Atlas škůdce

 

Mandelinka bramborová (Leptinotarsa decemlineata)

Dospělí brouci přezimují v půdě v hloubce 10 až 40 cm. Teploty nižší než -7 °C brouky usmrcují. V druhé polovině května a v červnu brouci vylézají, kladou vajíčka na spodní stranu listů (na každou rostlinu 1 až 3 skupinky po přibližně 30 vajíčkách). Každá samička klade asi 500 vajíček. Za 4 až 6 dnů se líhnou larvy, které po dobu 10 až 30 dnů intenzivně ožírají listy. Čím jsou larvy starší, tím intenzivněji okusují listy brambor. Při přemnožení způsobuje holožíry. Vyskytuje se i na většině ostatních lilkovitých rostlinách, zejména na Klcích a rajčatech. V teplejších oblastech nebo v teplých letech může mít mandelinka dvě generace do roka. Vajíčka jsou oranžově žlutá, 0,8 až 1 mm veliká, podlouhlá se zaobleným koncem. Brouci jsou 7 až 16 mm velcí, nápadní žlutou barvou s 10 podélnými černými pruhy na krovkách. Larvy během vývoje procházejí 4 vývojovými fázemi. V prvních jsou intenzivně červené, později oranžové.

 

Podkopníček ovocný (Lyonetia clerkella)

Polyfágní škůdce, který poškozuje listy jádrovin, peckovin i dalších dřevin. Housenka vyžírá palisádový parenchym listů, přičemž vytváří typickou hadovitou minu. Mina je zpočátku vlaso-vitá a postupně nabývá na průměru. Trus tvoří v ose miny podélnou čáru. Podkopníček ovocný má v našich podmínkách 2-3 generace do roka. Přezimuje dospělec, který létá v červnu a červenci. Motýl měří v rozpětí křídel 7,5-9 mm. Přední křídla má stříbřitě bílá až šedohnědá, na okraji má tři černé čárky, špička má černý chvostek. Zadní křídla jsou dlouze třásnitá. Oplodněná samička klade zelená vajíčka do dutinek na rubu listů. Housenka je zelená s tmavou hlavou. Dospělá housenka opouští minu a spřádá si na listech typický bílý, čtyřmi úpony uchycený zámotek. Motýl druhé generace létá v srpnu a září, třetí generace v říjnu.

 

 

Pilatka švestková (Hoplocampa minuta)

Významný škůdce, který je příčinou časné červivosti (květen, červen) a opadu mladých plodů slivoní. Přezimuje housenice v kokonu v půdě, na jaře se kuklí, dospělci létají v době kvetení. Pilatka švestková je 4-5 mm dlouhá, má černé tělo a žluté nohy, žilky křídel jsou hnědé. Oplodněné samičky kladou vajíčka do kališních plátků. Larva vyžírá dužninu a jádro plodu, poškodí 3-4 plody, které opadávají. Poškozené plody mají otvory, kterými larva vniká do plodu nebo opouští plod a jsou vyplněny drtí a trusem. Housenice je žlutobílá a nepříjemně zapáchá. Opouští plod, zavrtává se do půdy, kde v zámotku přezimuje. Podobně škodí i pilatka žlutá (H. flava). Je stejně velká, tělo má žluté, žilky křídel a nohy jsou žluté. Samička má na rozdíl od pilatky švestkové nahoru zakřivené kladélko.

Podkopníček spirálový (Leucoptera malifoliella)

Škůdce, u kterého dochází často k přemnožení, především ve výsadbách jabloní. Poškozuje nejen jabloně, ale i další jádrovi-ny a peckoviny. Housenka vyžírá palisádový parenchym listů, přičemž vytváří okrouhlou 4-6 mm velkou plošnou minu. Silně poškozené listy usychají. Uvnitř miny je ve spirále uspořádaný trus. Škůdce má 2 generace do roka. Přezimuje kukla v zámotku. Motýl 1. generace létá od května do července, 2. generace v srpnu a v září. V rozpětí měří 6-7,5 mm, přední křídla jsou pestrá, ocelově šedá, na vnějším okraji s okrovým políčkem s černou a bílou skvrnou. Zadní křídla jsou třásnitá. Oplodněná samička klade na rub listů 0,2-0,4 mm velká, zelená vajíčka. Housenka je světle zelená, zploštělá s tmavou hlavou. Dospělá opouští minu a na rubu listu si vytváří bílý, úpony uchycený, zámotek. Housenka 2. generace si zámotek upevňuje v prasklinách borky, pod hroudami ap.

