňůry vykopeme pro základy příkopek, hluboký kolem dvaceti centimetrů. Dno dobře upěchujeme a vyložíme odpadovým kamením
do pěti centimetrů pod úroveň terénu. Na tento základ nasypeme asi dva centimetry vlhké vazné zeminy (nejlépe jílovité) a urovnáme ji hráběmi. Místo zeminy je možné zalít štěrk řídkým betonem. Je to sice dražší, ale máme jistotu, že do zídky nebude prorůstat zespodu plevel. Vrstvy kamenů spojujeme vaznou zeminou nebo maltou a nanášíme ji zednickou lžicí. Vrstvy klademe tak, aby na sebe kameny vázaly.
Suchá květinová zídka musí mít mírný sklon ke svahu. Proto s každou další vrstvou kamenů ustupujeme o tří až pět centimetrů a kameny klademe šikmo dozadu. Dešťová nebo zálivková voda tak bude dobře zatékat ke kořenům rostlin.
Pěkná je nepravidelná kompozice, proto střídáme větší kameny s menšími. Vybíráme kameny ploché, které zídku lépe vážou.
Rostlinky v květinové zídce nesmějí trpět přemokřením, především při trvalejších deštích, a proto hned při stavbě skalky vytvoříme za zídkou drenáž, jak je patrné na kresbě. Použijeme k tomu drobný štěrk nebo cihlovou drť.
Skalničky můžeme do květinové zídky vysazovat hned při její stavbě. Umísťujeme je tak, aby byl pod nimi kámen a nevyplavovala se zemina. Ke kořenům je dobré dát trochu rašeliny, která za sucha drží vláhu. Vysazujeme-li rostliny až po dokončení stavby, vyškrábneme ze spáry zeminu, rostlinku opatrně vezmeme za kořenový bal a vsuneme do spáry. Zeminu s rašelínou k rostlince opatrně natlačíme tupým dřívkem. Blízko sebe sázíme vždy dvě až tří rostliny stejného druhu.
Protože květinové zídky jsou většinou dost suché, hodí se k jejich osázení spíše rostlinky suchomilné a teplomilné. Z bohatého výběru doporučujeme tyto druhy: na horní polovinu zídky a hřeben tanci, mateřídoušku, žebříček, nízké karafiáty, rožec, šater, mužíček, netřesk, silenku aj. Na dolní část tařičku, pelyněk kavkazský, zvonky (karpatský, zubolistý, drnovitý, okrouhlolistý), karafiát péřítý, lLomikameny (vždyživý, trsnatý, Irwingův, lilákovitý, vstřícnoiistý), štěničník, nízký flox (subulata) a další.
Stavíme-li mohutné opěrné zdi, jimiž upravujeme svahovi-tý terén, vysazujeme k nim popínavé dřeviny, nebo je zdánlivě snižujeme tím, že k jejich patě vysadíme okrasné keře, popřípadě do jejich hřebenu vysadíme rostliny převislé. Pokud je část zídky ve stínu, hodí se na ni sieziník (Asplenium), Haberiea, Jankaea, lnice, ramondie, jelení jazyk, stínomilné lomikameny a jiné.
zdroj: časopis zahrádkář 11/94
Podobné příspěvky:
Přečetli jste članek, teď ji můžete ohodnotit:
(1 hodnocení: 5,00 bodu z 5)
Loading...
