Prosinec na zahradě

Nezapomeňte v prosinci

Ovocnářství

Pokud nemrzne, vysazujeme, ještě ovocné stromky.
Kde to potřeba vyžaduje a máme možnost sehnat močůvku, použijeme ji k přihnojení ovocných stromů. Můžeme také použít hnůj nebo kompost K okamžitému působení je to již bezcenné, ale důležité je to ke zlepšení půdní struktury, k rozvinutí bakteriální činnosti a k nastřádání živin pro příští vegetační období.
Pokud příliš nemrzne (do -5 °C) začneme s průklestem ovocných stromů a lísek.
Připravujeme nové kůly ke stromkům.
Kde není plot, použijeme na kmínky vhodný chránič proti ohryzu zvěří.
Máme-li skleníček, připravíme si meruzalku zlatou k roubování stromkového angreštu a rybízu.
Řežeme rouby ovocných dřevin pro jarní roubování a založíme je do písku u zdi nebo ve sklepě.
V jahodovně rozhodíme hodně zetlelý nebo kompostovaný hnůj, popřípadě kompost.
Kromě roubů řežeme také řízky rybízu a ukládáme je jako rouby. Na jaře je vysadíme do volné půdy.
Speciální škrabkou očistíme kmeny a silné větve ovocných stromů a seškrábanou borku spálíme. Na stromě nenecháme ani jediný suchý list nebo plod.
Kopeme jámy pro jarní výsadbu stromků.

Zelinářství

Vyvezeme pařeniště, okna spravíme a uložíme. Pokračujeme v přehazování kompostů.
Postupně sklízíme pekingské zelí, růžičkovou kapustu a kadeřávek.
Začneme s rychlením pažitky a dalších zelenin.
Vyséváme hlávkový salát k rychlení.
Kontrolujeme skládku zeleniny a nahnilou včas odstraňujeme.
Pod skleníkovými záhony (parapety) a v teplých sklepích zkusíme pěstovat žampiony, pokud máme možnost si udělat substrát z koňského hnoje.
Dokupujeme osiva a vlastní zeleninová i květinová semena čistíme a sáčkujeme.
Z dlouhé žitné slámy pleteme přikrývky na pařeništní okna. – Na záhony pro košťáloviny zarýváme hnůj.
Zkoušíme klíčivost semen.

Sadovnictví

Ke keřovým růžím přiryjeme půdu nebo je zakryjeme kompostem.
Chvojím přikryjeme dvouletky a choulostivější trvalky.
Vyhrabeme trávník a listí i se suchou trávou zkompostujeme s vápnem. Špatný trávník zaryjeme. Drny dobře obracíme, aby na povrchu byla sypká zem.
Pokud to počasí dovolí, opravujeme cesty.
Bazény a nádrže vyprázdníme a zakryjeme prkny a listím nebo slámou.
Ve skupinách okrasných keřů zkypříme půdu (kromě rodo-dendronů).
Ještě můžeme stříhat živé ploty a v trvalkových záhonech odstraňovat uschlé zbytky rostlin.
Trvalky, vysazené na podzim, přihnojujeme slamnatým hnojem, který současně chrání kořeny před silnými mrazy.
Začneme s rychlením cibulových květin, především tulipánů, narcisů a hyacintů.

Zimní zeleň

Pěkně upravená zahrádka, která od jara do podzimu hýří pestrou paletou barev květin, má lahodit oku i v zimě. Třeba malý živý plůtek ze střemchy vavříno-listé (Prunus laurocerasus) nebo stále zelený ptačí zob (Ligustrum ovalifolium), jehož bobule jsou dlouho do zimy vhodnou potravou pro ptactvo.
Stále zelené keře je nejlépe sázet na podzim až do zamrznutí půdy a to ve skupinách. Už při výsadbě dbáme, aby rostliny upoutaly svou krásou právě v zimě. Osamělý keříček někde pod mohutným stromem vypadá smutně. Stále zelených keřů pro zahrádky je přitom dostatek v bohatém výběru. Jsou většinou nenáročné a každý si je může snadno opatřit. Vždyť i takový obyčejný zimostráz (Buxus) úplně jinak vynikne, je-li vysazen ve skupince a ponechán volnému růstu, než když je často neodborně sestříhán. Je hezký nejen v létě, ale především v zimě, kdy se musíme půl roku dívat na holé větve stromů. Stále zelený okrasný keř patří proto do každé zahrádky.

Mezi stále zelenými keři jsou i takové, které bohatě kvetou, například kaliny (Viburnum rhytidophyllum a V. utilo), krásné, stále zelené dřišťály (Berberis), z nichž mnohé mají i v zimě ozdobné plody. Stejně ozdobná je i cesmína (llex aquifolium), která v Evropě roste místy divoce a je nádherně olistěná. V zimě nás ještě potěší velkým množstvím rumělkových plodů. Také známá mahonie má mnoho krásných odrůd, nízkých i vysokých. Zvlášť pěkná je vysoká Mahonia fascicularis a nízká plazivá Mahonia re-pens. Vhodně je doplňuje poloyysoká Mahonia rotundifolia var. Harveyi, s půvabným kulovitým listem bez ostnů, s ocelovým nádechem a žlutými květy. Za zmínku stojí ještě Mahonia bealii s modrozeleným listem. S mahoniemi jdou při trošce fantazie dělat na zahrádce kouzla, kombinujeme-li je s jinými, stále zelenými rostlinami. Jsou to například již zmíněná střemcha vavřínolistá a její odrůdy, některé lýkovce (Daphne), zimole-zy (Lonicera) které krásně voní a některé jsou popínavé. Jedinečné jsou také různé brsleny (Euonymus). Rovněž různá kapradí a některé trvalky dekorativně doplňují skupiny stále zelených rostlin.

Do zahrádky nevysazujeme mohutně rostoucí smrky, jedle, borovice apod. V jejich nejlepším vývinu bychom je museli odstranit. Sázíme jen takové jehliči-ny, které velikostí a vzrůstem odpovídají prostoru zahrádky a v zimě ji zkrášlují svou zelení, zvlášť v kombinaci s uvedenými stále zelenými keři. Mnohou zahrádku také zdobí rododendrony, azalky, kalmie, vřesy a další vřesovištní rostliny, které jsou nádherné v olistění i v květu. Mají rády dobře propracovanou půdu, dostatek vláhy a hlavně kyselejší půdy, což je právě u zahrádkářů ta největší bolest. Také letos jsme byli svědky, jak někde tyto rostliny trpí v parném létě suchem a jak jim také nesvědčí zálivka vodou s vysokým obsahem vápna. V takovém případě si můžeme dovolit pěstovat vřesovištní rostliny jen tehdy, můžeme-li si nastřádat dostatek vody dešťové, nebo máme-li možnost používat vodu z potoka, rybníka nebo z čisté řeky. Kořenový bal rododendronů a azalek nesmí přeschnout. Stane-ii se to jen jednou, už rostlinu nezachráníme. Proto je dobré jim přikrývat zem listím, ra-šelinou nebo dobře zetlelým kompostem, ve kterém není vápno. Rododendrony a azalky nikdy neokopáváme, protože nejvíc vyživovacích kořínků mají mělce pod povrchem půdy.

Do polostínu a propustných půd se velmi dobře hodí skalníky (Cotoneastei) a hlohyně (Pyracantha), které kvetou v květnu až červnu.