Pilatka jablečná (Hoplocampa testudinea)

Škůdce jabloní, u kterého došlo v posledních letech k nárůstu výskytu i škodlivosti. Způsobuje červivost mladých jablek, červivé plody nacházíme v květnu a červnu. Přezimuje housenice v kokonu v půdě, na jaře se kuklí, dospělci létají v době kvetení. Dospělá pilatka je 6-7 mm dlouhá, žlutohnědá. Oplodněná samička klade celená vajíčka do kališních plátků v době do-kvétání. Vylíhlé larvy vyžírají v mladých plodech povrchové chodbičky, které se při růstu zvětšují a zacelují. Vzniká tak nápadná korkovitá jizva probíhající v oblouku kolem plodu. Starší larvy vyžírají přímé chodby k jadřinci. Larva zničí obvykle 3-4 plody. Poškozené plody mají okrouhlý otvor, uvnitř dutinu vyplněnou drtí a trusem a opadávají. Larvy jsou žlutavé s tmavou hlavou a výrazně páchnou. Dospělá larva opouští plody, zavrtává se do půdy, kde v kokonu přezimuje.

 

 

Vrtalky (rody Agromyza, Phytomyza, Napomyza)

Vrtalky jsou mouchy patřící do čeledi vrtalkovitých (Agromyzidae). Dospělci jsou velmi nenápadné mouchy. Jsou hnědé až červené, někdy se žlutou skvrnou na hrudi. Jejich velikost se pohybuje mezi 2,5—4 mm. Obvykle posedávají na listech rostlin a pouze krátce přeletují. U nás se vyskytuje asi 350 druhů vrtalek a některé z nich škodí na kulturních rostlinách. Podstatně nápadnější jsou požerky larev těchto much. Larva se vyvíjí v tkáni listu a zanechává z počátku úzkou a později širší chodbu. Některé druhy se kuklí na konci chodby, jiné ji opouštějí a kuklí se v půdě. Vývoj probíhá většinou velmi rychle, a proto může dojít k rychlému přemnožení vrtalek zvláště ve sklenících. Larva je velmi dobře chráněna ve své chodbě proti chemickým přípravkům, a proto největší význam pro ochranu má udržování čistoty ve skleníku. Plevele totiž velmi přispívají k přemnožení vrtalek.

 

Dřepčíci (rod Phy/otretta)

Dřepčíci patří do čeledi mandelinkovitých (Chrysomelidae) . Na košťálovinách se vyskytuje několik druhů. Nejvýznamnější jsou jednobarevně černě zbarvený d. černý (Phy/otretta atra) a dále d. zelný (Ph. nemorum) a d. polní (Ph. undu/ata), které mají na každé krovce podélnou žlutou pásku. Dřepčíci přezimují jako dospělci na povrchu půdy a pod rostlinnými zbytky. Jsou aktivní již velmi brzy na jaře a napadají vzcházející brukvovité rostliny. Na zahrádkách zvláště silně napadají časné výsevy ředkviček. Larvy se vyvíjejí v půdě, kde ožírají kořeny hostitelských rostlin. Vývoj larev je velmi rychlý a nedochází ke zjistitelným škodám, protože větší rostliny jsou schopny snadno regenerovat. V červenci se již objevují dospělci nové generace, kteří až do podzimu prodělávají na hostitelských rostlinách úživný žír, avšak nekladou vajíčka. V déle trvajících teplých a suchých obdobích dochází v srpnu při silném výskytu k poškození i vzrostlých rostlin zelí, kapusty nebo kedlubnů ‚Giganť.

 

Mšice maková (Aphis fabae)

Mšice maková se vyskytuje na celé řadě plodin a na zahrádkách se s ní můžeme nejčastěji setkat na špenátu, krmné a salátové řepě, hrachu, bobu nebo fazolu. Přezimuje oplozené vajíčko na brslenech nebo kalinách. V květnu okřídlené samičky přeletují na letní hostitelské rostliny. Letní generace se množí velmi rychle a tvoří rozsáhlé kolonie neokřídlených černě zbarvených mšic. Mšice jsou velké 1—2,5 mm. Sání mšic způsobuje deformace listů a při silném výskytu dochází k významnému snížení výnosu. Podobně jako v případě ostatních druhů mšic způsobuje i mšice maková největší škody za teplého a suchého počasí. Pro ochranu proti mšicím je velmi důležité zachování početnosti přirozených nepřátel. Proto se zvláště na zahrádkách vyhýbáme používání širokospektrých insekticidů.

 

Listopas čárkovaný (Sitona lineatus)

Listopasi patří do skupiny nosatcovitých brouků (Curcu/ionidae). U nás se vyskytuje několik desítek druhů, z nichž listopas čárkovaný je nejvýznamnější. Dospělí brouci jsou 3—5 mm dlouzí a přezimují na povrchu půdy a v sušších rostlinných zbytcích, především v porostech vojtěšky a jetele. Na jaře opouštějí úkryty a stěhují se na vzcházející vikvovité rostliny. Tento druh není na zahrádkách obvykle příliš hojný, avšak i jednotlivé stopy po žíru jsou velmi nápadné. Dospělci totiž vykusují v okra jích listu pravidelné okrouhlé požerky. Tento žír může ohrozit mladší rostlinu, pokud se její růst zpomalí, například v období chladnějšího počasí. Larvy listopase čárkovaného se vyvíjejí v půdě a ožírají kořínky vikvovitých rostlin. Škodlivěji se mohou projevit pouze při velmi silném výskytu, protože rostliny jsou v době žíru larev již podstatně silnější.